Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Rozsáhlá přehlídka oblohy si posvítí na temnou hmotu
Jiří Srba Vytisknout článek

Rozsáhlá přehlídka oblohy si posvítí na temnou hmotu

Kupa galaxií a rozložení temné hmoty

Byly zveřejněny první výsledky jednoho z hlavních přehlídkových programů jižní oblohy zaměřeného na temnou hmotu, který provádí dalekohled ESO/VST (VLT Survey Telescope) na observatoři Paranal v Chile. Přehlídka VST KiDS astronomům umožnuje získat přesná měření rozložení temné hmoty, struktury galaktických hal a vývoje jednotlivých galaxií i kup. První výsledky přehlídkového programu KiDS ukazují, jakým způsobem jsou vlastnosti pozorovaných galaxií předurčeny neviditelnými rozsáhlými shluky temné hmoty v jejich okolí.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 28/2015

První výsledky nového přehlídkového programu VST KiDS

Asi 85% hmoty ve vesmíru nelze pozorovat běžnými metodami [1] a neznáme ani její fyzikální povahu. Ačkoliv nezáří ani neabsorbuje světlo, jsou astronomové schopni temnou hmotu detekovat pomocí efektů především gravitačního působení na pozorovatelné objekty – hvězdy a galaxie. Jeden z hlavních přehlídkových programů prováděných pomocí výkonných dalekohledů ESO nyní jasněji ukázal na vztah mezi tajemnou temnou hmotou (dark matter) a zářícími galaxiemi, které jsme schopni přímo pozorovat [2].  

Projekt pojmenovaný KiDS (Kilo-Degree Survey) využívá obrazových dat získaných pomocí dalekohledu VST (VLT Survey Telescope) a jeho mohutné kamery OmegaCAM. Teleskop se nachází na observatoři Paranal v Chile a je určen k přehlídkovým programům jižní oblohy ve viditelném světle. Jeho činnost doplňuje dalekohled VISTA pracující se zářením v infračerveném oboru. Jedním z hlavních úkolů dalekohledu VST je mapování rozložení temné hmoty a využití těchto map k pochopení tajemné temné energie (dark energy), která způsobuje zrychlenou expanzi vesmíru.

Jednou z nejlepších metod, jak zjistit, kde se temné hmota nachází, je sledování efektů gravitační čočky (gravitational lensing) – deformace prostoročasu gravitací hmotných objektů, která způsobuje zakřivení paprsků světla přicházejících z galaxií ležících mnohem dále než sledovaná oblast s temnou hmotou. Zkoumáním těchto efektů je možné zmapovat oblasti, kde je gravitace nejsilnější a nalézt tak místa, kde se nachází nejvíce hmoty, včetně té temné.  

V první sérii článků použil mezinárodní tým projektu KiDS pod vedením Koen Kuijken (Leiden Observatory, Nizozemí [3]) postup analyzující snímky více než dvou milionů galaxií v typické vzdálenosti 5,5 miliardy světelných let [4]. Vědci zkoumali paprsky světla vyslaného těmito galaxiemi, které se na cestě k nám zakřivují při průchodu hmotnými shluky temné hmoty. 

První výsledky byly získány z pouhých 7% celkové plochy sledované části oblohy, na které je v rámci přehlídky mapováno rozložení temné hmoty ve skupinách galaxií. Většina galaxií se vyskytuje ve skupinách (a to platí i pro naši Galaxii, která je součástí Místní skupiny galaxií, Local Group) a informace o množství temné hmoty, jaké tyto skupiny obsahují, je klíčová k otestování celé teorie formování galaxií v kosmické pavučině. Z efektů gravitační čočky se zdá, že skupiny obsahují 30krát více temné než viditelné hmoty.   

Je zajímavé, že ta nejjasnější galaxie skoro vždy leží uprostřed shluku temné hmoty,“ říká Massimo Viola (Leiden Observatory, Nizozemí), hlavní autor jednoho z článků.

Předpovědi teorie formování galaxií, ve kterých se galaxie postupně shlukují do kup a sestupují do jejich centra, nikdy nebyly pozorováním demonstrovány tak přesvědčivě,“ dodává Koen Kuijken.

Tyto objevy jsou jen začátek hlavního programu zpracování rozsáhlých objemů dat přicházejících z přehlídkových teleskopů. Tyto data jsou nyní k dispozici vědcům z celého světa prostřednictvím archivů ESO.

Přehlídka KiDS pomůže dále rozšířit naše chápání temné hmoty. Vysvětlení temné hmoty a jejích efektů přinese průlom v astrofyzice.

Poznámky

[1] Astronomové objevili, že hmota a energie ve vesmíru je rozdělena následujícím způsobem: 68% temná energie, 27% temná hmota a 5% běžná hmota. Tedy až 85% představují složky, které jsou označovány jako 'temné'.

[2] Numerické simulace spočtené pomoví superrychlých počítačů ukazují, jakým způsobem se bude vyvíjet vesmír naplněný temnou hmotou: temná hmota se postupně shlukne a vytvoří strukturu připomínající trojrozměrnou pavučinu s uzlovými body, galaxie a hvězdy následně vznikají v místech nejhustější koncentrace temné hmoty, kam se gravitací vtahuje běžný plyn.

[3] Mezinárodní tým projektu KiDS je složen z vědců z Holandska, velké Británie, Německa, Itálie a kanady.

[4] V této práci byly využity 3D mapy kup galaxií, které poskytl projekt GAMA (Galaxy And Mass Assembly) a vznikly jako výsledek rozsáhlých pozorování provedených pomocí dalekohledu Anglo-Australian Telescope.

Další informace

Výzkum byl prezentován v sérii článků, které byly odeslány k publikaci v řadě prestižních vědeckých časopisů. Seznam naleznete zde.

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Odborné články

Snímky dalekohledu VST

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Koen Kuijken; Leiden Observatory; Leiden, The Netherlands; Tel.: +31 71 527 5848; Mobil: +31 628 956 539; Email: kuijken@strw.leidenuniv.nl

Massimo Viola; Leiden Observatory; Leiden, The Netherlands; Tel.: +31 71 527 8442; Email: viola@strw.leidenuniv.nl

Lars Lindberg Christensen; Head of ESO ePOD; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6761; Mobil: +49 173 3872 621; Email: lars@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva na ESO.org



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Vst, Temná hmota, KiDS


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »