Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Čistý a upravený galaktický soused
Jiří Srba Vytisknout článek

Čistý a upravený galaktický soused

Galaxie IC 1613 na snímku z VST/OmegaCAM
Autor: ESO

Některé galaxie jsou doslova napěchovány prachem, zatímco u jiných najdeme mezi hvězdami a oblaky plynu jen nemnohé tmavé čmouhy neprůhledných kosmických sazí. Na tomto snímku pořízeném mohutnou kamerou OmegaCAM pomocí dalekohledu ESO/VST na observatoři Paranal v Chile je zachycen neobvyklý objekt – malá galaxie IC 1613, která je, pokud jde o prach, doslova hnidopichem čistoty! IC 1613 obsahuje velmi malé množství kosmického prachu, což astronomům umožňuje podrobně prozkoumat vše ostatní, co se v ní nachází. Není to však pouze otázka zevnějšku, nedostatek prachu v této galaxii je z vědeckého hlediska důležitý pro naše chápání okolního vesmíru.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 03/2016

IC 1613 je trpasličí galaxie, kterou na obloze nalezneme v souhvězdí Velryby (Cetus). A tento snímek, pořízený dalekohledem VST (VLT Survey Telescope) [1], zachycuje v jemných detailech její neobvyklou krásu v podobě rozptýlených hvězd a růžových oblastí zářícího plynu.

Slabou mlhovinu IC 1613 objevil v roce 1906 německý astronom Max Wolf. V roce 1928 použil jeho krajan Walter Baade výkonnější dalekohled o průměru 2,5 m, který tehdy pracoval na  Mount Wilson Observatory (Kalifornie), k rozlišení jednotlivých hvězd této galaxie. Na základě těchto pozorování astronomové zjistili, že se objekt musí nacházet relativně nedaleko, protože rozlišení jednotlivých hvězd bylo možné jen u těch nejbližších sousedních galaxií.

Od té doby se astronomům podařilo potvrdit, že IC 1613 je skutečně součástí Místní skupiny galaxií (Local Group), což je systém asi 50 blízkých galaxií, do kterého patří i naše Galaxie. IC 1613 leží jen asi 2,3 milionu světelných let od nás a díky své blízkosti patří k relativně podrobně prozkoumaným objektům. Astronomové ji klasifikují jako nepravidelnou trpasličí galaxii, ve které se nenalezneme celou řadu znaků, typických pro ostatní galaxie podobné velikosti.

Ale to, co schází galaxii IC 1613 do formy, nahrazuje svojí úhledností. Vzdálenost galaxie IC 1613 známe s neobvykle vysokou přesností, a to především díky mnohem detailnějšímu pozorování [2], které umožňuje nízký obsahu prachu v prostoru mezi námi a IC 1613. 

Druhým důvodem, proč známe vzdálenost IC 1613 tak přesně, je početná skupina Cefeid (Cepheid) i dalších proměnných hvězd typu RR Lyrae. Obě tyto skupiny hvězd periodicky pulsují – v dobře definovaných intervalech se zvětšují a zvyšují svoji jasnost (eso1311).

Jak víme z běžného denního života tady na Zemi, svítící objekty jako žárovka nebo plamen svíčky se jeví tím slabší, čím dále jsou od nás. A astronomové mohou tento jednoduchý zákon použít i pro určení vzdáleností ve vesmíru – pokud ovšem vědí, jak jsou sledované objekty ve skutečnosti jasné, neboli znají jejich absolutní jasnost.

A právě proměnné hvězdy – Cepheidy i typ RR Lyrae – mají zvláštní vlastnost. Jejich perioda proměnnosti je přímo svázána s jejich absolutní jasností. Takže měřením rychlosti změn jasnosti těchto hvězd mohou astronomové přímo určit jejich absolutní jasnost. Následně ji mohou porovnat se zdánlivou jasností sledovaných hvězd a vypočíst, jak musejí být daleko, aby se na obloze jevily tak slabé, jak pozorují. 

Hvězdy se známou absolutní jasností označujeme jako takzvané standardní svíčky (standard candles) a astronomové je používají k měření vzdálenosti – stejně jako běžná svíčka s danou jasností může sloužit jako dobrý etalon vzdálenosti založený na pozorovaní jasnosti jejího mihotajícího se plamene.

Díky použití standardních svíček – jako jsou proměnné hvězdy v galaxii IC1613 a nebo méně časté supernovy typu Ia (Type Ia supernova explosions), které je možné pozorovat na mnohem větší kosmické vzdálenosti – byli astronomové schopni postupně sestavit 'žebřík kosmických vzdáleností' (cosmic distance ladder) sahající dále a dále do vesmíru.

Před desítkami let pomohla galaxie IC 1613 astronomům rozpracovat využití proměnných hvězd k mapování expanze vesmíru. Na tak malou galaxii to není vůbec špatný počin.

Poznámky

[1] OmegaCAM je kamera obsahující 32 CCD čipů s celkovým rozlišením 256 megapixelů namontovaná na dalekohled VST (LT Survey Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 2,6 m, který pracuje na observatoři Paranal v Chile. Další snímky pořízené kamerou OmegaCAM.

[2] Kosmický prach se skládá z různých těžších chemických prvků, jako je uhlík nebo železo, ale také ze složitějších molekul. Prachové částice blokují průchod světla (díky tomu jsou prachem zahalené objekty obtížně vidět) a kromě toho rozptylují více modré záření než červené. Výsledkem je, že objekty obklopené prachem vypadají v dalekohledu červenější, než ve skutečnosti jsou. A astronomové musejí toto zčervenání (reddening) ve svých výzkumech zohlednit. Platí však, že čím méně se toto zčervenání uplatňuje, tím přesnější pozorování je možné provést.    

[3] Kromě dvojice Magellanových oblaků (Magellanic Clouds) je IC1613 jedinou nepravidelnou galaxií Místní skupiny, ve které se podařilo identifikovat proměnné hvězdy typu RR Lyrae.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1603



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: IC 1613, Místní skupina, Trpasličí galaxie, Vst, ESO/VLT, Tisková zpráva ESO


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »