Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Výročí jasné polární záře 2003

Výročí jasné polární záře 2003

Polární záře 30./31. října 2003.  Autor: Petr Pazour
Polární záře 30./31. října 2003.
Autor: Petr Pazour
Dnes je tomu deset let od doby, kdy jsme zažívali období nejjasnějších polárních září minulého maxima aktivity. První z nich přišla v noci z 30. na 31. října 2003, další následovala 20. listopadu. Počasí nebylo vždy a všude ideální, ale kdo sledoval, nezapomíná. Letos zažíváme zvýšenou sluneční aktivitu právě před dušičkami jako tehdy. Porovnejme si tehdejší a současné dění na Slunci a na Zemi.

Sluneční aktivita koncem října 2003

Slunce bylo tehdy podle našich představ za maximem aktivity. Tehdy byla obecně velká aktivita a měla zřejmě dva vrcholy. První někdy kolem roku 2000/2001 a druhý zřejmě v roce 2003, ačkoli se to zdálo být hodně pozdní vyvrcholení. Velká polární záře byla na našem území viditelná především 6./7. dubna 2000. Jinak to ale bylo období mnoha dalších září viditelných z ČR. Namátkou připomeňme například záři z přelomu března a dubna 2001, 22./23. října 2001 nebo 6. listopadu 2001.

Polární záře v Praze 31. října 2003 Autor: Tomáš Tržický
Polární záře v Praze 31. října 2003
Autor: Tomáš Tržický
Jak se ovšem ukázalo, to nejlepší přišlo v říjnu a listopadu 2003. Tehdy se na povrchu Slunce ukázaly obří, komplikované a velmi aktivní oblasti se skvrnami. Vše mělo přitom velmi podobný průběh jako letos. Ještě 15. října bylo Slunce prakticky beze skvrn. Pak to ale začalo. Od 18. října byla patrná aktivní oblast u východního okraje Slunce, kde se postupně vytvářelo více skvrn a slévalo se to v jednu velikou. Velmi silné erupce na sebe nenechaly čekat a oblaka plasmy, byť zatím směřovala mimo Zemi, byla vyvrhována jak na běžícím pásu. Již 23. října přišly erupce X1 a X5 a ačkoli stále nebylo jisté, zda zasáhnou Zemi, situace byla čím dál napjatější. Pak došlo k uklidnění, ale na Slunci se vynořila další obří skvrna a 26. října došlo opět k erupci X1. Tentokrát už byl vyvržen oblak plasmy přímo k Zemi a očekávaly se polární záře 28. října. Mezitím se ale aktivita Slunce ještě zvýšila, druhá aktivní oblast byla ještě komplikovanější a severně se vynořila další. A pak to přišlo. Přímo ze středu kotouče se po obří erupci X17 vydalo k Zemi mnoho částic. Protony urychlené až k rychlostem blízkým rychlosti světla a také velmi rychlý oblak plasmy. Nebylo pochyb, že se schyluje k velkému divadlu. To nastalo již 29. října 2003. Mezitím došlo 29. 10. k další silné erupci X11 a 30. října 2003 k erupci X10, která opět vrhla oblak plasmy přímo k Zemi. Tentokrát to mělo vliv i na viditelnost září z našeho území. V dalších dnech se skvrny natočily k západu, došlo k ještě jedné erupci X8 a pak přesně než zapadly, nastala nejsilnější kdy zaznamenaná erupce. Odhad měření vycházel z hodnoty X17,4, na které se zastavilo měření z družic, ale skvrna už prakticky zapadala a tak skutečná síla erupce byla více než X20. Slunce však potom bylo zase relativně beze skvrn a klidné.

Sluneční aktivita v říjnu 2013

Slunce z SDO 29.10.2013. Nejaktivnější oblast zapadá vpravo a další se blíží středu kotouče zleva. Autor: Solar Dynamics Observatory / NASA
Slunce z SDO 29.10.2013. Nejaktivnější oblast zapadá vpravo a další se blíží středu kotouče zleva.
Autor: Solar Dynamics Observatory / NASA
Je zčásti náhodou a zčásti očekáváním, že právě nyní po deseti letech od neuvěřitelného ohňostroje a polárních září v říjnu 2003 pozorujeme i nyní větší skvrny a zvýšenou aktivitu na Slunci. Očekávané je to proto, že Slunce by mělo být kolem maxima aktivity a náhodou snad proto, že nynější aktivita přišla po dlouhých měsících, ba letech klidu. Jak ale víme z předchozího článku uveřejněného v minulém týdnu, ani zdaleka se nejedná o takový ohňostroj a ani polární záře nejsou na naší obloze zatím k vidění. Tato situace však přesně odráží to, jak slabé maximum aktivity Slunce nyní zažíváme. Je otázkou, zda se vůbec dočkáme alespoň jedné erupce silnější než X10. Momentálně bylo pro nás velkým překvapením, když nastaly krátce po sobě alespoň erupce třídy X1 nebo X2. I letos však pozorujeme na Slunci několik aktivních oblastí s potenciálem k silným erupcím a jen čas ukáže, zda se ještě v nejbližších dnech nějaké dočkáme.

Polární záře v říjnu a listopadu?

Za svůj život jsem spatřil už několik polárních září, z nichž některé byly opravdu kolosální a jiné zase prakticky neviditelné. Přesto mě nemohlo uniknout, jak se některá období viditelnosti září kumulují do jarních a podzimních měsíců. Velmi jasné polární záře byly k vidění v listopadu 1989 i 2003. Podobné úkazy také v říjnu 2003 a dubnu 2000. Přestože se zdá, že zemské magnetické pole má snad na jaře a na podzim vhodnou konfiguraci vůči magnetickému poli oblaků plasmy ze Slunce vyvrhovaných, nehledal bych v tom nějakou jasnou souvislost. Vždyť polární záře nastaly celkem nedávno také v srpu a září, stejně jako jsem je zachytil i v prosinci. Otázka nicméně zůstává: Přinese dušičkové období 2013 nebo listopad podobný zážitek, jako jsme měli před deseti lety? Byla by to asi velká náhoda, ale úplně vyloučit to nemůžeme.

Zajímavé odkazy

30. 10. a 20. 11. 2003, Tomáš Tržický
30. / 31. 10. 2003, Petr Pazour
30. / 31. 10. 2003, Martin Gembec
Polární záře z území ČR
Aktuální dění na Slunci
Vesmírné počasí – Spaceweather.com




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »