Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Geminidy 2002

Geminidy 2002

V noci z pátka 13. prosince na sobotu 14. prosince nás čeká další meteorářské divadlo. Nad ránem totiž nastane maximum meteorického roje Geminid.

Geminidy jsou rojem, jež je lidstvu známý poměrně dlouho. První si jej všiml v roce 1862 Robert P. Greg v Manchasteru, když pozoroval spoustu meteorů vyletujících jakoby z jednoho místa na obloze během nocí 10. - 12. prosince. Nezávisle jej téhož roku (o dvě noci později) identifikovali i B. V. Marsh a prof. Alex C. Twining ve Spojených státech.

V sedmdesátých létech 19. století byl tento roj z jedním nejsledovanějších. Již od samých počátků si lidé všímali velkého množství jasných meteorů. Zajímavostí je, že v době objevu činila typická zenitová hodinová frekvence asi 10 meteorů za hodinu a rok od roku pomalu rostla až na dnešních 110 za hodinu. Dlouho nikdo netušil, čím může být tento jev způsoben.

Výrazně se o studium roje Geminid zasloužil Mirek J. Plavec v 50. létech 20. století, když dokázal, že na vlákno Geminid působí znatelně pouze dvě planety - Jupiter a Země. Obě mají pak za následek rychlý retrográdní posun výstupného uzlu. V důsledku toho se maximum předbíhá o jeden den za každých šedesát let. Plavec dále ukázal, že změny dráhy gravitačními vlivy jsou natolik podstatné, že postupně dochází k přesunu průsečíku drah Geminid a Země. Tím také elegantně vysvětlil rostoucí hodinové frekvence v průběhu 19. a 20. století. Nastínil však i budoucí vývoj, podle něhož se v budoucnu pravděpodobně obě dráhy rozejdou natolik, že roj Geminid zcela zmizí z povědomí vizuálních pozorovatelů. Tato teorie byla potvrzena mnohem později přesnějšími výpočty, které ukazují, že roj Geminid má dobu života omezenou přibližně roky 1800 a 2100.

Dodnes není zcela jasný původ celého roje. Po mnoha slepých krocích (hledání komety na přesně parabolické dráhy) je v současnosti za původce nejvíce uznávána planetka 3200 Phaeton.

V letošním roce se tedy očekává v maximu cca 110 meteorů za hodinu. Geminidy mívají období své výrazené aktivity velmi ploché, odhady (a zkušenosti pozorovatelů) říkají, že po dva dny kolem bodu maxima zenitového hodinové frekvence neklesají pod polovinu své maximální hodnoty.

Jak název napovídá, radiant roje se nachází v souhvězdí Blíženců poblíž obou nejjasnějších hvězd Polluxu a Castora. Souhvězdí je nad obzorem celou noc, z večera ruší ovšem Měsíc dva dny po první čtvrti.

Můžeme se tedy těšit na jeden z nejaktivnějších rojů současnosti, který vykazuje vysoké procentní zastoupení jasných meteorů a bolidů. A jak říká Jan Verfl ze Sekce pro pozorování Létavic Štefánikovy hvězdárny v Praze, "v tom jsou Geminidy jedinečné!"

Předpověď počasí bohužel předpokládá, že se ke konci týdne začne zatahovat a sněžit. Kdyby bylo ale navzdory všem předpovědím jasno, neváhejte a utíkejte ven pozorovat.




O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »