Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Vozítka Nasa pozorují zatmění Slunce marsovskými měsíci

Vozítka Nasa pozorují zatmění Slunce marsovskými měsíci

PIA05518_fig1.jpg
Ačkoli část sondy Viking, která přistála na Marsu v sedmdesátých letech minulého století, pozorovala stín jednoho ze dvou marsovských měsíců, Phobose, jak se pohybuje krajinou a Mars Pathfinder 1997 zase vynoření stejného měsíce zpoza Marsu během noci, žádná z předchozích misí ještě nepozorovala z jiné planety přechod měsíce přes sluneční kotouč.

Současní průzkumníci začali svojí misi pozorování zatmění tento měsíc. Panoramatická kamera vozítka Opportunity zachytila 4.března menší z měsíců Deimose jako "flek" přecházející přes Slunce. Stejná kamera pak 7.března zachytila i větší z měsíců, Phobose, jak vstupuje na sluneční kraj.

V kontrolním středisku NASA, Pasadena - Kalifornie, plánují použít panoramatické kamery obou vozítek pro několik podobných událostí během příštích šesti týdnů. Dr. Jim Bell z Cornellské university (Ithaca, NY), očekává, že nejzajímavější obrázky Phobosu uvidíme 10.března.

"Z vědeckého hlediska chceme změřit čas těchto událostí, abychom mohli zpřesnit oběžné dráhy obou přírodních satelitů Marsu," říká Bell. "A vůbec, pozorování zatmění Slunce na jiné planetě je pro nás nejen vzrušující a úžasná věc, ale navíc je i historicky ojedinělá."

phobos
phobos
Pokud bude Phobos na své cestě ve výhodné pozici mezi vozítkem a Sluncem, bude možné ze získaných snímků získat nějaké nové údaje o tvaru pozorovaného měsíce.
Phobos
Deimos
Deimos
Phobos je zhruba 27 km dlouhý a v průměru má 18 km, kdežto rozměry Deimosu jsou takřka poloviční. Dívali bychom se ale z povrchu Marsu, zdálo by se nám, že Phobos je mnohem větší. Je to dáno tím, že obíhá na nižší orbitě.
Deimos

Panoramatické kamery snímají Slunce skoro každý marťanský den. Snaží se tak získat informace o tom, jak řídká atmosféra Marsu ovlivňuje sluneční svit. Největší problém pozorování zatmění Slunce je jeho načasování. Deimos přeletí sluneční kotouč za zhruba 55 sekund a Phobos ještě rychleji, trvá mu to kolem 25 sekund.

Vědci používají pojem "přechod" pro zatmění Slunce, kdy vstupující těleso zakrývá pouze nepatrnou část druhého, mnohem vzdálenějšího, tělesa. Například uvedeme, že 8.června letošního roku bude možno pozorovat přechod planety Venuše přes sluneční kotouč poprvé od roku 1882. Ze Země je ale běžnější pozorování přechodu Merkuru přes Slunce a přechod měsíců Jupitera přes Jupiter.

Z pohledu Země má Slunce a Měsíc skoro stejnou velikost a tak při úplném zatmění Slunce Měsíc téměř dokonale svůj protějšek zakrývá. Protože je však Mars mnohem vzdálenější od Slunce než Země, jeví se na jeho obloze Slunce pouze dvoutřetinové (s porovnáním se Zemí). I to je však na pozorování úplného zatmění na Marsu příliš mnoho. Phobos je totiž tak malý, že zakrývá Slunce jen z jedné poloviny.

Zdroj: NASA




O autorovi



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »