Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Mlhovinu pohání dva motory
Jiří Srba Vytisknout článek

Mlhovinu pohání dva motory

28-2009.jpg
Evropská jižní observatoř publikovala nový snímek hvězdného pole v souhvězdí Lodního kýlu (Carina). Nebe je zde zaplaveno řadou jasných hvězd různých barev a velikostí. Některé z nich pozorujeme na pozadí temných oblaků prachu a plynu. Neobvyklou hvězdou je HD 87643 ve středu snímku, na kterou se zaměřily dalekohledy ESO, včetně interferometru VLTI. HD 87643 je obklopena rozsáhlou a velmi komplexní mlhovinou, jež vznikla při dřívějších výronech hmoty z hvězdy. Ukázalo se, že stálice má průvodce. Je možné, že mlhovina je stále doplňována novou hmotou, v důsledku vzájemných interakcí ve dvojhvězdě.

Tisková zpráva ESO 028/09 z 10. 8. 2009

Nový snímek zachycující velmi bohaté hvězdné pole části Mléčné dráhy ve směru spirálního ramene Carina je centrován na hvězdu HD 87643, která patří k neobvyklé skupině B[e] hvězd [1]. Záběr pochází ze sekvence pozorování, která astronomům poskytla dosud nejlepší snímek B[e] hvězdy a byl pořízen přístrojem Wide Field Imager (WFI) a 2,2 m dalekohledem MPG/ESO, který se nachází v nadmořské výšce 2400 metrů na observatoři La Silla v Chile. Kolem centrální hvězdy vidíme rozsáhlou reflexní mlhovinu z prachu a plynu, která odráží světlo blízké hvězdy. Vzhled celé mlhoviny je pravděpodobně formován hvězdným větrem. Podrobný rozbor struktury mlhoviny vedl vědce k závěru, že zde pravidelně, v intervalu mezi 15 a 50 lety, dochází k výronům hmoty.

Tým astronomů pod vedením Florentin Millour studoval hvězdu HD 87643 velmi pečlivě za pomoci řady teleskopů ESO. Kromě WFI tým použil také ESO/VLT s přístrojem adaptivní optiky NACO, který jim umožnil získat záběry bez rušivého vlivu atmosféry. Aby vědci získali ještě detailnější pohled na hvězdu, použili také interferometr VLTI.

Celkový rozsah zorných úhlů provedených pozorování - od širokoúhlého záběru WFI až po nejjemnější detaily snímané interferometrem VLTI - zhruba odpovídá zvětšení 60 000 krát. Ve vzdálenosti 50 AU od HD 87643 astronomové objevili neznámého průvodce, který byl ukrytý v prachu mlhoviny. Hvězdy pravděpodobně tvoří systém s oběžnou dobou mezi 20 až 50 lety a jsou obklopeny prachovým diskem.

Přítomnost druhé stálice může vysvětlit pravidelné výtrysky hmoty z centrální hvězdy a vznik samotné mlhoviny. Pokud se průvodce pohybuje po silně výstředné dráze, může při každém přiblížení k HD 87643 způsobit vyvržení části její hmoty.

[1] Označení B[e] nesou hvězdy spektrální třídy B s emisními čarami. Odtud ono [e]. Jsou obklopeny značným množstvím prachu.

Zdroj

Další informace
Práce o hvězdě HD 87643 byla publikována v časopise Astronomy and Astrophysics: F. Millour a kol.: A binary engine fueling HD 87643’s complex circumstellar environment using AMBER/VLTI imaging;
článek v pdf

Převzato: www.eso-cz.cz




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »