Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Výzkumy v ASU AV ČR (221): Rentgenové záření větrů v hvězdokupách

Výzkumy v ASU AV ČR (221): Rentgenové záření větrů v hvězdokupách

Ukázka galaxie s překotnou tvorbou hvězd. Jde o galaxii Antény (Tykadla), která vznikla srážkou dvou hvězdných ostrovů. Srážka zapříčinila zažehnutí překotné tvorby hvězd.
Autor: (c) NASA/ESA

Některé zajímavé typy galaxií, např. takzvané Zelené hrášky (Green Pea galaxies), vykazují značný přebytek rentgenového záření, než je pro galaxie obvyklé. Tento přebytek není snadné vysvětlit, je ale velmi zajímavý, protože naznačuje, že tyto galaxie by mohly být zodpovědné za re-ionizaci vesmíru. Astronomové z ASU společně s kolegy ze zahraničí studovali, zda by za tento přebytek nemohlo být odpovědné rentgenové záření horkého plynu v mladých hvězdokupách.

Horký plyn v oblastech s tvorbou hvězd je jedním  ze zdrojů rentgenového záření v galaxiích s aktivní tvorbou hvězd. Jsou ale i jiné potenciální zdroje rentgenového záření v galaxiích jako například horké koróny aktivních galaktických jader nebo rentgenové dvojhvězdy. Relativní důležitost každého z tohoto jevů je obecně neznámá a zřejmě úzce souvisí se specifickými podmínkami v té které galaxii. Do hry mohou vstupovat i další, nerozlišené zdroje, jako např. málo hmotné rentgenové dvojhvězdy, horké nebo velmi mladé hvězdy. Některé studie předpokládají, že nejdříve zmiňovaný horký plyn přispívá do celkového rentgenového záření méně než třetinou. 

Poměrně nedávno byl vědci oznámen objev vzdálených galaxií s překotnou tvorbou hvězd, označované jako Zelené hrášky. Tyto galaxie svými vlastnostmi velmi připomínají jiné galaxie, které se však nacházejí v kosmologických vzdálenostech odpovídajících epoše reionizace vesmíru. Zelené hrášky mají nízkou metalicitu, nízkou hmotnost a divokou tvorbu hvězd. Pracovníci ASU (především J. Svoboda, I. Orlitová a další) se Zelenými hrášky intenzivně zabývají a nedávno zjistili, že rentgenové záření v nich vznikající má čtyřikrát až šestkrát větší intenzitu, než odpovídá empirickým pravidlům zjištěným pro jiné galaxie. Co je původem tohoto přebytku, není v tuto chvíli vůbec jasné. Otázkou je, zda by za to nemohlo být odpovědné právě rentgenové záření horkého plynu v mladých hvězdokupách. 

Přebytek rentgenového záření u těchto typů galaxií je zajímavý pro modely vývoje celého vesmíru. Víme, že raný vesmír byl velmi horký a tedy ionizovaný. Přibližně 380 000 let po velkém třesku se ale vesmír expanzí ochladil natolik, že se stal neutrální. Dnes je ale naprostá většina hmoty ve vesmíru opět ionizovaná, a pozorování ukazují, že k re-ionizaci došlo několik set milionů let po velkém třesku. Nevíme ale, jak k tomu došlo, a rentgenové (a ultrafialové) záření galaxií typu Zelených hrášků je pro původce re-ionizace žhavým kandidátem.

Annika Franeck, postdoktorandka pobývající v rámci skupiny Fyziky galaxií Oddělení galaxií a planetárních systémů ASU, vedla teoretickou studii, jejímž cílem bylo s pomocí numerických simulací realisticky odhadnout možné množství rentgenového záření vznikajícího tímto způsobem. Tým využil existujících numerických kódů, které již v minulosti použil pro simulaci vývoje celkového hvězdného větru v masivní mladé hvězdokupě. V ní vznikají hvězdné větry nejen u hmotných horkých hvězd, ale také výbuchy supernov, přičemž tyto události typicky vedou ke vzniku celkového hvězdného větru z hvězdokupy. V tomto větru často vznikají rázové vlny, které ještě významněji ohřívají látku v hvězdokupě a jejím okolí, a horký plyn se stává významným zdrojem rentgenového záření, jehož tok zejména v měkkém pásmu 0,5–2,0 keV je tak možné vypočítat. 

Jenže není hvězdokupa jako hvězdokupa, a stejně tak ne každá galaxie má stejné zastoupení hvězdokup. Zrovna tak je třeba nezapomenout na to, že hvězdy se vyvíjejí, a tak dochází k neustálému kolování látky mezi plynnou fází a hvězdami. To vše bylo třeba v numerických simulacích zohlednit. 

V prvé řadě pro každou uvažovanou hvězdokupu autoři stanovili rozdělení hvězd podle hmotnosti, přičemž k tomuto rozdělení použili empiricky určenou hmotnostní funkci. Bylo tak možné vytvořit hvězdy s hmotnostmi od 0,01 do 120 hmotností Slunce. Jejich prostorové rozložení v hvězdokupě též odpovídalo empiricky známým pravidlům. Hvězdný vývoj byl zohledněn s použitím již publikovaných hvězdných modelů, modely byly počítány s menší než sluneční metalicitou, a to hned pro několik jejích hodnot. Z hlediska vývoje hvězd byly nejdůležitějšími výbuchy supernov, které jednak přispívají k celkovému větru z hvězdokupy, a pak také mění chemické složení okolní látky. A v neposlední řadě bylo třeba „rozdělit“ jednotlivé hvězdokupy v myšlené galaxii, což se opět neobešlo bez potřebných empirických pravidel stanovených z pozorování skutečných galaxií. Vše navíc ještě záviselo na předpokládané rychlosti tvorby hvězd, která je dalším parametrem celé simulace.

Tímto postupem autoři vytvořili mnoho realizací modelové galaxie, pro niž bylo možné studovat vystupující rentgenové záření a hodnotit důležitost jeho jednotlivých komponent a hodnotit je s ohledem na volné parametry vstupující do simulace. 

Výsledky celého experimentu jsou velmi zajímavé. Například z něj vyplynulo, že pokud se vezmou v úvahu hvězdy s vyšší metalicitou, je celková produkce rentgenového záření větší. Je to mimo jiné proto, že hvězdy s vyšší metalicitou mají významnější ztrátu hmoty, a proto je rentgenové záření takových hvězdokup intenzivnější. Celkové záření galaxie s překotnou tvorbou hvězd je dominováno mladými velmi masivními hvězdokupami, ty méně hmotné přispívají méně. 

Celkově je ovšem závěrem práce, že rentgenové záření horkého plynu v hvězdokupách s intenzivní tvorbou hvězd nedokáže vysvětlit pozorovaný přebytek vysokoenergetického záření Zelených hrášků. Zde jsou tedy příčinou zjevně jiné zdroje, což by mohla objasnit budoucí pozorování s vyšším prostorovým rozlišením. V úvahu totiž připadá například nezvykle vysoké množství rentgenových dvojhvězd nebo snad nerozlišené kompaktní objekty, jako třeba černé díry středních hmotností nebo zdroje v aktivních jádrech galaxií. 

REFERENCE

A. Franeck, R. Wünsch a kol, X-Ray Emission from Star-cluster Winds in Starburst Galaxies, Astrophysical Journal 927 (2022) article id. 212, preprint arXiv:2201.12339

KONTAKTY

Dr. Annika Franeck
annika.franeck@asu.cas.cz
Mgr. Richard Wünsch, Ph.D.
richard.wunsch@asu.cas.cz
Oddělení galaxií a planetárních systémů Astronomického ústavu AV ČR

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Oddělení galaxií a planetárních systémů ASU

Převzato: Astronomický ústav AV ČR, v. v. i.



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: Rentgenové záření, Green pea galaxy, Astronomický ústav AV ČR


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »