Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Divoké poblikávání černých děr
Jiří Srba Vytisknout článek

Divoké poblikávání černých děr

Černá díra požírá hvězdu vzdálenou několik milionů kilometrů
Černá díra požírá hvězdu vzdálenou několik milionů kilometrů
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (036/2008): Dalekohledy VLT a kosmický satelit Rossi XTE zkoumají divoce proměnné černé díry

Unikátní pozorování rychlého poblikávání, přicházejícího z těsného okolí černých děr, poskytlo vědcům nový pohled na obrovské množství energie, které jimi protéká. Při srovnávání velmi rychlých změn toku záření ve viditelném a rentgenovém oboru odhalili astronomové jejich vzájemnou souvislost a dokázali, že magnetická pole musí hrát v procesech pohlcování hmoty černými děrami klíčovou roli.

Stejně jako světlo plamene svíčky, ani záření přicházející z okolí černých děr není stálé, ale projevuje se záblesky, "prská" a "jiskří". "Velmi rychlé změny intenzity světla přicházejícího z černých děr jsou nejčastěji pozorovány na vlnových délkách rentgenového záření," říká Poshak Gandhi, vedoucí mezinárodního týmu, který výsledky oznámil. "Tato nová studie je jednou z mála současných prací, které zkoumají také rychlé variace ve viditelném světle a zejména jejich vztah ke změnám toku rentgenového záření."

Prudké změny v okolí černých děr byly pozorovány paralelně dvojicí odlišných přístrojů. Rentgenová data byla získána z oběžné dráhy pomocí satelitu Rossi X-ray Timing Explorer americké NASA, viditelné záření bylo zaznamenáváno vysokorychlostní kamerou ULTRACAM, dočasně instalovanou na ESO Very Large Telescope (VLT). Toto zařízení schopné zaznamenat až 20 snímků za sekundu bylo vyvinuto týmem Vik Dhillona a Tom Marshe. "Jedná se o pozorování černých děr s největším časovým rozlišením, jakého bylo kdy dosaženo pomocí velkého dalekohledu," říká Dhillon.

Ke svému překvapení vědci zjistili, že změny jasnosti byly ve viditelném světle dokonce rychlejší než v případě rentgenových paprsků. Navíc se ukázalo, že záblesky v těchto oborech neprobíhají zároveň, ale opakovaně sledují určitý vzorec - rentgenovému zjasnění předchází pokles jasnosti ve viditelném světle a je následováno velmi krátkým optickým zábleskem.

Zmiňované záření však nepřichází přímo z černé díry, ale je důsledkem mohutného toku elektricky nabitého materiálu v její blízkosti. Okolí černé díry se díky soupeření silného gravitačního pole, magnetického pole a vysokého tlaku neustále mění. Intenzita záření emitovaného proudy horké hmoty je ve výsledku výrazně časově proměnná. "Nalezený vzorec chování ale představuje stabilní strukturu, která vyčnívá uprostřed jinak chaotických změn jasnosti a jako taková může poskytnout zásadní vodítko k pochopení dominantních fyzikálních procesů v pozadí jevu," říká člen týmu Andy Fabian.

Obecně se myslelo, že emise světla z okolí černých děr jsou sekundárním efektem rentgenového zjasnění, které ozáří okolní plyn a ten následně zasvítí ve viditelném oboru. Pokud by tomu tak bylo, každé zjasnění ve viditelném oboru by následovalo až po rentgenovém záblesku a jeho dosvit by musel probíhat mnohem pomaleji. "Velmi rychlé změny jasnosti ve viditelném oboru, které byly nyní nalezeny u obou sledovaných zdrojů, tento scénář vylučují," upozorňuje Gandhi. "Nejsou-li příčinou změn ve viditelném světle rentgenové variace, musí mít emise světla nějaký jiný obvyklý původ, a to v těsném okolí černí díry samotné."

Nejlepším kandidátem na pozici dominantního fyzikálního procesu je v tomto případě silné magnetické pole. Hraje zde úlohu zásobníku, který nasává energii uvolněnou v blízkosti černé díry, a skladuje ji do okamžiku, než může být "vybita" v podobě emise miliony stupňů horkého plazmatu vyzařujícího v rentgenové oblasti nebo jako proud nabitých částic putujících téměř rychlostí světla. Rozdělování energie mezi tyto dva výstupy pak může být původcem charakteristického vzorce rentgenové a optické proměnnosti.

Více Informací

Studované černé díry GX 339-4 a SWIFT J1753.5-0127 jsou v obou případech pozůstatky hmotných hvězd a patří k naší Galaxii. Každá je součástí bývalého dvojhvězdného systému, kde druhou složku tvoří hvězda hlavní posloupnosti, která ztrácí hmotu ve prospěch temného souputníka. Hmotnost obou černých děr se pohybuje kolem desetinásobku hmotnosti Slunce a oběžné dráhy mají velkou poloosu jen několik milionů kilometrů (mnohem méně než Merkur - 58 milionů kilometrů).

Kromě Gandhio, Dhillona, Duranta, Fabiana a Marshe jsou dalšími členy týmu Kazuo Makishima na University of Tokyo (Japonsko), Jon Miller na University of Michigan (USA), Tariq Shahbaz na Instituto de Astrofisica de Canarias (Španělsko) a Henk Spruit z Max-Planck-Institute for Astrophysics (Německo).

Gandhi, P., Makishima, K., Durant, M., Fabian, A. C., Dhillon, V. S., Marsh, T. R., Miller, J. M., Shahbaz, T. & Spruit, H. C., Rapid optical and X-ray timing observations of GX 339-4: flux correlations at the onset of a low/hard state, Monthly Notices of the Roy. Astron. Soc. Letters, 390, L29 (2008), astro-ph/0807.1529

Durant, M., Gandhi, P., Shahbaz, T., Fabian, A., Miller, J., Dhillon, V. S. & Marsh, T. R,. SWIFT J1753.5-0127: a surprising optical/X-ray cross-correlation function, The Astrophysical Journal, 682, L45 (2008), astro-ph/0806.2530

Multimédia

Zdroj: TZ ESO 036/08

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso.

Česká republika je členem Evropské jižní observatoře (ESO) od ledna 2007.
Národní kontakt pro ESO: Pavel Suchan - suchan(zavináč)astro(tečka)cz.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



39. vesmírný týden 2018

39. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 24. 9. do 30. 9. 2018. Měsíc bude v úplňku. Venuše je nejlépe viditelná ve dne, Jupiter jen večer velmi nízko na jihozápadě. Mars a Saturn jsou nízko v okolí jižního obzoru. Pohlédnout můžeme k dvojici hvězd v souhvězdí Kozoroha, které však nejsou fyzickou dvojhvězdou. Před 10 roky provedl první výstup do kosmu čínský kosmonaut z lodi Šen-čou 7 a SpaceX provedla první úspěšný start rakety Falcon 1. Před 70 lety se narodil československý kosmonaut Vladimír Remek.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Radiant

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2018 obdržel snímek „Radiant“, jehož autorem je Lukáš Veselý   Kdo by je neznal … srpnové padající hvězdy jsou velmi populární i mezi neastronomy. Ostatně, s téměř železnou pravidelností se opakují rok co rok za příjemných prázdninových

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

První astrofotografie

Jupiter a věřím že tam jsou i Europa a Ganymed

Další informace »