Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nový snímek Velkého Magellanova oblaku z dalekohledu VISTA
Jiří Srba Vytisknout článek

Nový snímek Velkého Magellanova oblaku z dalekohledu VISTA

Blízká galaxie Velký Magellanův oblak na snímku dalekohledu VISTA
Autor: ESO/VMC Survey

Přehlídkový dalekohled ESO/VISTA pořídil pozoruhodný nový snímek velkého Magellanova oblaku, jednoho z našich nejbližších galaktických sousedů. VISTA provádí přehlídková pozorování Velkého i Malého Magellanova oblaku a jejich nejbližšího okolí s velmi vysokým rozlišením. Program astronomům umožňuje sledovat velké množství hvězd a otevírá novou cestu ke studiu proměnných hvězd, hvězdného vývoje a dynamiky galaxií.

Velký Magellanův oblak (Large Magellanic Cloud, LMC) je jednou z nejbližších sousedních galaxií, nachází se jen asi 163 tisíc světelných od nás. Spolu se svým společníkem Malým Magellanovým oblakem (Small Magellanic Cloud) patří k nejbližším satelitním galaxiím naší Galaxie (Mléčné dráhy). Velký Magellanův oblak je domovem řady seskupení hvězd a představuje ideální astronomickou laboratoř umožňující studium fyzikálních procesů formujících galaxie.

Dalekohled VISTA se pozorováním této dvojice galaxií zabýval po celé uplynulé desetiletí. Uvedený snímek je výsledkem jednoho z řady přehlídkových programů, které astronomové pomocí tohoto teleskopu provádějí. Hlavním cílem přehlídky VMC (VISTA Magellanic Clouds) je mapování historie hvězdotvorby ve Velkém i Malém Magellanově oblaku a výzkum jejich trojrozměrné struktury.

Vybrané detailní pohledy do Velkého Magellanova oblaku z přehlídky dalekohledu VISTA Autor: ESO/VMC Survey
Vybrané detailní pohledy do Velkého Magellanova oblaku z přehlídky dalekohledu VISTA
Autor: ESO/VMC Survey
Pro získání tohoto záběru byly vlastnosti dalekohledu VISTA klíčové. Tento teleskop pozoruje oblohu v oboru blízkého infračerveného záření. To mu umožňuje částečně prohlédnout skrz oblaky prachu, které některé části Velkého Magellanova oblaku zahalují. Oblaky prachu odstiňují většinu viditelného světla, ale pro delší vlny infračerveného záření, k jejichž sledování byl dalekohled VISTA sestrojen, jsou téměř průhledné. Díky tomu mohou astronomové bez problémů pozorovat mnohem větší počet hvězd obývajících centrální části této galaxie. Na záběrech Velkého Magellanova oblaku vědci identifikovali asi deset milionů jednotlivých stálic a pomocí nejnovějších modelů vývoje hvězd [1] určili jejich stáří. Zjistili, že mladší hvězdy vytvářejí v galaxii několik spirálních ramen.         

Objekt dnes známý jako Velký Magellanův oblak fascinoval obyvatele jižní polokoule po tisíciletí, Evropanům však byl zcela neznámý až do období zámořských objevů. Jméno, které dnes používáme, objekt získal na počest objevitele Ferdinanda Magellana, který před 500 lety zahájil svou plavbu kolem světa. Záznamy, které z expedice přivezl zpět do Evropy, poprvé představily Evropanům řadu míst i nebeských objektů. Objevitelský duch v tomto smyslu dodnes přežívá v práci astronomů z celého světa, včetně týmu přehlídky VMC, jehož úsilí se vtělilo do tohoto působivého záběru Velkého Magellanova oblaku.

Poznámky

[1] Modely hvězdného vývoje astronomům umožňují předpovědět průběh života stálic a poskytují tak informace o jejich vlastnostech – stáří, hmotnosti nebo teplotě.

Další informace

Výzkum hvězd sledovaných v rámci této přehlídky byl publikován v článku “The VMC Survey - XXXIV. Morphology of Stellar Populations in the Magellanic Clouds”, který byl zveřejněn ve vědeckém časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace v Evropě, která v současnosti provozuje nejproduktivnější pozemní astronomické observatoře světa. ESO má 16 členských států: Belgie, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a dvojici strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálii. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje VLT (Velmi velký dalekohled) a dva přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem světa, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem zařízení APEX a revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Observatoře Paranal, na hoře Cerro Armazones, staví ESO nový dalekohled ELT (Extrémně velký dalekohled) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“.

Kontakty

Soňa Ehlerová, národní kontakt, Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika, email: eson-czech@eso.org

Jiří Srba, překlad, Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika, email: jsrba@astrovm.cz

Maria-Rosa Cioni, Leibniz-Institut für Astrophysik Potsdam (AIP), Potsdam, Germany, email: mcioni@aip.de

Mariya Lyubenova, ESO Head of Media Relations, Garching bei München, Germany, email: pio@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESO.org, Photo Release eso1914
[2] Vědecký článek
[3] Snímky dalekohledu VISTA



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Velký Magellanův oblak, LMC Survey, Lmc, VISTA, ESO


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »