Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Hostina kanibalské galaxie
Jiří Srba Vytisknout článek

Hostina kanibalské galaxie

cantaurus-a_ESO-NTT
cantaurus-a_ESO-NTT
Nová metoda analýzy infračervených záběrů pořízených pomocí dalekohledu ESO/NTT (New Technology Telescope se zrcadlem o průměru 3,58 m) umožnila astronomům proniknout přes clonu hustých prachových pásů obří kanibalské galaxie Centaurus A. Přitom v neobyčejných detailech odhalila její "poslední chod" - zkroucenou menší spirální galaxii. Snímek také zachycuje tisíce hvězdokup roztroušených uvnitř galaxie jako zářící drahokamy.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (044/2009).

Centaurus A (nebo také NGC 5128) je nejbližší obří eliptická galaxie, která se nachází ve vzdálenosti 11 milionů světelných let. Od roku 1847, kdy si jejího unikátního vzhledu povšiml britský astronom John Herschel, který provedl katalogizaci jižní oblohy a vytvořil komplexní katalog mlhovin, patří tato galaxie k nejstudovanějším objektům jižní oblohy.

Za svou ohromující krásu galaxie vděčí neprůhledným prachovým pásům, které zakrývají její centrální část, což ale John Herschel nemohl vědět. Předpokládá se, že prach je pozůstatkem splynutí obří eliptické galaxie a menší na plyn a prach bohaté spirální galaxie, kterou Centaurus A pohltila asi před 200 až 700 miliony lety. Tato událost v jejím centru způsobila 'víření' zodpovědné za nastartování tvorby nových generací hvězd. 

První náznaky ukazující na pozůstatky 'poslední večeře' byly získány na základě pozorování kosmického infračerveného dalekohledu Evropské kosmické agentury (ESA/Infrared Space Observatory), která uvnitř Centaurus A odhalila 16 500 světelných let široký útvar, připomínající malou galaxii. Kosmický infračervený dalekohled NASA (Spitzer Space Telescope) později zobrazil celou strukturu ve tvaru rovnoběžníku, kterou lze vysvětlit jako deformovaný pozůstatek spirální galaxie, jež splynula s eliptickou galaxií. Splynutí galaxií je považováno za nejpravděpodobnější mechanismus vzniku obřích eliptických galaxií.  
 
Nové záběry pořízené přístrojem SOFI na teleskopu ESO/NTT (La Silla) umožnily astronomům získat ještě ostřejší pohled na tuto strukturu, a to bez stínícího účinku prachových částic. Originální snímky byly pořízeny v blízkém infračerveném pásmu ve třech filtrech (J, H, K). Následně byly složeny novou technikou odstraňující tmavé plochy stínících prachových oblaků a poskytly nerušený pohled přímo do centra galaxie.

To, co nalezli, astronomy překvapilo: "Naše záběry poskytly bezprecedentně detailní pohled   na jasný prstenec hvězd a hvězdokup jinak skrytý za prachovými pásy," říká Jouni Kainulainen, vedoucí autor publikované práce. "Další analýza této struktury by nám měla poskytnout představu o tom, jak proces ‘slévání’ probíhal a jaká při něm byla úloha hvězdotvorby."

Astronomové jsou doslova nadšeni možnostmi této nové metody: "Jedná se o první kroky při vývoji techniky, která by za ‘malý peníz’ mohla umožnit zobrazování obřích oblaků plynu v cizích galaxiích s vysokým rozlišením."

"S ohledem na budoucí plánované pozemní i kosmické přístroje představuje tato nová metoda vhodný doplněk k rádiovým datům, která o blízkých galaxiích pořídí ALMA, a zároveň otevírá cestu k výzkumu extragalaktických hvězdných populací pomocí teleskopů jako E-ELT (European Extremely Large Telescope) a JWST (James Webb Space Telescope), protože prach je v galaxiích takřka všudypřítomný," říká spoluautor Yuri Beletsky.

Dřívější pozorování provedená zařízením ISAAC na teleskopu VLT (ESO 04/01) odhalila, že centrum galaxie Centaurus A hostí supermasivní černou díru. Její hmotnost 200milionkrát předčí hmotnost Slunce a 50krát hmotnost černé díry v centru naší Galaxie. Na rozdíl od Galaxie je černá díra v centru Centaurus A krmena neustále, což z této obří galaxie činí velmi aktivní objekt. Ve skutečnosti patří Centaurus A k nejjasnějším rádiovým zdrojům na obloze (proto také 'A' v názvu) a jety vysoce energetických částic, proudících od jádra, jsou pozorovány jak v rádiovém, tak v rentgenovém oboru spektra.

Nová fotografie galaxie Centaurus A je nádherným příkladem toho, jak mohou být hranice lidského poznání kombinovány s estetikou vnímání vesmíru. Již v minulosti byly pořízeny přístroji ESO zajímavé záběry této galaxie - Very Large Telescope (ESO PR Photo 05b/00) a Wide Field Imager na 2,2 metrovém dalekohledu MPG/ESO na observatoři La Silla.
 

Zdroj

Více informací

Práce je prezentována v článku 'Uncovering the kiloparsec-scale stellar ring of NGC5128' autorů J. T. Kainulainen a kol., který vyšel v časopise Astronomy and Astrophysics (vol. 502).

Složení týmu: J. T. Kainulainen (University of Helsinki, Finland a MPIA, Germany), J. F. Alves (Calar Alto Observatory, Spain a University of Vienna, Austria), Y. Beletsky (ESO), J. Ascenso (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, USA), J. M. Kainulainen (TKK/Department of Radio Science and Engineering, Finland), A. Amorim, J. Lima, a F. D. Santos (SIM-IDL, University of Lisbon, Portugal), A. Moitinho (SIM-IDL, University of Lisbon, Portugal), R. Marques a J. Pinhão (University of Coimbra, Portugal) a J. Rebordão (INETI, Amadora, Portugal).

ESO (Evropská jižní observatoř) je mezinárodní evropskou organizací pro astronomii. Jejími členy (14) jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních dalekohledů, jenž zpřístupní astronomům významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli v astronomickém výzkumu a mezinárodní spolupráci. V současnosti provozuje světově jedinečné observatoře, jež se nacházejí na poušti Atacama Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Paranalu ESO provozuje nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle - Velmi velký dalekohled (VLT). Zároveň je ESO evropským zástupcem  největšího astronomického projektu všech dob - teleskopu ALMA. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Bude pracovat ve viditelném a infračerveném oboru a stane se největším dalekohledem světa.

Odkazy

Kontakty

Jouni Kainulainen; MPIA, Germany; Phone: +49-6221-528427; E-mail: jtkainul (at) mpia-hd.mpg.de

Yuri Beletsky; ESO, Chile; Phone: +56 55 43 5311; E-mail: ybialets (at) eso.org


João Alves; Calar Alto Observatory, Spain; Phone: +34 950 632 501; E-mail: jalves (at) caha.es

 

ESO La Silla - Paranal - ELT Press Officer: Henri Boffin - +49 89 3200 6222 - hbofin@eso.org

ESO Press Officer in Chile: Valeria Foncea - +56 2 463 3123 - vfoncea@eso.org

 

Překlad: Jiří Srba, Hvězdárna Valašské Meziříčí

Národní kontakt: Pavel Suchan +420 267 103 040; suchan@astro.cz




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »