Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Pestrobarevná nebeská krajina
Jiří Srba Vytisknout článek

Pestrobarevná nebeská krajina

Pestrobarevná nebeská krajina hvězdokupy RCW 38
Autor: ESO/K. Muzic

Nová pozorování pomocí dalekohledu ESO/VLT zachycují hvězdokupu s katalogovým označením RCW 38 v celé její kráse. Snímek byl pořízen během testovací noci přístroje HAWK-I ve spojení se systémem adaptivní optiky GRAAL. Obrázek v mimořádných detailech zachycuje nejen hvězdokupu RCW 38, ale také jasně zářící oblaky plynu v jejím nejbližším okolí a temné filamenty prachu táhnoucí se centrální částí tohoto mladého uskupení hvězd.

Obrázek zachycuje hvězdokupu (star cluster) RCW 38 tak, jak ji nasnímal přístroj HAWK-I na dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope), který pracuje na observatoři Paranal v Chile. S využitím vlastností infračerveného záření je přístroj HAWK-I schopen prozkoumat hvězdokupy zahalené oblaky prachu, jako je třeba RCW 38, a poskytuje tak vědcům jinak nedosažitelný pohled na hvězdy, které se zde tvoří. Tato hvězdokupa obsahuje stovky mladých, horkých a hmotných hvězd. Nachází se asi 5500 světelných let od nás a na obloze ji naleznete v jižním souhvězdí Plachty (Vela).

Centrální část hvězdokupy RCW 38 je na obrázku patrná jako jasná oblast s modrým nádechem - nachází se zde řada velmi mladých hvězd a protohvězd (protostars), které jsou stále ve fázi zrodu. Intenzivní záření, které tyto stálice emitují, způsobuje intenzivní svit okolního plynu. Ten je v silném kontrastu s temnými chladnými oblaky kosmického prachu táhnoucími se celou oblastí, které jsou patrné pouze slabě v odstínech šedé případně červené nebo oranžové barvy. A právě díky tomuto kontrastu je celá scenérie tak působivá – doslova kosmické umění.

Starší záběry této oblasti pořízené na vlnových délkách viditelného záření jsou nápadně odlišné – díky prachu, který zabraňuje průchodu světla ze vzdálenějších částí kupy, je zde zobrazeno mnohem méně hvězd. Pozorování v infračerveném oboru však umožňují prohlédnout méně husté oblaky prachu jinak bránící průchodu běžného viditelného světla a nahlédnout až do srdce hvězdokupy.

Přístroj HAWK-I je instalován na jednom ze čtveřice hlavních dalekohledů systému VLT – UT4/Yepun – a pracuje v blízké infračervené oblasti elektromagnetického záření. Je vhodný pro řadu vědeckých pozorování – získává snímky blízkých galaxií nebo velkých mlhovin, ale také jednotlivých hvězd či exoplanet. GRAAL je modul adaptivní optiky (adaptive optics), který přístroji HAWK-I umožňuje získávat ty nejdetailnější záběry. Využívá čtveřici laserových paprsků, které ve vysoké atmosféře vytvářejí umělé referenční hvězdy, ty jsou využívány k opravě rozmazání obrazu způsobeného turbulencemi v atmosféře a umožňují tak získat mnohem ostřejší snímek.

Záběr byl vytvořen z dat pořízených v průběhu testovacích pozorování kombinace přístrojů HAWK-I a GRAAL. Tyto testy jsou nedílnou součástí schvalovacího procesu nových přístrojů pro dalekohled VLT a obsahují mimo jiné sadu typických vědeckých pozorování, která ověřují a demonstrují schopnosti těchto zařízení.

Další informace

Hlavní řešitelkou návrhu na pozorování, v jehož rámci byla získána data pro tento působivý snímek, byla Koraljka Muzic (CENTRA, University of Lisbon, Portugalsko). Jejími spolupracovníky byli: Joana Ascenso (CENTRA, University of Porto, Portugalsko), Amelia Bayo (University of Valparaiso, Chile), Arjan Bik (Stockholm University, Švédsko), Hervé Bouy (Laboratoire d’astrophysique de Bordeaux, Francie), Lucas Cieza (University Diego Portales, Chile), Vincent Geers (UKATC, UK), Ray Jayawardhana (York University, Kanada), Karla Peña Ramírez (University of Antofagasta, Chile), Rainer Schoedel (Instituto de Astrofísica de Andalucía, Španělkao) a Aleks Scholz (University of St Andrews, UK).

Výsledky vědeckého testování přístroje HAWK-I s modulem adaptivní optiky GRAAL byly prezentovány v článku s názvem HAWK-I GRAAL Science Verification, který byl uveřejněn ve čtvrletníku ESO - The Messenger.

Složení testovacího vědeckého týmu: Bruno Leibundgut, Pascale Hibon, Harald Kuntschner, Cyrielle Opitom, Jerome Paufique, Monika Petr-Gotzens, Ralf Siebenmorgen, Elena Valenti a Anita Zanella (všichni pracovníci ESO).

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace v Evropě, která v současnosti provozuje nejproduktivnějších pozemní astronomické observatoře světa. ESO má 15 členských států: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a dvojici strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálii. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a dva přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem světa, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem zařízení APEX a revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko observatoře Paranal, na hoře Cerro Armazones, staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Calum Turner; ESO Assistant Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6670; Email: pio@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1823



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Hvězdokupa RCW 38, ESO/VLT, Tisková zpráva ESO


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »