Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Nastane letní slunovrat a začne astronomické léto

Nastane letní slunovrat a začne astronomické léto

Západ Slunce se skvrnami
Autor: Martin Gembec

V sobotu 21. června ve 4 hodiny a 43 minut našeho (středoevropského letního) času nastane letní slunovrat a začne astronomické léto. Při letním slunovratu Slunce dosáhne nejsevernějšího bodu své dráhy, na severní polokouli tak zažijeme nejdelší den v roce. Dny se pak ale už začnou zkracovat, a to až do zimního slunovratu 21. prosince 2025.

A pro jistotu: léto na severní polokouli nemáme proto, že je Země nejblíže ke Slunci. Je to dokonce přesně naopak. Země je v tomto ročním období od Slunce nejdále – letos to nastane 3. července ve 22 hodin, kdy nás od Slunce bude dělit 152,1 milionu kilometrů. Na střídání ročních období má totiž vzdálenost Země od Slunce velmi malý vliv. Klíčovou roli hraje to, jak je naše planeta slunečním paprskům vystavena. Ta místa zemského povrchu, kde je léto, jsou ke Slunci přikloněna a sluneční paprsky na ně dopadají více zpříma, zatímco oblasti, které jsou od Slunce odkloněny a sluneční paprsky do těchto míst dopadají šikmo pod malými úhly, zažívají zimu. Na severní polokouli přikloněné ke Slunci proto nyní prožíváme teplé období, zatímco na odkloněné jižní polokouli mají v této době naopak zimu.

Letní slunovrat nastává obvykle 20. či 21. června. Vzácně může být 22. června – naposledy se tak stalo roku 1975 a příště to bude v roce 2203. Nebo i 19. června, na takové datum si musíme počkat až do roku 2487. Proč tomu tak je? Kalendářní rok trvá 365 nebo 366 dní, ale Země oběhne kolem Slunce za 365 dní 5 hodin 49 minut. Proto se okamžik letního slunovratu opožďuje každý následující rok o přebývajících 5 h 49 min. Zařazením přestupného roku se okamžik letního slunovratu „předběhne“ o 18 hodin a 11 minut (24 h – 5 h 49 min = 18 h 11 min). Přitom může dojít ke změně data letního slunovratu. 

Současný (řehořský neboli gregoriánský) kalendář „pracuje“ ve 400letých cyklech. Rokem 2000 jsme vstoupili do nového cyklu a na jeho začátku vzniknou největší rozdíly. Proto ve 21. století připadne letní slunovrat 62krát na 21. 6. a 38krát na 20. 6. (pokud vycházíme ze středoevropského letního času). Na 20. 6. připadl letní slunovrat v roce 2020 (poprvé od roku 1796), v roce 2024 a nastane dále v letech 2028, 2032, atd. 

K pomalým změnám dochází i změnami zemské dráhy. Dnes je z ročních dob nejdelší léto a velmi zvolna se ještě prodlužuje (o 6 h 29 min do roku 3000).

Pojmenování slunovrat vzniklo na základě pozorování východů a západů Slunce. V měsících před červnovým slunovratem se pozice východu a západu pozvolna posouvají k severu, v den slunovratu dosáhnou nejsevernějšího bodu a poté se opět vydají směrem k jihu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] iQLANDIA/iQBlog: Letní slunovrat

Převzato: Astronomický ústav AV ČR



O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Letní slunovrat, Slunovrat


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »