'Supervítr' v galaxii NGC 4666
Nápadná galaxie NGC 4666 v centru snímku, která je od Země vzdálená zhruba 80 milionů světelných let, patří k tzv. 'starburst' galaxiím. Tak se označují galaxie, u nichž je proces formování nových hvězd mnohem intenzivnější, než je tomu u běžných galaxií. Soudí se, že v případě této galaxie je masivní tvorba hvězd způsobena gravitační interakcí galaxie samotné s jejími nejbližšími galaktickými sousedy, včetně galaxie NGC 4668, která je patrná na snímku vlevo. Tyto interakce často spouštějí intenzivní tvorbu hvězd ve zúčastněných galaxiích.
Kombinace jevů, spojených s výbuchem supernovy a silného hvězdného větru z masivních hvězd v oblasti hvězdné tvorby, je zodpovědná za ohromný únik plynu z galaxie do vesmírného prostoru, označovaný jako 'supervítr'. Supervítr uniká z jasné centrální oblasti galaxie a prostorová škála tohoto jevu je skutečně ohromná, projev je patrný až do vzdálenosti desítek tisíc světelných let. Plyn v tomto supervětru je velmi horký, díky tomu emituje záření převážně v rentgenové a rádiové oblasti elektromagnetického spektra a není patrný ve viditelné oblasti, jako například na prezentovaném snímku.
Snímek navazuje na předchozí pozorování rentgenového vesmírného teleskopu ESA XMM-Newton. NGC 4666 byla hlavním cílem tohoto teleskopu, ale díky širokému zornému poli dalekohledu byly detekovány další rentgenové zdroje v okolí galaxie. Jedním z takových neplánovaných úspěchů byla i detekce velmi slabé galaktické kupy, kterou na současném snímku můžete spatřit dole, napravo od středu. Tato kupa je od nás mnohem dále než galaxie NGC 4666, zhruba 3 miliardy světelných let.
K úplnému pochopení povahy astronomických objektů je třeba je studovat v různých vlnových délkách. Je to hlavně proto, že světlo v různých vlnových délkách poskytuje informaci o různých probíhajících fyzikálních procesech. A tak pozorování s pomocí WFI [1], pořízené ve viditelné oblasti, umožňují další analýzu rentgenových zdrojů, zachycených vesmírným teleskopem - dobrý příklad toho, jak by při výzkumu vesmíru měli astronomové, používající různé přístroje, spolupracovat.
Poznámky:
[1] WFI je společný projekt Evropské Jižní Observatoře (ESO), Max-Planckova Institutu pro Astronomii (MPIA) v Heidelbergu (Německo) a Observatoří AStronomico di Capodimonte (OAC) v Naplesu (Itálie).
ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 14 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světové úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) - nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob - teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.
Odkazy:
- odborný článek (PDF) - A&A (2006) 449, str. 837
- obrázek galaxie v rentgenovém oboru
Kontakty:
Richard Hook; ESO La Silla/Paranal & E-ELT Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Email: rhook@eso.org
Jörg Dietrich; Physics Department, University of Michigan; USA; Tel: +1 734 615 4256; Email: jorgd@umich.edu
Překlad: Viktor Votruba
Národní kontakt: Viktor Votruba +420 267 103 040; votruba@physics.muni.cz
