Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Galaxie Antény jsou blíže

Galaxie Antény jsou blíže

Dvojce galaxií pojmenovaná Antény
Dvojce galaxií pojmenovaná Antény
Dvojce galaxií pojmenovaná "Antény" patří mezi jedny z nejbližších srážejících se galaxií. Jde o dvě galaxie s označením NGC 4038 a NGC 4039, které se před několika stovkami milióny let začaly na cestě vesmírem prolínat. Na obloze tak vytvořili zajímavý útvar, který svými rozhozenými spirálními rameny připomíná antény. Vědci se ale dosud domnívali, že se Antény nacházejí mnohem dále. Nyní musí být jejich vzdálenost opravena z 65 na 45 miliónů světelných let. Jelikož fungovaly jako standardy galaktického vývoje v extragalaktické astrofyzice, má nové měření upřesňující jejich vzdálenost významný dopad. (Tip: Prohlédněte si přiložené video.)

Mezinárodní tým astronomů použil Advanced Camera for Surveys a Wide Field Planetary Camera 2 na Hubbleově dalekohledu k mapování jednotlivých rudých obrů v tykadlech těchto galaxií. Měřením jejich spektra a jasu bylo možné odvodit vzdálenost celého systému. Bylo využito metody, která popisuje vrchol vývojové větve rudých hvězdných obrů natolik konkrétně, že je možno takové hvězdy použít jako jakési standardní svíčky. Z diagramu hvězdného vývoje dokážeme pro určité spektrum a typ hvězdy v určité fázi vývoje určit její fyzicky jas. Porovnáním s množstvím světla, které z hvězdy dopadá pak dokážeme určit jejich vzdálenost a ty vyšla na 45 světelných let.


Vzdálenost antén byla dlouhou dobu rozporuplná, často sahala až ke 100 miliónům světelných let. To umožnilo konstruovat takovouto dvojici kolidujících galaxií téměř jako zázračný systém. Vše v něm totiž (v důsledku špatné vzdálenosti) vypadalo větší. Hvězdokupy byly považovány za až 1,5krát větší než je pozorujeme v okolních systémech, z pozorování vycházel mnohem rychlejší a překotnější vývoj hvězd, existence ultraluminózních zdrojů rentgenového záření nebo hvězdných superklastrů. Změnou a zmenšením vzdáleností se tak náš poměrně blízký soused (45 miliónů světelných let není na galaxie mnoho) stal v podstatě zcela obyčejnou kolidující dvojicí galaxií v níž většina procesů přešla do teoriemi a modely předvídaných mezí.

Článek na toto téma bude publikován v květnovém čísle The Astrophysical Journal, jeho preprint je ke stažení zde:
saviane_MS73244v2.pdf

Článek převzat z webu www.oknavesmiru.cz






O autorovi

Martin Petrásek

Od roku 1996 působí aktivně v médiích. Na poli publicistiky se věnuje vědě a technice. Zaměřuje se ale především na populární astronomii a astrofyziku. Se zájmem však také sleduje aktuální dění a nové trendy v oblastech Public Relations a podpory marketingu. Spolupracuji s regionálními i celostatními médii.

Na Slezské univerzitě v Opavě vystudoval obor Teoretická fyzika a astrofyzika. Od roku 2004 se v rámci postgraduálního studia na stejné instituci věnuje kompaktním objektům jako jsou černé díry, neutronové hvězdy a aktivní galaktická jádra.

Více na www.petrasek.info a www.oknavesmiru.cz.



12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 2264: Detail mlhoviny Vánoční stromeček

Snímek zachycuje centrální část komplexu NGC 2264 v souhvězdí Jednorožce, známého jako mlhovina Vánoční stromeček. Jedná se o aktivní oblast tvorby hvězd vzdálenou přibližně 2 400 světelných let. Dominantou pole je mladá otevřená hvězdokupa, jejíž hvězdy ionizují okolní vodíková mračna a dávají jim charakteristickou narůžovělou záři. Součástí tohoto komplexu je i známá mlhovina Kužel, která se nachází na "vrcholku" stromečku.

Další informace »