Seznamte se: Hyády
Podle řecké mytologie byly Hyády dcery obra Atlase, patřícího mezi Titány a jedné z nymf vnějších moří, buď Aithroy nebo Pleione. Na nebe je prý přenesl nejvyšší řecký bůh Zeus a existují dvě verze, co jej k tomu vedlo. Jedna varianta udává, že důvodem byla vděčnost za to, jak se staraly o jeho syna Dionýsa a chránily jej před bohyní Herou, která jej chtěla zlikvidovat. Druhá, častěji uváděná legenda, hovoří o tom, že Hyády měly tak nesmírně rády svého bratra Hyase, že když nešťastně zahynul během lovu, zoufale truchlily a nechtěly už dále žít (podle jedné verze dokonce spáchaly sebevraždu). To zapůsobilo na Dia natolik, že je za jejich oddanost umístil na oblohu v podobě hvězd v souhvězdí Býka. Protože Hyády začínají být z Řecka viditelné těsně před východem Slunce v době, kdy nastává období dešťů, místní lidé se domnívali, že tyto deště jsou slzami, které sestry roní za svého zemřelého bratra.
Ve skutečnosti se jedná o nejbližší otevřenou hvězdokupu, vzdálenou přibližně 150 světlených let. Ještě blíže Zemi sice leží hvězdná asociace ve Velké medvědici, ale ta se nepočítá mezi klasické hvězdokupy. Hyády čítají asi 200 hvězd (některé prameny udávají až dvojnásobek), ze kterých jsou necelé čtyři desítky jasnější než 6. magnituda. Někde můžeme najít, že pětice nejjasnějších má jména Faiste, Koronis, Kleja, Fajo a Eudora, ale většina pramenů tato jména neuvádí. Zdaleka nejvýraznějším objektem této části oblohy je červený obr Aldebaran, α Tau (0,9 mag), který je zdánlivě také součástí hvězdokupy. Ve skutečnosti se však do Hyád jen promítá, leží asi o 85 světelných let blíže. Nejjasnější Hyádou je tak dvojhvězda θ Tau, konkrétně její složka θ2 Tau, která má 3,4 mag. Ta spolu s Aldebaranem a hvězdami ε, γ, δ a σ Tau tvoří charakteristický obrazec ve tvaru písmene V.
Základní údaje o vybraných výraznějších Hyádách naleznete v tabulce:
| Označení | Jméno | Jasnost | Poznámky |
| θ2 Tau | Phaesula | 3,4 mag | tvoří optickou dvojhvězdu s θ1 Tau, obě složky jsou spektroskopické dvojhvězdy |
| ε Tau | Ain, Oculus Borealis (oko, severní oko) | 3,5 mag | kolem hvězdy obíhá exoplaneta o hmotnosti 7,6 Jupitera |
| γ Tau | Hyadum I, Prima Hyadum (první Hyáda) | 3,7 mag | |
| δ1 Tau | Eudora, Hyadum II, Secunda Hyadum (druhá Hyáda) | 3,8 mag | nejjasnější složka trojitého systému (δ1, δ2, δ3), sama je dvoj- nebo trojhvězdou |
| κ1 Tau | 4,2 mag | tvoří optickou dvojhvězdu s κ2 Tau | |
| υ Tau | 4,3 mag | trojhvězda, hlavní složka je proměnná | |
| ι Tau | 4,6 mag | ||
| ρ Tau | 4,7 mag | proměnná hvězda | |
| σ Tau | 4,8 mag | dvojhvězda, slabší složka má 5,1 mag |
Jak již bylo zmíněno, Hyády nejsou zařazeny v Messierově katalogu a nenajdeme je ani pod zkratkami NGC (New General Catalogue) nebo IC (Index Catalogue). Zřejmě prvním, kdo je zahrnul do svého seznamu objektů, byl Giovanni Battista Hodierna roku 1654. Dále jsou evidovány v méně známých katalozích, takže je můžeme vyhledat pod označením Melotte 25, Collinder 50 nebo Caldwell 41. Také se v souvislosti s Hyádami můžeme setkat s názvem "zlatá brána ekliptiky", který však neoznačuje samotnou hvězdokupu, ale oblast mezi Hyádami a Plejádami (přesněji řečeno mezi Aldebaranem a hvězdou Alcyone).
 |
Pomocí výpočtů se podařilo zjistit, že stáří hvězdokupy je kolem 625 miliónů let, což je asi 10x více než nedaleké Plejády, se kterými vůbec nesouvisí. Naopak se ukazuje, že Hyády tvoří nadkupu otevřených hvězdokup spolu s Jesličkami (M44, Praesepe) v souhvězdí Raka. Díky stáří hvězdokupy se v ní nalézá značné množství červených obrů, což jsou hvězdy v jednom ze závěrečných stádií vývoje. Do této skupiny patří všechny čtyři nejjasnější Hyády.
Středová část Hyád má průměr 10-20 světelných let a na obloze zabírá asi 5,5°. Protože však celkový průměr hvězdokupy se odhaduje na 60-80 světelných let, jsou hvězdy, patřící k tomuto objektu po obloze roztroušeny na daleko větší ploše. Ta zabírá úctyhodných 25° a zasahuje tak i do okolních souhvězdí. Kromě toho existuje ještě řada hvězd, které patří k Hyádám, ale leží i mimo tuto širší oblast a zřejmě časem uniknou z gravitačního působení hvězdokupy. Nejvzdálenějším členem hvězdokupy je hvězda ι Hor v souhvězdí Hodin o magnitudě 5,4. Její průzkum ukázal, že v současnosti je od nás vzdálena jen 56 světelných let a od místa svého zrodu se vzdálila již více než 130 světelných let.
Hvězdy v Hyádách se pohybují jedním směrem rychlostí přes 40 km za sekundu, takže na obloze urazí za rok asi 0,12" a míří společně do stejného místa, které se nazývá vertex hvězdokupy. To se nachází severovýchodně od hvězdy Betelgeuze v souhvězdí Oriona. Z tohoto důvodu Hyády řadíme mezi tzv. pohybové hvězdokupy. Tímto pohybem se od nás hvězdokupa vzdaluje, takže její zdánlivý průměr se bude stále zmenšovat a jasnost hvězd slábnout. Za zhruba 100 miliónů let se z Hyád stane mlhavá skvrnka o průměru pouze 3' a i ty nejsilnější hvězdy budou slabší než 14 magnituda.
Vybrané zdroje:
- Průvodce hvězdnou oblohou: Býk - Hyády
- leošondra: Hyády
- Wikipedia: Hyades (star cluster)
- Wikipedie: Hyády (hvězdokupa)
- Žeň objevů 1998
Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň, novinky na Facebooku
O autorovi
Václav Kalaš
Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.
