Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Výzkumy v ASU AV ČR (298): Aktivní galaktické jádro potvrzeno uvnitř hvězdotvorné hráškové galaxie

Výzkumy v ASU AV ČR (298): Aktivní galaktické jádro potvrzeno uvnitř hvězdotvorné hráškové galaxie

Snímky osmdesáti hráškových galaxií ze Sloanovy digitální přehlídky oblohy. Jak je patrné, není u těchto útvarů patrných příliš mnoho detailů. Studovaná galaxie J0822+2241 se nachází v sedmém sloupci zleva zcela dole.
Autor: © Sloan Digital Sky Survey (SDSS) and Richard Nowell.

Astronomové díky vesmírné observatoři XMM-Newton poprvé potvrdili přítomnost aktivního galaktického jádra (AGN) v tzv. „zeleném hrášku“ – zvláštním typu trpasličí galaxie s překotnou tvorbou hvězd. Tato objevná studie ukazuje, že i méně zářivé černé díry mohly hrát klíčovou roli při reionizaci raného vesmíru a poskytuje tak cenný pohled na růst černých děr v jeho prvních epochách.

Vesmír byl krátce po Velkém třesku temný, plný neutrálního vodíku. Nic nebylo zdrojem světla.V období zvaném „kosmická reionizace“, zhruba 500 milionů let po vzniku Vesmíru, došlo k postupné ionizaci tohoto vodíku, když vznikly první hvězdy a galaxie, které prozářily kosmický prostor. Jaké zdroje ale poskytly dostatek energetického záření, aby tuto epochu způsobily? Ve hře jsou dvě odborné hypotézy: buď šlo o mladé hvězdy, nebo o aktivní galaktická jádra – supermasivní černé díry akretující hmotu a vyzařující energii včetně rentgenového záření.

Vysoké červené posuvy objektů pozorovaných dalekohledem Jamese Webba (např. tzv. „Malé červené tečky“) naznačují, že i slabě zářící aktivní galaxie mohly být častější, než jsme si dosud mysleli. Mnohé z těchto vzdálených galaxií však chybí v rentgenových katalozích, což ztěžuje potvrzení přítomnosti aktivních jader. Jako výhodné se ukazuje zaměřit na výzkum blízkých analogií těchto galaxií, tzv. „zelených hrášků“. Jde o malé kompaktní a extrémně hvězdotvorné galaxie objevené v datech Sloanovy digitální přehlídky. Pokud bychom v nich dokázali prokázat přítomnost aktivních jader, mohli bychom lépe chápat i vzdálené objekty zachycené Webbovým dalekohledem. A právě tomu se věnuje nová studie.

Autorský tým zahrnující celou řadu vědců z Oddělení galaxií ASU se zaměřil na konkrétní galaxii s označením J0822+2241, která patří mezi zelené hrášky. Již dřívější pozorování  ukázala, že má nezvykle vysokou rentgenovou jasnost, která přesahovala odhady vyvozené pouze z probíhající tvorby hvězd a přítomnosti rentgenových dvojhvězd. To vzbudilo podezření, že by ve středu galaxie mohl sídlit aktivní černoděrný motor – tedy aktivní galaktické jádro. Ale chyběly přesvědčivé důkazy.

Autoři proto naplánovali nejhlubší dosud provedenou rentgenovou kampaň na zelený hrášek – sérii pozorování pomocí evropské observatoře XMM-Newton, doplněnou archivními daty a dalšími pozorováními ve viditelné i infračervené oblasti spektra. Metodologicky šlo o velmi důkladnou práci. Rentgenová data byla analyzována dvěma způsoby: jednak s použitím jednoduchého modelu – spektrálního rozložení záření jako mocninné zákonitosti, typické pro AGN, jednak pomocí sofistikovaného modelu zahrnujícího mimo jiné více složek popisujících jednotlivé části aktivního jádra včetně absorpce záření prachoplynovým prostředím. Data byla navíc rozčleněna do dvou epoch s odstupem více než šesti let, což umožnilo sledovat vývoj spektrálního chování v čase.

Klíčovým výsledkem bylo, že ve tvrdé části rentgenového spektra (2–10 keV) zůstává svítivost galaxie stabilní, což je pro AGN typické. Zato měkké rentgenové záření (0,5–2 keV) pokleslo o zhruba 60 %. Tato spektrální změna je statisticky významná a odpovídá přechodné absorpci – tedy jevu, kdy se dočasně před AGN dostane mrak plynoprachového materiálu. Takové chování nelze vysvětlit rentgenovými dvojhvězdami nebo jinými hvězdnými procesy – jediným konzistentním vysvětlením je přítomnost slabého, ale aktivního galaktického jádra.

Tento výsledek posilují i optická data ze Sloanovy přehlídky, kde autoři při velmi podrobném spektrálním rozboru identifikovali slabou, ale přítomnou širokou komponentu vodíkové emisní čáry Hα. Takové čáry jsou typické pro rychle se pohybující plyn v blízkosti černé díry, tedy tzv. oblasti „širokých čar“ aktivního galaktického jádra. Ačkoli tyto čáry mohou vznikat i jinými mechanismy (např. výbuchy supernov), jejich šířka, stabilita v čase a síla naznačují AGN původ.

Důležitou součástí práce bylo také sestavení tzv. spektrálního rozložení energie, které ukazuje, jak galaxie září napříč celým elektromagnetickým spektrem. Pomocí specializovaného softwaru vědci zkombinovali rentgenová, optická, UV i infračervená data a modelovali, jaký podíl záření pochází z hvězd a jaký z AGN. Výsledky ukazují, že AGN je klíčovým zdrojem záření v oblasti střední infračervené a rentgenové, což opět podporuje jeho přítomnost.

Zajímavým vedlejším výsledkem bylo odhadnutí hmotnosti černé díry (asi 1,2 milionu hmotností Slunce) a hmotnosti hvězdné složky galaxie. Výsledky ukazují, že J0822+2241 má tzv. „předimenzovanou“ černou díru vzhledem ke své velikosti – podobně jako některé galaxie pozorované Webbovým dalekohledem. To by mohlo naznačovat, že v raném vesmíru rostly černé díry dříve a rychleji než jejich hostitelské galaxie.

Tato studie je tak prvním důkazem, že alespoň některé hráškové galaxie skutečně hostí aktivní galaktické jádro – a že pozorování v rentgenovém oboru jsou vhodná pro jejich identifikaci. Tím pádem tyto lokální galaxie opravdu slouží jako užitečné „okno do minulosti“ a mohou pomoci vyjasnit, jakou roli hrály slabě zářící černé díry v reionizaci vesmíru. 

REFERENCE

P. Boorman, J. Svoboda a kol., XMM-Newton Conclusively Identifies an Active Galactic Nucleus in a Green Pea Galaxy, Astrophysical Journal v tisku, preprint arXiv:2505.08885

KONTAKT

RNDr. Jiří Svoboda, Ph.D.
jiri.svoboda@asu.cas.cz
Oddělení galaxií Astronomického ústavu AV ČR

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Oddělení galaxií ASU

Převzato: Astronomický ústav AV ČR, v.v.i.



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: Zelený hrášek, Aktivní galaktické jádro, Astronomický ústav AV ČR


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »