Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Hostina kanibalské galaxie
Jiří Srba Vytisknout článek

Hostina kanibalské galaxie

cantaurus-a_ESO-NTT
cantaurus-a_ESO-NTT
Nová metoda analýzy infračervených záběrů pořízených pomocí dalekohledu ESO/NTT (New Technology Telescope se zrcadlem o průměru 3,58 m) umožnila astronomům proniknout přes clonu hustých prachových pásů obří kanibalské galaxie Centaurus A. Přitom v neobyčejných detailech odhalila její "poslední chod" - zkroucenou menší spirální galaxii. Snímek také zachycuje tisíce hvězdokup roztroušených uvnitř galaxie jako zářící drahokamy.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (044/2009).

Centaurus A (nebo také NGC 5128) je nejbližší obří eliptická galaxie, která se nachází ve vzdálenosti 11 milionů světelných let. Od roku 1847, kdy si jejího unikátního vzhledu povšiml britský astronom John Herschel, který provedl katalogizaci jižní oblohy a vytvořil komplexní katalog mlhovin, patří tato galaxie k nejstudovanějším objektům jižní oblohy.

Za svou ohromující krásu galaxie vděčí neprůhledným prachovým pásům, které zakrývají její centrální část, což ale John Herschel nemohl vědět. Předpokládá se, že prach je pozůstatkem splynutí obří eliptické galaxie a menší na plyn a prach bohaté spirální galaxie, kterou Centaurus A pohltila asi před 200 až 700 miliony lety. Tato událost v jejím centru způsobila 'víření' zodpovědné za nastartování tvorby nových generací hvězd. 

První náznaky ukazující na pozůstatky 'poslední večeře' byly získány na základě pozorování kosmického infračerveného dalekohledu Evropské kosmické agentury (ESA/Infrared Space Observatory), která uvnitř Centaurus A odhalila 16 500 světelných let široký útvar, připomínající malou galaxii. Kosmický infračervený dalekohled NASA (Spitzer Space Telescope) později zobrazil celou strukturu ve tvaru rovnoběžníku, kterou lze vysvětlit jako deformovaný pozůstatek spirální galaxie, jež splynula s eliptickou galaxií. Splynutí galaxií je považováno za nejpravděpodobnější mechanismus vzniku obřích eliptických galaxií.  
 
Nové záběry pořízené přístrojem SOFI na teleskopu ESO/NTT (La Silla) umožnily astronomům získat ještě ostřejší pohled na tuto strukturu, a to bez stínícího účinku prachových částic. Originální snímky byly pořízeny v blízkém infračerveném pásmu ve třech filtrech (J, H, K). Následně byly složeny novou technikou odstraňující tmavé plochy stínících prachových oblaků a poskytly nerušený pohled přímo do centra galaxie.

To, co nalezli, astronomy překvapilo: "Naše záběry poskytly bezprecedentně detailní pohled   na jasný prstenec hvězd a hvězdokup jinak skrytý za prachovými pásy," říká Jouni Kainulainen, vedoucí autor publikované práce. "Další analýza této struktury by nám měla poskytnout představu o tom, jak proces ‘slévání’ probíhal a jaká při něm byla úloha hvězdotvorby."

Astronomové jsou doslova nadšeni možnostmi této nové metody: "Jedná se o první kroky při vývoji techniky, která by za ‘malý peníz’ mohla umožnit zobrazování obřích oblaků plynu v cizích galaxiích s vysokým rozlišením."

"S ohledem na budoucí plánované pozemní i kosmické přístroje představuje tato nová metoda vhodný doplněk k rádiovým datům, která o blízkých galaxiích pořídí ALMA, a zároveň otevírá cestu k výzkumu extragalaktických hvězdných populací pomocí teleskopů jako E-ELT (European Extremely Large Telescope) a JWST (James Webb Space Telescope), protože prach je v galaxiích takřka všudypřítomný," říká spoluautor Yuri Beletsky.

Dřívější pozorování provedená zařízením ISAAC na teleskopu VLT (ESO 04/01) odhalila, že centrum galaxie Centaurus A hostí supermasivní černou díru. Její hmotnost 200milionkrát předčí hmotnost Slunce a 50krát hmotnost černé díry v centru naší Galaxie. Na rozdíl od Galaxie je černá díra v centru Centaurus A krmena neustále, což z této obří galaxie činí velmi aktivní objekt. Ve skutečnosti patří Centaurus A k nejjasnějším rádiovým zdrojům na obloze (proto také 'A' v názvu) a jety vysoce energetických částic, proudících od jádra, jsou pozorovány jak v rádiovém, tak v rentgenovém oboru spektra.

Nová fotografie galaxie Centaurus A je nádherným příkladem toho, jak mohou být hranice lidského poznání kombinovány s estetikou vnímání vesmíru. Již v minulosti byly pořízeny přístroji ESO zajímavé záběry této galaxie - Very Large Telescope (ESO PR Photo 05b/00) a Wide Field Imager na 2,2 metrovém dalekohledu MPG/ESO na observatoři La Silla.
 

Zdroj

Více informací

Práce je prezentována v článku 'Uncovering the kiloparsec-scale stellar ring of NGC5128' autorů J. T. Kainulainen a kol., který vyšel v časopise Astronomy and Astrophysics (vol. 502).

Složení týmu: J. T. Kainulainen (University of Helsinki, Finland a MPIA, Germany), J. F. Alves (Calar Alto Observatory, Spain a University of Vienna, Austria), Y. Beletsky (ESO), J. Ascenso (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, USA), J. M. Kainulainen (TKK/Department of Radio Science and Engineering, Finland), A. Amorim, J. Lima, a F. D. Santos (SIM-IDL, University of Lisbon, Portugal), A. Moitinho (SIM-IDL, University of Lisbon, Portugal), R. Marques a J. Pinhão (University of Coimbra, Portugal) a J. Rebordão (INETI, Amadora, Portugal).

ESO (Evropská jižní observatoř) je mezinárodní evropskou organizací pro astronomii. Jejími členy (14) jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních dalekohledů, jenž zpřístupní astronomům významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli v astronomickém výzkumu a mezinárodní spolupráci. V současnosti provozuje světově jedinečné observatoře, jež se nacházejí na poušti Atacama Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Paranalu ESO provozuje nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle - Velmi velký dalekohled (VLT). Zároveň je ESO evropským zástupcem  největšího astronomického projektu všech dob - teleskopu ALMA. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Bude pracovat ve viditelném a infračerveném oboru a stane se největším dalekohledem světa.

Odkazy

Kontakty

Jouni Kainulainen; MPIA, Germany; Phone: +49-6221-528427; E-mail: jtkainul (at) mpia-hd.mpg.de

Yuri Beletsky; ESO, Chile; Phone: +56 55 43 5311; E-mail: ybialets (at) eso.org


João Alves; Calar Alto Observatory, Spain; Phone: +34 950 632 501; E-mail: jalves (at) caha.es

 

ESO La Silla - Paranal - ELT Press Officer: Henri Boffin - +49 89 3200 6222 - hbofin@eso.org

ESO Press Officer in Chile: Valeria Foncea - +56 2 463 3123 - vfoncea@eso.org

 

Překlad: Jiří Srba, Hvězdárna Valašské Meziříčí

Národní kontakt: Pavel Suchan +420 267 103 040; suchan@astro.cz




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »