Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Hřebínek pro měření expanze vesmíru
Jiří Srba Vytisknout článek

Hřebínek pro měření expanze vesmíru

Hřebínek pro měření expanze vesmíru
Hřebínek pro měření expanze vesmíru
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (026/2008): Astronomové by prostřednictvím svých přístrojů rádi zodpověděli některé základní otázky, například jak probíhá expanze vesmíru, nebo objevili Zemi podobné planety obíhající kolem cizích hvězd. První představení nové kalibrační techniky pro přesné spektrografy je k těmto cílům opět přiblížilo. Metoda je založena na technologii zvané "frekvenční laserový (optický) hřeben", za kterou byli autoři oceněni Nobelovou cenou, a byla představena tento týden v časopise Science.

"Vypadá to, jako bychom byli na cestě k naplnění jednoho ze snů dnešních astronomů", říká jeden z členů týmu Theodor Hänsch, ředitel Max Planckova institutu pro kvantovou optiku (MPQ) v Německu. Hänsch společně s američanem Johnem Hallem, byli v roce 2005 za svou práci (mimo jiné na technice frekvenčního hřebenu) oceněni Nobelovou cenou za fyziku.

Spektrografy astronomové používají k rozkladu světla kosmických objektů na jednotlivé základní barvy (frekvence), podobně jako kapky deště osvětlené Sluncem vytvoří duhu. Takovým přístrojem pak vědci mohou měřit rychlosti hvězd, galaxií a kvasarů, hledat planety kolem cizích hvězd, nebo studovat expanzi vesmíru. Spektrograf však musí být precizně kalibrován, aby bylo možné správně změřit frekvenci světla. Jako nejvhodnější "pravítko" současnosti s extrémně přesným a jemným měřítkem se nabízí laser, který můžeme mimo měření vzdáleností použít i k měření vlnové délky světla.

Nové extrémně přesné spektrografy budou zapotřebí pro budoucí experimenty například na plánovaném čtyřicetimetrovém dalekohledu E-ELT European Extremely Large Telescope, Evropský velmi velký dalekohled. Jejich kalibrace bude muset být ještě mnohem přesnější, až na 1: 30 000 000 000, což je zhruba ekvivalentní měření velkosti zemského tělesa s přesností na 1 mm.

"Prostě budeme potřebovat zařízení, které nám současné technologie nejsou schopné poskytnout. A tady přichází v úvahu laserový optický hřeben. Je třeba zmínit, že požadovaná přesnost měření radiální rychlosti 1 cm/s znamená, v ohniskové rovině spektrografu s vysokým rozlišením, posun v řádu desetin nanometru, tedy srovnatelný s velikostí některých molekul", vysvětluje doktorand a člen týmu Constanza Araujo-Hauck.

Tato nová kalibrační technika je výsledkem aplikace kvantové optiky v astronomii, ve spolupráci vědců ESO a Max Planckova Institutu pro kvantovou optiku. Využívá ultrakrátké pulsy laserového světla k vytvoření frekvenčního hřebenu - optických značek mnoha různých frekvencí s konstantní mezerou mezi sebou - k vytvoření velmi přesného měřítka potřebného ke kalibraci spektrografu.

Po úspěšných testech v laboratořích MPQ v roce 2007, byl 8. března 2008 prototyp zařízení využívajícího laserový optický hřeben úspěšně odzkoušen také na slunečním teleskopu VTT (Vacuum Tower Telescope) na Tenerife, kde měřil sluneční spektrum v oblasti infračerveného záření. Výsledky jsou již nyní ohromující a postup slibuje dosažení přesností potřebné ke studiu základních astronomických otázek.

"Při našich pokusech na Tenerife jsme již dosáhli lepších výsledků než umožňuje jakákoliv jiná technologie současnosti. Nyní je naším úkolem systém zdokonalit pro univerzální použití,“ říká člen týmu Tilo Steinmetz (Menlo Systems GmbH, dceřiná společnost Max Planckova Institutu založená za účelem komerčního využití technologie laserového optického hřebenu).

Po testech na slunečním dalekohledu a před aplikací v budoucí generaci teleskopů, je nyní připravována verze pro spektrograf HARPS, což je zařízení určené pro vyhledávání extrasolárních planet, které pracuje ve spojení s dalekohledem NTT o průměru zrcadla 3,6 m na observatoři La Silla v Chile.

Jedním z úkolů budoucího dalekohledu E-ELT, jenž je součástí projektu CODEX, je přímé měření zrychlování expanze vesmíru v rámci dvacet let trvajícího sledování vzdálených galaxií a kvasarů. To umožní astronomům testovat důsledky Einsteinovy obecné teorie relativity a povahu nedávno objevené a stále záhadné temné energie.

"Rychlost těchto vzdálených galaxií je potřeba změřit s přesností na několik centimetrů za sekundu a sledovat její změny po dobu desetiletí. Tato rychlost je sotva o něco vyšší než rychlost pohybu hlemýždě, a proto je laserový optický hřeben pro tento úkol nepostradatelný," říká člen týmu Antonio Manescau, z ESO.

Astronomové používají spektrografy také ke hledání extrasolárních planet, když pozorují jak se hvězda pomalu pohybuje v důsledku oběhu planety. Se současnými technologiemi musí být planety poměrně velké a blízko hvězdy (ve srovnání se Zemí), aby bylo možné je touto technikou vůbec detekovat. Přesnější spektrografy astronomům umožní nalézt také planety Zemi podobnější.

Více informací

"Laser Frequency Combs for Astronomical Obervations", by T. Steinmetz et al., Science, 5 Sept. 2008.

členové týmu: Constanza Araujo-Hauck, Antonio Manescau, Luca Pasquini, Hans Dekker a Sandro D'Odorico (ESO), Thomas Udem, Tobias Wilken a Theodor Hänsch (Max-Planck Institute for Quantum Optics, Německo), Ronald Holzwarth a Tilo Steinmetz (Menlo Systems GmbH), Michael Murphy (Swinburne University, Victoria, Australia), Thomas Kentischer a Wolfgang Schmidt (Kiepenheuer Institute for Solar Physics, Freiburg, Německo).

Více informací o Nobelových cenách za rok 2005 (Nobel Prize page).

Popis projektu laserového optického hřebene je dostupný na ESO Messenger (volume 129, page 24).

Prohlédněte si též doplňkový materiál na http://astronomy.swin.edu.au

Zdroj: TZ ESO 026/08

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso.





O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »