Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Umístění jižní části observatoře CTA potvrzeno v Chile

Umístění jižní části observatoře CTA potvrzeno v Chile

Vizualizace teleskopů CTA v Chile
Autor: Gabriel Pérez Diaz, IAC

19. prosince byla podepsána závěrečná dohoda mezi Cherenkov Telescope Array Observatory (CTAO), právním subjektem zaštiťujícím výstavbu a budoucí provoz observatoře CTA, a Evropskou jižní observatoří (European Southern Observatory, ESO) nutná k zajištění umístění jižní části observatoře CTA v sousedství observatoře ESO na hoře Paranal v Chile.

Během tohoto týdne tak byly celkově uzavřeny tři dvoustranné smlouvy, a to mezi chilskou vládou a ESO; mezi ESO a CTAO; a mezi Chilskou národní komisí pro vědu a technologii (Chilean National Commission for Science and Technology, CONICYT) a CTAO (samostatná tisková zpráva v angličtině zde). Na základě těchto dohod nyní může CTAO přistoupit k výstavbě jižní části observatoře. Podobná dohoda ohledně severní části observatoře již existuje také mezi CTAO a Instituto de Astrofísica de Canarias (IAC) a umožňuje její umístění na hvězdárně Observatorio del Roque de los Muchachos na španělském ostrově La Palma. Výstavba na obou polokoulích tak může naplno začít v roce 2020.

CTA bude detektorem nové generace pro pozemní detekci záření gama, což je elektromagnetické záření velmi o velmi vysoké energii, vyzařované těmi nejžhavějšími a nejvýkonnějšími objekty v celém vesmíru, jako jsou supermasivní černé díry, supernovy a možná také pozůstatky po samotném Velkém třesku. Aby bylo možné provádět pozorování kdekoliv na obloze, bude observatoř CTA sestávat ze dvou částí. Na severní polokouli bude umístěno 19 dalekohledů, zatímco na polokouli jižní jich bude 99.

Lokalita budoucí jižní části CTA se nachází 11 km jihovýchodně od soustavy obřích dalekohledů ESO pracujících pod názvem Very Large Telescope na Observatoři Paranal v poušti Atacama a zároveň jenom 16 km od místa, kde probíhá stavba budoucího největšího optického dalekohledu na světě, tzv. Extremely Large Telescope. Tato oblast je známá jako jedno z nejsušších a nejodlehlejších míst na Zemi, což z něj činí hotový ráj pro astronomii. Kromě těchto ideálních podmínek pro celoroční pozorování volba lokality poblíž zařízení ESO umožní CTA těžit z existující infrastruktury a zkušeností, které s výstavbou a provozováním velkých dalekohledů v poušti Atacama astronomové z Evropské jižní observatoře za celou dobu jejího provozu nashromáždili.

Umístění jižní části CTA poblíž Cerro Paranal (VLT) a Cerro Armazones (E-ELT) Autor: ESO
Umístění jižní části CTA poblíž Cerro Paranal (VLT) a Cerro Armazones (E-ELT)
Autor: ESO

oučasné pozemní soustavy dalekohledů pro pozorování záření gama typicky sestávají jen z několika individuálních dalekohledů. CTA tak se svojí výrazně větší sběrnou plochou a širším záběrem na obloze bude největším a nejcitlivějším experimentem v oboru, překonávajíc současnou dosahovanou citlivost přibližně desetinásobně při větší přesnosti určení energie a směrů příletu pozorovaných gama fotonů.

Zemská atmosféra sice zabraňuje gama záření v dosažení povrchu planety, ale velká zrcadla a citlivé kamery s vysokým časovým rozlišením, kterými jsou experimenty, jako bude CTA, vybaveny, umožňují zachytit krátké záblesky slabého Čerenkovova záření, které vznikají, když jednotlivé gama fotony interagují se zemskou atmosférou. Pomocí měření vlastností tohoto záření pak vědci dokáží sledovat směr příletu fotonu gama až k jeho vesmírnému zdroji.

Dne 17. prosince 2018 se k podpisu dohody o vědecké spolupráci mezi jejich institucemi sešli jednatel CTAO Frederico Ferrini a výkonný ředitel CONICYT Christian Nicolai Orellana. Tato spolupráce má za cíl rozvíjet astronomický výzkum v Chile a zhodnotit příležitosti nabízené otevřením nového pozorovacího okna do kosmu s pomocí observatoře CTA.

“Výstavba této nové observatoře přinese do Chile výzkum nejextrémnějších jevů ve vesmíru,” vysvětluje výkonný ředitel CONICYT Christian Nicolai. “Projekt bude doplněn výstavbou další soustavy dalekohledů na severní polokouli, což umožní rozvoj vědecké spolupráce mezi oběma stranami planety. Chile se tak stane hostitelskou zemí pro největší koncentraci technologie pro pozorování vesmírných jevů ze zemského povrchu a bude potvrzena její role jako přírodní astronomické laboratoře s velkolepou tmavou noční oblohou a světového lídra v oboru astronomie.”

“Uzavření vědecké spolupráce s CONICYT je důležitým prvním krokem v posilování důvěry vlády Chile ve vědeckou spolupráci a v přípravě výstavby dalekohledů CTA v Chile, se zapojením ESO,” komentuje dohodu jednatel CTAO Frederico Ferrini. “Těšíme se na spolupráci s CONYCIT a možnost podílet se na rozvoji brilantní chilské vědecké a inženýrské komunity, která se stane významnou částí budoucnosti jak Chile, tak rozvíjejících se aktivit CTA.”

Vědecký záběr observatoře CTA je extrémně široký: od porozumění role relativistických částic kosmického záření ve vesmíru po hledání temné hmoty. CTA prozkoumá tzv. extrémní vesmír, tedy prostředí tak exotická, jako je bezprostřední okolí černých děr, ale i rozsáhlé vesmírné proluky mezi vlákny velkoškálové struktury. Pozorování CTA mají dokonce potenciál odhalit zcela nové fyzikální jevy, protože fotony gama jsou sondami do povahy samotné hmoty a sil za hranicemi tzv. standardního modelu.

Více než 1400 vědců a inženýrů ze 31 zemí napříč pěti kontinenty je zapojeno do vědeckého a technologického vývoje CTA. Podílníky současné právnické osoby zaštiťující projekt, CTAO gGmbH, jsou zástupci ministerstev a grantových agentur z Austrálie, Rakouska, České republiky, Francie, Německa, Itálie, Nizozemska, Japonska, Slovinska, Jihoafrické republiky, Španělska, Švýcarska a Velké Británie[1]. V současné době se připravují na založení právního útvaru typu European Research Infrastructure Consortium, který bude mít na starosti samotnou výstavbu observatoře a bude se skládat z členských států CTAO a přidružených zemí.

Česká republika se na přípravě projektu CTA podílí již řadu let v několika oborech. Čeští vědci se nejprve významně zapojili do hledání a výběru lokalit pro stavbu observatoře, kdy nasbírali mnoho let dat o pozorovacích podmínkách lokalit na čtyřech různých kontinentech; v tomto oboru nyní pokračují instalací dalších zařízení pro detailní charakterizaci atmosférických podmínek na lokalitách, které byly nakonec vybrány, a budou pokračovat i za běhu CTA poskytováním systémů pro monitorování atmosféry v reálném čase. Česká účast je také silná v projektu jednoho z navržených typů dalekohledů pro CTA známého pod akronymem SST-1M, kde jsou čeští vědci zodpovědní za optickou a mechanickou konstrukci zobrazovacího systému. Dlouhodobá česká zkušenost s optikou pro podobné experimenty je také využívána v hodnocení a výběru technických možností realizace optických prvků napříč subsystémy CTA. V neposlední řadě se čeští vědci také chystají analyzovat již od začátku data z observatoře, a to ať už jde o samotná pozorování v oboru gama, tak i o sekundární detekci nabitých částic z vesmíru, která má v ČR rozsáhlou tradici.

 
[1] Nizozemsko a Jihoafrická republika se účastní jako pozorovatelé.



Převzato: Fyzikální ústav AV ČR v.v.i.



O autorovi

Petr Trávníček

Petr Trávníček

RNDr. Petr Trávníček, Ph.D. (*1977) vystudoval částicovou fyziku na MFF UK, zabývá se detekcí kosmického záření nejvyšších energií a působí jako vedoucí oddělení astročásticové fyziky ve Fyzikálním ústavu AV ČR.

Štítky: Paranal, ESO, CTA, Cherenkov Telescope Array, CTA 1


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »