Kosmická předpověď: Hvězdná záře rozpustí temné oblaky
Autor: ESO
Oblak Lupus 4 se nachází ve vzdálenosti asi 400 světelných let od nás. Na obloze byste jej nalezli na rozhraní souhvězdí Vlka (Lupus) a Pravítka (Norma). Lupus 4 je jedním z několika temných oblaků přidružených k volně vázané hvězdokupě známe pod označením 'OB asociace Štír-Kentaur' (Scorpius–Centaurus OB association). OB asociace je relativně mladá, přesto značně rozptýlená, skupina hvězd [1]. Tyto hvězdy pravděpodobně mají společný původ v jednom gigantickém oblaku hmoty.
Jelikož tato asociace a k ní příslušející temné oblaky patří ke Slunci nejbližším podobným uskupením, jsou velmi příhodným objektem ke studiu vzniku a společného vývoje hvězd, než se jejich cesty rozdělí. Předpokládá se, že Slunce, stejně jako většina hvězd v galaxii, začalo svůj život ve velmi podobném prostředí.
Jako první se v astronomické literatuře o temných oblacích v souhvězdí Vlka zmiňuje americký astronom Edward Emerson Barnard již v roce 1927. Nejlépe prozkoumaný je sousední oblak Lupus 3, a to díky novorozeným hvězdám, které se zde utvořily v průběhu uplynulých tří milionů let, a které jsou právě na pokraji zažehnutí termojaderné reakce ve svých nitrech (eso1303). Hlavním zdrojem energie těchto nedospělých hvězd, známých pod označením 'hvězdy typu T Tauri', je teplo generované gravitačním smršťováním hmoty. To je velmi významný rozdíl ve srovnání s termojedernými reakcemi vodíku a dalších prvků, jejichž prostřednictvím energii uvolňují dospělé hvězdy, jako třeba Slunce.
Pozorování chladné temnoty oblaku Lupus 4 odhalilo jen několik hvězd typu T Tauri. Z pohledu budoucího formování hvězd se však v oblaku Lupus 4 nachází řada slibných jader, která zatím žádné hvězdy neobsahují. Za několik milionů let by se z nich však mohly stát hvězdy typu T Tauri. Při přímém srovnání oblaků Lupus 3 a 4 by se mohlo zdát, že oblak číslo 3 je starší, protože jádra měla více času na to, aby se stala hvězdami.
A kolik hvězd by nakonec mohlo zazářit v oblaku Lupus 4? Odpověď na tuto otázku není jednoznačná, odhady hmotnosti tohoto oblaku se totiž různí. Dvě studie se shodují na hmotnosti kolem 250 hmot Slunce, zatímco další studie, využívající jinou metodiku, dospěla k hodnotě kolem 1600 hmot Slunce. Tak jako tak je jisté, že oblak obsahuje dost hmoty na to, aby dal vzniknout mnoha jasným hvězdám. Skoro stejně jako pozemská oblaka ustoupí a ana povrch dopadne sluneční světlo, tak i tyto kosmické oblaky se nakonec rozplynou, aby udělaly místo zářícím hvězdám.
Poznámky
[1] 'OB' odkazuje na žhavé, jasné hvězdy spektrálních tříd O a B s krátkou dobou života, které stále velmi jasně září v této rozptýlené hvězdokupě při její cestě Galaxií.
Další informace
ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.
Odkazy
Kontakty
Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz
Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz
Richard Hook; ESO education and Public Outreach Department; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org
Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1427. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.
O autorovi
Jiří Srba
Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.
