Tisková..." /> Chladná záře tvorby hvězd | Vzdálený vesmír | Články | Astronomický informační server astro.cz


Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Chladná záře tvorby hvězd
Jiří Srba Vytisknout článek

Chladná záře tvorby hvězd

oblast s probíhající tvorbou hvězd – NGC 6334 - APEX - ArTeMiS - eso1341 Autor: ArTeMiS team/Ph. André, M. Hennemann, V. Revéret et al./ESO/J. Emerson/VISTA Acknowledgment: Cambrid
oblast s probíhající tvorbou hvězd – NGC 6334 - APEX - ArTeMiS - eso1341
Autor: ArTeMiS team/Ph. André, M. Hennemann, V. Revéret et al./ESO/J. Emerson/VISTA Acknowledgment: Cambrid
První 'světlo' pro novou kameru radioteleskopu APEX

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (041/2013): Na radioteleskop APEX (Atacama Pathfinder Experiment) byl úspěšně nainstalován nový přístroj označovaný zkratkou ArTeMiS. APEX je parabolická anténa o průměru 12 m umístěná ve velké nadmořské výšce pouště Atacama. Teleskop pracuje v pásmu milimetrového a sub-milimetrového záření, které tvoří předěl mezi infračerveným a klasickým rádiovým oborem. Pro astronomy je tento přístroj unikátním prostředkem umožňujícím pohlédnout hlouběji do vesmíru. Pomocí nové kamery se již podařilo získat působivý snímek mlhoviny Kočičí tlapka.

ArTeMiS je nová širokoúhlá kamera pro milimetrové a sub-milimetrové vlnové délky. Představuje významné rozšíření arsenálu detektorů používaných ve spojení s radioteleskopem APEX, které umožní dále zvýšit dosah a rozlišení celého zařízení [1]. ArTeMiS je kamerou nové generace, která se, na rozdíl od stávajících detektorů, chová podobně jako běžné CCD kamery. To umožní pořídit přehlídkové širokoúhlé snímky oblohy rychleji a s lepším rozlišením.  

Členové týmu [2] zodpovědného za instalaci nového přístroje ArTeMIS se museli při práci potýkat s nástrahami extrémního počasí. Velmi silné sněžení na planině Chajnantor totiž téměř zasypalo budovu, ze které je teleskop APEX ovládán. S pomocí personálu operačního střediska observatoře ALMA a týmu pracujícího s teleskopem APEX se jim po provizorní komunikaci vedoucí mimo závěje podařilo dopravit kontejnery se zařízením ArTeMiS až k anténě. Díky tomu bylo možné kameru nainstalovat, umístit kryostat do správné pozice a upevnit celé zařízení do požadované polohy.

S testováním přístroje však bylo potřeba počkat na suché počasí, protože vodní pára v atmosféře výrazně pohlcuje sub-milimetrové vlnové délky, které teleskop APEX sleduje. Zkušební pozorování se však nakonec podařilo uskutečnit. Ihned po těchto testech byly pomocí kamery ArTeMiS pořízeny první vědecké snímky. Jedním z cílů byla oblast s probíhající tvorbou hvězd pojmenovaná NGC 6334 v souhvězdí Štíra, někdy označovaná jako mlhovina Kočičí tlapka. Tento nový snímek získaný kamerou ArTeMiS je znatelně ostřejší než starší záběry stejné oblasti pořízené radioteleskopem APEX s původními detektory.  

Testování kamery ArTeMiS stále pokračuje. Přístroj se však brzy vrátí zpět do Francie, kde budou nainstalovány zbývající detektory. Vědci a inženýři pracující na tomto zařízení jsou prvními výsledky nadšeni. Je to pro ně příjemná odměna za roky strávené prací na projektu, kterou by ale nebylo možné získat bez přispění členů týmu radioteleskopu APEX.

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] ArTeMiS je zkratka původně francouzského názvu zařízení ‚Architectures de bolomètres pour des Télescopes à grand champ de vue dans le domaine sub-Millimétrique au Sol‘, který znamená ‚pole bolometrů pro širokoúhlá pozorování pozemními dalekohledy v sub-milimetrové oblasti spektra‘.

[2] Testovací tým organizace CEA tvoří: Philippe André, Laurent Clerc, Cyrille Delisle, Eric Doumayrou, Didier Dubreuil, Pascal Gallais, Yannick Le Pennec, Michel Lortholary, Jérôme Martignac, Vincent Revéret, Michel Talvard a François Visticot.

 

Další informace

APEX je společným projektem Max Planck Institute for Radio Astronomy (MPIfR), Onsala Space Observatory (OSO) a ESO. Činnost dalekohledu APEX na planině Chajnantor zajišťuje ESO.

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Michel Talvard; Project Manager for ArTeMiS / CEA; Saclay, France; Tel.: +33 1 6908 8352; Email: michel.talvard@cea.fr

Carlos De Breuck; ESO APEX Project Manager; Garching, Germany; Tel.: +49 89 3200 6613; Email: cdebreuc@eso.org

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1341. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »