Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Další bolid - tentokrát na jihu Afriky

Další bolid - tentokrát na jihu Afriky

Bolid nad jižní Afrikou
Bolid nad jižní Afrikou
V sobotu 21. listopadu, jen tři dny poté, co nebe nad Utahem rozzářil velmi jasný bolid, mohli podobný úkaz pozorovat lidé v jižní Africe. Nejvíce hlášení přišlo z okolí Pretorie a Johannesburgu v Jihoafrické republice, ale byl pozorován i ze Svazijska nebo Zimbabwe. Zachytilo jej několik bezpečnostních kamer, díky čemuž by mělo jít poměrně dobře určit jeho dráhu a místo, kam mohly případně dopadnout jeho zbytky.

Jednotlivé výpovědi svědků se značně liší a je problém z nich vybrat důvěryhodné informace. Není se čemu divit, protože takový úkaz je něco naprosto výjimečného, zvlášť pro lidi, kteří se o astronomii nezajímají. V popisech se často objevuje zelenobílá barva nebo oranžový pruh u obzoru, ale někteří pozorovatelé tvrdí, že meteor jim připadal bílý, červený, červenofialový nebo žlutý a jedno hlášení jej dokonce uvádí modrý a přirovnává ke xenonovým automobilovým reflektorům. Problematické je i určení přesného času průletu, který se neshoduje ani na záznamech z kamer.

Přibližně se bolid objevil kolem 23. hodiny místního času, tj. 21. hodiny UT. Na konci své dráhy zřejmě třikrát vybuchl a rozpadl se na tři části. Jas při explozích byl údajně tak velký, že by se při něm dala bez problémů číst kniha. Podle některých zpráv se po průletu bolidu ozval zvuk, jako kdyby dopadla bomba, který postupně přešel do rachocení trvajícího asi tři sekundy. Jeden pozorovatel tvrdil, že slyšel syčivý zvuk a měly se dokonce otřásat i okna či celé stěny. Řadu lidí to vyděsilo tak, že vyběhli před svá obydlí, vyplašené děti plakaly. Zvukové efekty byly slyšet asi v okruhu 150 kilometrů.

Jeden z nejlepších popisů poskytl amatérský astronom Greg Campbell. Podle jeho údajů bolid začal zářit přibližně v půlce mezi hvězdami beta v Býku a theta ve Vozkovi, velmi blízko otevřené hvězdokupy M37 a skončil u obzoru, přímo pod Plejádami. Byl velmi pomalý a letěl asi čtyři sekundy, než explodoval. Nejprve byl jasně zelený, ale postupně se měnil ve žlutý a nakonec v červený. Poté, co se zdánlivě "dotkl" obzoru, rozzářila se čtvrtina oblohy tak, jako kdyby nastalo svítání. To trvalo jen krátce, pak bolid pohasl a zůstala po něm jen mlhavá bílá stopa, která byla viditelná ještě několik minut. Žádné zvuky Campbell nezaznamenal, ale krátce po průletu bolidu spatřil několik dalších meteorů.

Podle Tima Coopera, ředitele Kometární & meteorické sekce Jihoafrické astronomické společnosti (ASSA), byla jasnost meteoru kolem -18 magnitudy. Počáteční velikost tělesa se odhaduje asi jako míč na ragby a oblast, kam mohly dopadnout meteority, se pravděpodobně nachází poblíž hranic Jihoafrické republiky, Botswany a Zimbabwe.

Použité zdroje:
http://lunarmeteoritehunters.blogspot.com
http://www.psychohistorian.org/astronomy/news
http://www.novinky.cz

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň




O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »