Hvězdní sourozenci

Přehršel hvězd zachycených na tomto novém snímku z produkce ESO patří k otevřené hvězdokupě IC 4651. Ta se nachází v naší Galaxii a leží asi 3 000 světelných let od nás. Na jižní obloze byste ji našli v souhvězdí Oltář. Kupa je asi 1,7 miliardy let stará a na poměry běžné u těchto objektů je ve středním věku. Tento kosmický objekt objevil Solon Bailey, průkopník stavby astronomických observatoří na suchých a vysoko položených místech And. Do katalogů hvězdokupu zanesl dánsko-irský astronom John Louis Emil Dreyer v roce 1896.

V naší Galaxii známe přes tisíc otevřených hvězdokup, ale předpokládá se, že jich ve skutečnosti obsahuje mnohem více. Řada z těch známých však byla zkoumána velmi podrobně. Pozorování těchto objektů značně prohloubilo naše znalosti formování a vývoje Galaxie i jednotlivých hvězd. Astronomům rovněž umožňují testovat modely hvězdného vývoje.  

Stálice v nitru hvězdokupy IC 4651 všechny vznikly zhruba ve stejnou dobu z jednoho oblaku plynu [1]. Tito hvězdní sourozenci jsou však k sobě vázáni jen slabým poutem vzájemného gravitačního působení a gravitace mezihvězdného plynu. Při interakci hvězdokupy s jinými objekty v Galaxii (dalšími hvězdokupami nebo oblaky plynu) a díky postupné ztrátě mezihvězdného plynu, který je buď spotřebován na formování nových hvězd, nebo vymeten pryč z hvězdokupy, se struktura hvězdokupy začíná postupně měnit. Nakonec zbylá hmota v kupě nedokáže udržet ani hvězdy a i ty postupně unikají. Nedávná pozorování kupy IC 4651 ukázala, že hvězdokupa obsahuje hmotu asi 630 Sluncí [2], a odhaduje se tedy, že původně obsahovala asi 8 300 hvězd o celkové hmotnosti 5 300 Sluncí.   

Jelikož tato hvězdokupa je poměrně stará, bude v jejím případě část ztráty hmoty způsobena koncem života těch nejhmotnějších hvězd v podobě explozí supernov. Většina hvězd, které z hvězdokupy zmizí, však nezanikne, ale pouze se 'odstěhuje'. Při průchodu hvězdokupy kolem mohutných oblaků plynu nebo při blízkém setkání s jinou hvězdokupu, můžou být hvězdy doslova vyrvány, anebo prostě jen oddriftují pryč z hvězdokupy.

Malá část těchto ztracených hvězd však může zůstat slabě gravitačně vázána k mateřské kupě a obklopuje ji ve větší vzdálenosti. Ostatní odlétnou od úplně pryč a přidají se k o ostatním hvězdám osamoceně brázdícím po Galaxii. Naše Slunce bylo v milosti patrně součástí podobné hvězdokupy, jako je IC 4651, až dokud se spolu se svými sourozenci nerozběhlo po celé Galaxii.

Snímek byl pořízen pomocí dalekohledu MPG/ESO (MPG/ESO 2.2-metre telescope) s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m, který je vybaven kamerou WFI (Wide Field Imager) a pracuje na observatoři La Silla v Chile (La Silla Observatory). Kamera je složena z několika CCD čipů s celkovým rozlišením 67 megapixelů a je schopna najednou pozorovat část oblohy s plochou srovnatelnou s Měsícem v úplňku. Zařízení umožňuje provádět pozorování nejen ve viditelném světle, ale i v blízké infračervené oblasti. K dispozici je více než 40 úzkopásmových filtrů. Tento snímek však byl sestaven ze záběrů využívajících jen tři filtry.

Poznámky

[1] Ačkoliv většina zobrazených hvězd patří ke hvězdokupě IC 4651, ty nejjasnějších ve skutečnosti leží blíže mezi námi a hvězdokupou, a ty nejslabší naopak leží mnohem dále.

[2] Množství je ve skutečnosti mnohem větší než odhadovaly starší studie, které zkoumaly mnohem menší oblast a nemohly tak vzít v úvahu mnohé hvězdy, které leží dále od středu hvězdokupy.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org