Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Nedaleko Košic nalezeny úlomky meteoritu

Nedaleko Košic nalezeny úlomky meteoritu

Úlomky meteoritu Košice
Úlomky meteoritu Košice
Jak jste si na těchto stránkách mohli přečíst již dříve, dne 28. února 2010 byl ze Slovenska a okolních států pozorován velmi jasný bolid. Letěl přibližně od východu na západ a během průletu čtyřikrát explodoval. Nejsilnější výbuch, který jej roztrhal na malé části, nastal 35 km nad povrchem. Původní průměr tělesa se odhaduje na 1,5 metru a hmotnost na několik tun.

Již tehdy někteří astronomové předvídali, že celý nezanikl a jeho části dopadly na zem. Bohužel v tu dobu nebyla kvůli nepříznivému počasí v provozu většina evropské bolidové sítě, takže získaných dat bylo velmi málo. Soudilo se proto, že meteority se zřejmě nepovede najít. Naštěstí se podařilo získat materiály i z jiných zdrojů a to svědectví pozorovatelů, údaje ze seismologických stanic a hlavně záznamy z bezpečnostních kamer. Díky tomu bylo možné vypočítat místo, kde by se mohly nalézat meteority.

Jako první se o to pokusili maďarští seismologové. Po zpracování svých dat dospěli k názoru, že oblast dopadu by se měla nacházet východně od Košic. Protože některá média se zmínila o tom, že meteority mají značnou cenu, pátrali po nich nejen vědci, ale i ziskuchtivá veřejnost. Některé způsoby určení místa dopadu byly docela úsměvné. Například psychotronik Miroslav Svrček z Bytče použil k hledání kyvadlo a pomocí něj údajně zjistil, že meteority dopadly do vodní nádrže Ružín, asi 20 km severozápadně od Košic.

Naopak velmi fundovaně se k problému postavil Jiří Borovička z Astronomického ústavu Akademie věd ČR. Na základě všech použitelných dostupných dat vypočítal lokalitu, kde by se měly nalézat pozůstatky meteoroidu. Tento světově uznávaný odborník na meziplanetární hmotu určil, že meteorit pravděpodobně dopadl asi 10 km západně od Košic, do blízkosti obce Vyšný Klátov. Do vypočítané oblasti o rozloze přibližně dvaceti kilometrů čtverečních se poprvé vydalo několik hledačů 20. března a zakrátko se mohli radovat z úspěchu. Již po necelé hodině hledání západně od Vyšného Klátova našel Juraj Tóth z Univerzity Komenského první úlomek, druhý pak nalezla košická studentka biofyziky Jana Budzová. Nálezy byly nějakou dobu před veřejností utajeny, aby místo neponičili amatérští hledači meteoritů. Během následujících šesti dní oblast důkladně prozkoumala skupina 22. astronomů a studentů. Členové týmu v součtu věnovali prohledávání lokality 588 hodin a jejich snaha byla korunována velkým úspěchem. Dohromady našli 64 fragmentů meteoritu o celkové hmotnosti 3,92 kg. Největší nalezený úlomek měřil 11,8 cm a vážil 2,19 kg, nejmenší měl pouze 8 mm a vážil 0,57 gramu.

Jedná se o šestý známý nález meteoritu na Slovensku. Předchozí čtyři byly nalezeny během 19. století, pátý pak náhodně objevil řidič kombajnu během sklizně v srpnu 1994 u obce Rumanová. Úlomky únorového bolidu momentálně zkoumají pracovníci slovenské Akademie věd v Bratislavě, kteří již oznámili, že se jedná o nejběžnější typ kamenného meteoritu, tzv. chondrit typu H5. Meteorit zřejmě dostane název Košice, ale toto označení musí být nejprve oficiálně schváleno a zkatalogizováno.

Oficiální tisková zpráva

Použité zdroje:
 [1] Na Slovensku našli zbytky meteoritu
 [2] Astronómovia našli pri Vyšnom Klátove zvyšky meteoritu
 [3] Chcú utajiť miesto dopadu meteoritov
 [4] Česi tvrdia, že vedia, kam asi dopadol meteor
 [5] Maďari označili miesto dopadu meteoritu
 [6] Astronómovia našli vo Vyšnom Klátove zvyšky meteoritu
 [7] Vo Vyšnom Klátove našli 64 úlomkov meteoritu
 [8] Na východní Slovensko dopadl meteorit, vědci našli jeho úlomky
 [9] Slovensko má raritu: Zvyšky meteoritu s rodokmeňom
[10] Nový meteorit s rodokmenem se jmenuje Košice

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň




O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.



39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »