Unikátní pohled na úplné zatmění Slunce, hvězdy a dvě komety
Autor: Petr Horálek (Fyzikální ústav Univerzity v Opavě), Josef Kujal (Astronomická spol. v Hradci Králové)
Je jen málo úkazů na obloze, které vás naplní úžasem a které musíte prožít, abyste vyprávění o něm alespoň trochu pochopili. Takovým úkazem je také úplné zatmění Slunce. Jev, který je nutné vidět a prožít, jev který je hezčí ve skutečnosti než na fotografii. V Česku však můžeme s hrdostí říci, že i ve způsobu přenosu tohoto úkazu na naše obrazovky jsou tu dvě osobnosti, které si zaslouží celosvětovou pozornost. Jsou to obrazy Miloslava Druckmüllera a Petra Horálka. A právě na snímky druhého jmenovaného chceme tímto článkem upozornit.
Úplné zatmění Slunce 8. dubna 2024 bylo pozorovatelné v úzkém pásu procházejícím Mexiko, USA a Kanadu. Pouze zde mohli lidé zažít ochlazení, setmění uprostřed dne a pohled na úchvatnou korónu a planety v okolí Slunce. Mnozí lidé měli štěstí na počasí, ačkoli to původně nevypadalo moc nadějně. A podobně na tom byl i Petr Horálek, ačkoli kvůli oblačnosti nakonec musel změnit místo, kde chtěl zatmění původně pozorovat. V Durangu v Mexiku nakonec zažil zatmění trvající 3 minuty a 26 sekund a během této krátké chvíle pořídil snímky, na kterých mohl zachytit korónu Slunce blížícího se do maxima aktivity, hvězdy po celé obloze, ale hlavně také dvě komety.
Na obrázku v úvodu článku vidíte prozatím nejlepší zpracování dat, jaké dokázal vytvořit Petr Horálek v krátkém času po skončení úkazu. Tedy širokou sluneční korónu, jak se ukázala během úplného zatmění. Ale nejen to, snímek zachycuje korónu v ještě větším rozsahu a detailu, než byste v tu samou chvíli viděli pouhým okem. A aby toho nebylo málo, tak v blízkosti Slunce se zrovna nacházela malá kometa, která byla objevena krátce před úplným zatměním na snímcích vesmírné observatoře a dostala jméno SOHO 5008. Jak symbolické. Člověk, který miluje zatmění Slunce a cestuje za nimi po celém světě, člověk, který umí snímky těchto úkazů zpracovat jako málokdo, najde na svých fotografiích i kometu, ačkoli původně měl v plánu fotografovat úplně jinou kometu, 12P/Pons-Brooks.
Autor: Petr Horálek, Josef Kujal, Milan Hlaváč
Petr Horálek shrnuje své dojmy takto: „Stín Měsíce byl téměř 200 km široký. Pouze v něm si však mohli lidé užít nepopsatelný typ neobvyklé tmy. Zatímco Slunce bylo skryto za Měsícem, na obloze se objevila jeho plazmatická atmosféra zvaná koróna. A nejen to. Věděli jste, že v jeho okolí šlo v tu chvíli zachytit všechny jasné planety, jednu kometu a mnoho hvězd ze známých souhvězdí? Pokusil jsem se to zachytit s pomocí mého širokoúhlého objektivu směřujícího k severozápadu. Extrémní HDR snímek oblohy jsem proložil se snímkem krajiny bez pointace na hvězdy. Díky tomu vznikl trochu hlubší pohled na oblohu z Duranga, který odhalil nejen některé jasnější hvězdy a planety. Je na něm vidět i mnohé další hvězdy z okolních souhvězdí a slabě dokonce i kometa Pons-Brooks!“
Autor: Petr Horálek (Fyzikální ústav Univerzity v Opavě)
Popis snímku: Canon 6D, Samyang 12mm, f2.8, ISO100, složeno 26 expozic po 1/2s. Detail Slunce s korónou byl do širokoúhlého pohledu vložen ze snímku vytvořeného z expozic pořízených přes 200 mm teleobjektiv (f2.8, ISO100, různě dlouhé expozice).
Rád bych Petrovi závěrem poděkoval za poskytnutí snímků také pro stránky astro.cz, za možnost podělit se s čtenáři o tyto unikátní záběry dvou komet při úplném zatmění. Sám jsem vděčný alespoň za to, že jsem mohl být tehdy živě u toho v USA v Arkansasu a že jsem také mohl vyfotit jednu z těch komet (o té blíže Slunci jsem neměl tušení a nevešla se mi do zorného pole kamery). Třeba se Petrovi podaří z mých dat vydolovat lepší pohled na Jupiter s měsíčky a kometu 12P. Prozatím alespoň můj pokus jako poslední vzpomínka na tento mimořádný úkaz.
Autor: Martin Gembec
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Petr Horálek Photography
[2] 12P/Pons-Brook na snímcích z USA
O autorovi
Martin Gembec
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.
