Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Geminidy 2002

Geminidy 2002

V noci z pátka 13. prosince na sobotu 14. prosince nás čeká další meteorářské divadlo. Nad ránem totiž nastane maximum meteorického roje Geminid.

Geminidy jsou rojem, jež je lidstvu známý poměrně dlouho. První si jej všiml v roce 1862 Robert P. Greg v Manchasteru, když pozoroval spoustu meteorů vyletujících jakoby z jednoho místa na obloze během nocí 10. - 12. prosince. Nezávisle jej téhož roku (o dvě noci později) identifikovali i B. V. Marsh a prof. Alex C. Twining ve Spojených státech.

V sedmdesátých létech 19. století byl tento roj z jedním nejsledovanějších. Již od samých počátků si lidé všímali velkého množství jasných meteorů. Zajímavostí je, že v době objevu činila typická zenitová hodinová frekvence asi 10 meteorů za hodinu a rok od roku pomalu rostla až na dnešních 110 za hodinu. Dlouho nikdo netušil, čím může být tento jev způsoben.

Výrazně se o studium roje Geminid zasloužil Mirek J. Plavec v 50. létech 20. století, když dokázal, že na vlákno Geminid působí znatelně pouze dvě planety - Jupiter a Země. Obě mají pak za následek rychlý retrográdní posun výstupného uzlu. V důsledku toho se maximum předbíhá o jeden den za každých šedesát let. Plavec dále ukázal, že změny dráhy gravitačními vlivy jsou natolik podstatné, že postupně dochází k přesunu průsečíku drah Geminid a Země. Tím také elegantně vysvětlil rostoucí hodinové frekvence v průběhu 19. a 20. století. Nastínil však i budoucí vývoj, podle něhož se v budoucnu pravděpodobně obě dráhy rozejdou natolik, že roj Geminid zcela zmizí z povědomí vizuálních pozorovatelů. Tato teorie byla potvrzena mnohem později přesnějšími výpočty, které ukazují, že roj Geminid má dobu života omezenou přibližně roky 1800 a 2100.

Dodnes není zcela jasný původ celého roje. Po mnoha slepých krocích (hledání komety na přesně parabolické dráhy) je v současnosti za původce nejvíce uznávána planetka 3200 Phaeton.

V letošním roce se tedy očekává v maximu cca 110 meteorů za hodinu. Geminidy mívají období své výrazené aktivity velmi ploché, odhady (a zkušenosti pozorovatelů) říkají, že po dva dny kolem bodu maxima zenitového hodinové frekvence neklesají pod polovinu své maximální hodnoty.

Jak název napovídá, radiant roje se nachází v souhvězdí Blíženců poblíž obou nejjasnějších hvězd Polluxu a Castora. Souhvězdí je nad obzorem celou noc, z večera ruší ovšem Měsíc dva dny po první čtvrti.

Můžeme se tedy těšit na jeden z nejaktivnějších rojů současnosti, který vykazuje vysoké procentní zastoupení jasných meteorů a bolidů. A jak říká Jan Verfl ze Sekce pro pozorování Létavic Štefánikovy hvězdárny v Praze, "v tom jsou Geminidy jedinečné!"

Předpověď počasí bohužel předpokládá, že se ke konci týdne začne zatahovat a sněžit. Kdyby bylo ale navzdory všem předpovědím jasno, neváhejte a utíkejte ven pozorovat.




O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »