Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Galaxie Antény jsou blíže

Galaxie Antény jsou blíže

Dvojce galaxií pojmenovaná Antény
Dvojce galaxií pojmenovaná Antény
Dvojce galaxií pojmenovaná "Antény" patří mezi jedny z nejbližších srážejících se galaxií. Jde o dvě galaxie s označením NGC 4038 a NGC 4039, které se před několika stovkami milióny let začaly na cestě vesmírem prolínat. Na obloze tak vytvořili zajímavý útvar, který svými rozhozenými spirálními rameny připomíná antény. Vědci se ale dosud domnívali, že se Antény nacházejí mnohem dále. Nyní musí být jejich vzdálenost opravena z 65 na 45 miliónů světelných let. Jelikož fungovaly jako standardy galaktického vývoje v extragalaktické astrofyzice, má nové měření upřesňující jejich vzdálenost významný dopad. (Tip: Prohlédněte si přiložené video.)

Mezinárodní tým astronomů použil Advanced Camera for Surveys a Wide Field Planetary Camera 2 na Hubbleově dalekohledu k mapování jednotlivých rudých obrů v tykadlech těchto galaxií. Měřením jejich spektra a jasu bylo možné odvodit vzdálenost celého systému. Bylo využito metody, která popisuje vrchol vývojové větve rudých hvězdných obrů natolik konkrétně, že je možno takové hvězdy použít jako jakési standardní svíčky. Z diagramu hvězdného vývoje dokážeme pro určité spektrum a typ hvězdy v určité fázi vývoje určit její fyzicky jas. Porovnáním s množstvím světla, které z hvězdy dopadá pak dokážeme určit jejich vzdálenost a ty vyšla na 45 světelných let.


Vzdálenost antén byla dlouhou dobu rozporuplná, často sahala až ke 100 miliónům světelných let. To umožnilo konstruovat takovouto dvojici kolidujících galaxií téměř jako zázračný systém. Vše v něm totiž (v důsledku špatné vzdálenosti) vypadalo větší. Hvězdokupy byly považovány za až 1,5krát větší než je pozorujeme v okolních systémech, z pozorování vycházel mnohem rychlejší a překotnější vývoj hvězd, existence ultraluminózních zdrojů rentgenového záření nebo hvězdných superklastrů. Změnou a zmenšením vzdáleností se tak náš poměrně blízký soused (45 miliónů světelných let není na galaxie mnoho) stal v podstatě zcela obyčejnou kolidující dvojicí galaxií v níž většina procesů přešla do teoriemi a modely předvídaných mezí.

Článek na toto téma bude publikován v květnovém čísle The Astrophysical Journal, jeho preprint je ke stažení zde:
saviane_MS73244v2.pdf

Článek převzat z webu www.oknavesmiru.cz






O autorovi

Martin Petrásek

Od roku 1996 působí aktivně v médiích. Na poli publicistiky se věnuje vědě a technice. Zaměřuje se ale především na populární astronomii a astrofyziku. Se zájmem však také sleduje aktuální dění a nové trendy v oblastech Public Relations a podpory marketingu. Spolupracuji s regionálními i celostatními médii.

Na Slezské univerzitě v Opavě vystudoval obor Teoretická fyzika a astrofyzika. Od roku 2004 se v rámci postgraduálního studia na stejné instituci věnuje kompaktním objektům jako jsou černé díry, neutronové hvězdy a aktivní galaktická jádra.

Více na www.petrasek.info a www.oknavesmiru.cz.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »