Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Vozítka Nasa pozorují zatmění Slunce marsovskými měsíci

Vozítka Nasa pozorují zatmění Slunce marsovskými měsíci

PIA05518_fig1.jpg
Ačkoli část sondy Viking, která přistála na Marsu v sedmdesátých letech minulého století, pozorovala stín jednoho ze dvou marsovských měsíců, Phobose, jak se pohybuje krajinou a Mars Pathfinder 1997 zase vynoření stejného měsíce zpoza Marsu během noci, žádná z předchozích misí ještě nepozorovala z jiné planety přechod měsíce přes sluneční kotouč.

Současní průzkumníci začali svojí misi pozorování zatmění tento měsíc. Panoramatická kamera vozítka Opportunity zachytila 4.března menší z měsíců Deimose jako "flek" přecházející přes Slunce. Stejná kamera pak 7.března zachytila i větší z měsíců, Phobose, jak vstupuje na sluneční kraj.

V kontrolním středisku NASA, Pasadena - Kalifornie, plánují použít panoramatické kamery obou vozítek pro několik podobných událostí během příštích šesti týdnů. Dr. Jim Bell z Cornellské university (Ithaca, NY), očekává, že nejzajímavější obrázky Phobosu uvidíme 10.března.

"Z vědeckého hlediska chceme změřit čas těchto událostí, abychom mohli zpřesnit oběžné dráhy obou přírodních satelitů Marsu," říká Bell. "A vůbec, pozorování zatmění Slunce na jiné planetě je pro nás nejen vzrušující a úžasná věc, ale navíc je i historicky ojedinělá."

phobos
phobos
Pokud bude Phobos na své cestě ve výhodné pozici mezi vozítkem a Sluncem, bude možné ze získaných snímků získat nějaké nové údaje o tvaru pozorovaného měsíce.
Phobos
Deimos
Deimos
Phobos je zhruba 27 km dlouhý a v průměru má 18 km, kdežto rozměry Deimosu jsou takřka poloviční. Dívali bychom se ale z povrchu Marsu, zdálo by se nám, že Phobos je mnohem větší. Je to dáno tím, že obíhá na nižší orbitě.
Deimos

Panoramatické kamery snímají Slunce skoro každý marťanský den. Snaží se tak získat informace o tom, jak řídká atmosféra Marsu ovlivňuje sluneční svit. Největší problém pozorování zatmění Slunce je jeho načasování. Deimos přeletí sluneční kotouč za zhruba 55 sekund a Phobos ještě rychleji, trvá mu to kolem 25 sekund.

Vědci používají pojem "přechod" pro zatmění Slunce, kdy vstupující těleso zakrývá pouze nepatrnou část druhého, mnohem vzdálenějšího, tělesa. Například uvedeme, že 8.června letošního roku bude možno pozorovat přechod planety Venuše přes sluneční kotouč poprvé od roku 1882. Ze Země je ale běžnější pozorování přechodu Merkuru přes Slunce a přechod měsíců Jupitera přes Jupiter.

Z pohledu Země má Slunce a Měsíc skoro stejnou velikost a tak při úplném zatmění Slunce Měsíc téměř dokonale svůj protějšek zakrývá. Protože je však Mars mnohem vzdálenější od Slunce než Země, jeví se na jeho obloze Slunce pouze dvoutřetinové (s porovnáním se Zemí). I to je však na pozorování úplného zatmění na Marsu příliš mnoho. Phobos je totiž tak malý, že zakrývá Slunce jen z jedné poloviny.

Zdroj: NASA




O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »