Cesta do USA za květnovým prstencovým zatměním Slunce

Cesta byla naplánována na 11 dní (17. - 27. 5.). Vydali jsme se letecky z Prahy přes New York do Las Vegas. Na letišti v New Yorku se vytvořila fronta, takže jsem musel vyreklamovat rychlejší odbavení na přestup na letadlo do Las Vegas. Jak jsem předpokládal, jistý problém nastal na rentgenu, jelikož jsem umístil zapůjčený zrcadlový astronomický dalekohled do příručního batohu speciálně upraveného pro fototechniku. Teleskop budil u kontrolorů nedůvěru. Zejména zrcadlo se jim zdálo velmi podezřelé, z dalekohledu snímaly otisky prstů a stíraly prach. Nakonec jsme ale stihli přestup celkem dobře. V Las Vegas jsme přistáli ve večerních hodinách místního času. Ubytování jsme měli zajištěné v hotelu Stratosphere, vedle je stejnojmenná věž, z které je nádherný na noční výhled na Las Vegas.

Další den jsme navštívili Grand Canyon; původně jsem plánoval možné pozorovací místo v této oblasti, ale Slunce zde mělo již poměrně malou výšku nad obzorem. Bylo by zajímavé pozorovat měnící se světlo v Grand Canyonu při prstencové fázi. Jednotlivé výhledy na skalnaté přírodní útvary jsou velmi zajímavé. Řeka Colorado teče hluboko v kaňonu a je vidět jen z některých míst.

K prstencovému zatmění Slunce došlo dne 20. 5. v 18:34 místního času (21. 5. 01:34 UTC). Také vzhledem k programu bylo výhodnější pozorovat prstencové zatmění Slunce více na severozápad. Byla zvolena lokalita asi 80 km severovýchodně od Las Vegas, v blízkosti městečka Overton. Podařilo se najít vhodné místo s dobrým výhledem na jihozápadní i západní obzor. Při čekání na první kontakt se stále nic nedělo, Slunce zůstávalo celé, ostatní kolegové posměšně pokřikovali, že se zatmění nekoná, že bude až příští rok apod. Podíval jsem se na mapu časových pásem a vše sedělo, nevadský čas byl mínus devět hodin od našeho letního. Pak jsem si uvědomil, že průvodce mluvil o stejném čase jako na Grand Canyon, ale tam by měl platit už jiný pásmový čas pro Arizonu. Nezbývalo, než počkat hodinu. Skutečně za hodinu nastal první kontakt, takže platil čas arizonský, mínus osm hodin. Pak se již Měsíc pevně zakousl do Slunce a vykrajoval z něj čím dál tím větší část. Bylo vidět, že průměr Měsíce je menší a nezakryje celý sluneční kotouč. Prstencová fáze nastala v 18:34 místního času. Byl vidět nesymetrický prstenec, neboť jsme záměrně byli na okraji pásu "annularity", aby lépe vynikly okrajové jevy při dotyku měsíčního a slunečního disku. Byly vidět přerušované svítící body, které se jevily jako malé perly. Před koncem prstencové fáze jsem sejmul filtr a zkusmo udělal několik snímků nejkratší možnou expozicí, kterou umožnil můj fotoaparát. Na jednom snímku je při dotyku slunečního a měsíčního disku patrná načervenalá chromosféra.

Cíl expedice byl splněn, byly pořízeny fotografie prstencové fáze. Rád bych poděkoval Honzovi Zahajskému za zapůjčení teleskopu a montáže Vixen.

Dále cesta vedla do Death valley (údolí Smrti), tento název skutečně sedí, je to skutečně zajímavý pohled na oblast kde nic není, v širokém údolí lemovaném horami je vyschlé solné jezero. Dále cesta pokračovala průsmykem Skalistých hor do Národního parku Yosemite s krásnými vodopády.

Na závěr expedice byla v programu prohlídka San Franciska, most Golden Gate, historická tramvaj a plavba pod mostem a kolem pevnosti Alcatraz.