Související stránky k článku Astronomický ústav AV ČR vyhlašuje grantovou podporu na propagaci ESO

Vojtěch Šimon z Astronomického ústavu AV studoval dlouhodobá pozorování dvou kataklyzmických proměnných, které v době astronomicky velice nedávné vybuchly jako klasické novy. Zejména na základě analýz světelných křivek si všímá změn, ke kterým v obou sledovaných systémech dochází. Oba tyto objekty v současnosti aspoň občas procházejí stádii vzplanutí trpasličích nov a zřejmě na povrchu bílého trpaslíka akumulují materiál pro další výbuch klasické novy.

Mezinárodnímu týmu astronomů pracujícímu s radioteleskopem ALMA a s dalšími přístroji se podařilo odhalit skutečnou povahu neobvyklého typu kosmických objektů ve vzdáleném vesmíru, které vědci označují jako Lyman-alpha Blob. Až dosud výzkumníci nechápali, co nutí tyto obří oblaky plynu tak intenzivně zářit. Pomocí ALMA se však nyní podařilo v srdci jednoho takového objektu nalézt dvojici galaxií, ve kterých překotnou rychlostí probíhá formování nových hvězd. A právě tento proces je zodpovědný za intenzivní vyzařování plynu v celém okolí. Dvě mohutné galaxie jsou navíc obklopeny celou skupinou menších. Zdá se tedy, že sledujeme ranou fázi vývoje velké galaktické kupy. Vědci předpokládají, že centrální dvojice galaxií se postupně vyvine v jednu obří eliptickou galaxii.

Jak moc nás ovlivňuje sluneční aktivita? O efektech na technologické prvky již bylo napsáno mnoho. Studie, na níž se podílel i Michal Švanda ze Slunečního oddělení ASU, ukazuje, že svůj dopad má aktivita naší hvězdy i na dřevařský průmysl. Zdá se, že by mohla ovlivňovat výskyt kůrovcových kalamit.

Mezinárodnímu týmu astronomů se s pomocí dalekohledu ESO/VLT a kosmických teleskopů HST (NASA/ESA Hubble Space Telescope) a Chandra (Chandra X-ray Observatory, NASA) podařilo vyřešit záhadu podivných změn chování superhmotné černé díry, která se nachází v centru jedné vzdálené galaxie. Zdá se, že pro tuto černou díru nastaly zlé časy, nedostává se jí okolní hmoty a díky tomu její okolí zdaleka nezáří tak jasně, jako dříve.

Mezi nejzajímavější projevy sluneční aktivity patří bezpochyby sluneční erupce. Ty jsou často spojovány s ovlivněním technologických prvků na Zemi a v jejím bezprostředním okolí. K tomuto ovlivnění však dochází zejména v případě, kdy je erupce spojena s výronem hmoty do koróny. Ne všechny erupce jsou s těmito výrony spojeny a navíc existuje i třída erupcí, u nichž sice výron odstartuje, ale nedostane se ze sféry vlivu Slunce. O jedné takové nepovedené erupci pojednává studie, na níž se podílel i Marian Karlický ze Slunečního oddělení ASU.

Astronomové využívající dalekohledy ESO a přístroje dalších observatoří objevili důkazy existence planety na oběžné dráze kolem Proximy Centauri, Slunci nejbližší sousední hvězdy. Dlouho hledaný objekt, označený Proxima b, obíhá kolem své mateřské hvězdy, chladného červeného trpaslíka, jednou za 11 dní. Tato pravděpodobně kamenná planeta je jen o málo hmotnější než Země a na jejím povrchu by mohly panovat podmínky vhodné pro existenci vody v kapalném stavu. Jedná se o nejbližší známou extrasolární planetu, která by zároveň mohla být nejbližším útočištěm života mimo Sluneční soustavu. Odborný článek popisující tento přelomový objev bude zveřejněn 25. srpna 2016 v prestižním vědeckém časopise Nature.

Se zlepšující se dostupností rutinních pozorování chladných hvězd se o dění v jejich bezprostředním okolí dozvídáme stále větší podrobnosti. V mnoha případech nám získané údaje ukazují, že jsou tyto hvězdy velmi podobné s naším Sluncem, tedy přinejmenším pokud se týká hvězd chladnějších spektrálních typů. Petr Heinzel ze Slunečního oddělení ASU a z Vratislavské univerzity byl u studie, která určovala parametry hvězdné protuberance, jež opakovaně zakrývala velmi dlouho trvající erupci probíhající na téže hvězdě.

Infračervený přístroj HAWK-I na dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope) v Chile se zadíval do srdce mlhoviny v Orionu mnohem hlouběji, než kdokoli či cokoli předtím. Pozoruhodný snímek odhaluje asi desetkrát víc hnědých trpaslíků a osamělých objektů s hmotností typickou pro planety, než bylo dosud známo. Tento objev představuje výzvu pro doposud přijímanou představu historie tvorby hvězd v Orionu.

Jakým způsobem ovlivňuje přítomnost magnetického pole chování látky v akrečním disku v okolí černé díry? Přesně tuto otázku si položili autoři představované práce, mezi nimiž byl i Vladimír Karas z ASU. Studie, provedená s pomocí numerické simulace, poukazuje na nezanedbatelný vliv magnetismu v extrémních akrečních discích. Některé z popisovaných jevů by mohly vysvětlovat například proměnnost centra naší Galaxie.

Chilská poušť Atacama je jedním z nejsušších míst na světě. Přesto a vlastně právě proto je doslova rájem všech profesionálních astronomů (včetně těch z Astronomického ústavu AV ČR) a pochopitelně i fotografů hvězdného nebe. Dech beroucí noční scenérie, vzácná zvěř, vzácné osobnosti či mnohdy nepředvídatelní návštěvníci z vesmíru - komety - jsou hrdiny na pozadí tohoto doslova pohádkového videa z produkce ESO (Evropské jižní observatoře) a dílny Petra Horálka, který v ESO posledního půl roku působil. Vychutnejte si jej pěkně hlasitě s podmanivou doprovodnou hudbou.

Nedávná pozorování pořízená například Hubbleovým vesmírným dalekohledem nebo astrometrickou družicí Gaia přinesla detailní informace o pohybech hvězd uvnitř hvězdokup. Z nich vyvstaly nové otázky týkající se dlouhodobého dynamického vývoje těchto samogravitujících systémů. Václav Pavlík z ASU byl hlavním autorem teoretické studie, která posuzovala vliv počátečního rozdělení směrů rychlostí hvězd ve hvězdokupě na její vývoj.

ESO a její síť spolupracovníků pro popularizaci ESON (ESO Science Outreach Network) spolu s organizátorem vědecko-vzdělávacích akcí firmou Sterrenlab a Astronomickou observatoří Autonomního regionu Aosta Valley (Astronomical Observatory of the Autonomous Region of the Aosta Valley, OAVdA) připravují čtvrtý ročník Astronomického kempu ESO (ESO Astronomy Camp) s podtitulem „Viditelný a skrytý vesmír“. Kemp se uskuteční od 26. prosince 2016 do 1. ledna 2017 v Aosta Valley v Itálii.

Polární záře je fascinující přírodní jev, který byl pozorován a zkoumán po tisíce let. Dlouho jsme je měli spojeny jen s naší Zemí, s průzkumem Sluneční soustavy se ale ukázalo, že podobné jevy lze nalézt i u jiných planet. Od toho již není daleko k hledání polárních září u extrasolárních planet, kde je lze logicky očekávat. Ale polární záře u hvězd? Jiří Kubát z ASU byl u studie, která se zabývala možnou detekcí ekvivalentů polárních září v atmosférách horkých hvězd.

Na ceremoniálu v Garchingu u Mnichova (Německo), který se uskutečnil 25. května 2016, podepsali zástupci ESO a ACe Consorcium (tvořeného firmami Astaldi, Cimolai a subdodavatelskou skupinou EIE) kontrakt na dodávku kopule a nosné konstrukce dalekohledu E-ELT (European Extremely Large Telescope). Jedná se o největší kontrakt, jaký kdy ESO uzavřela, a zároveň největší kontrakt v dějinách pozemní astronomie. Při této příležitosti byl zveřejněn návrh konstrukce dalekohledu E-ELT. Stavba kopule i dalekohledu tak může skutečně začít.

V literatuře přibývá studií prokazujících, že černé díry jsou ve vesmíru téměř všudypřítomné. Od těch hvězdných černých děr vyskytujících se například v kompaktních dvojhvězdách po černé veledíry v jádrech galaxií a kvazarů. Jejich detekce v drtivé většině případů spoléhá na přítomnost okolní látky, která kolem černé díry vytváří akreční disk. Parametry černých děr jsou pak z vlastností záření disku určovány. Ondřej Kopáček a Vladimír Karas z ASU publikovali teoretickou práci vyšetřující chování částic na orbitách v okolí černých děr.

Tento nový snímek byl pořízen pomocí přehlídkového dalekohledu VST (VLT Survey Telescope) na observatoři ESO/Paranal v Chile. Fotografie zachycuje působivé seskupení galaxií známé jako kupa Fornax (Fornax Cluster), která se na obloze nachází v jižním souhvězdí Pec (Fornax). Kupa obsahuje plejádu galaxií různých tvarů i velikostí a některé z nich mají svá skrytá tajemství.

Hvězdy zůstávají jasnými body, i když je pozorujeme sebevětšími dalekohledy. Ovšem některé procesy formují v okolí těchto hvězd roztodivné struktury plynu a prachu. Jednou z takových hvězd je R Aquarii, nám nejbližší symbiotická dvojhvězda. Tiina Liimets ze Stelárního oddělení byla u odhalovaní historie podivuhodných útvarů mlhoviny v bezprostředním okolí této hvězdy.

Kometa 252P/LINEAR zachycena fotografy expedice ESO
Fotovyslanec ESO Petr Horálek, který se na Astronomickém ústavu AV ČR podílí také na popularizaci vědy, je momentálně v Chile jako člen expedice, která shromažďuje obrázky pro 360stupňové snímky použitelné v planetáriích (ESO’s Fulldome Expedition). Získaný materiál se použije pro ESO Supernovu, planetárium a návštěvnické centrum, které se v současnosti staví na ředitelství ESO v Garchingu (Německo). Na úvod, jen tak pro zahřátí, vyfotil neuvěřitelně krásné nebe nad observatoří ESO Paranal, kde stojí dalekohled VLT (Very Large Telescope). Díky fotografické magii je na obrázku i sám Petr, jak s obdivem sleduje úchvatné představení nad hlavou.

Astronomický ústav si v pondělí 17. června připomene 70 let od chvíle, kdy se stal součástí Akademie věd. Program na observatoři v Ondřejově začne ve 12:30 za účasti předsedkyně Akademie věd paní Evy Zažímalové a hejtmanky Středočeského kraje paní Petry Peckové.

Dechberoucí fotografie krajin dekorované Mléčnou dráhou, jedinečné záběry slunečních i měsíčních zatmění, schopnost poutavě vyprávět o krásách nočního nebe, cestovatelská dobrodružství do temných končin světa… To vše charakterizuje Petra Horálka, šéfredaktora astro.cz, výjimečného fotografa a nadšeného cestovatele. Petr za své fotografické umění získal mnoho cen, mezi ty nejvýznamnější patří trojnásobné ocenění jeho snímků jako ESO's Picture of the Week a šestinásobné jako NASA's Astronomy Picture of the Day. V roce 2015 vydalo nakladatelství Albatros Petrovu knižní prvotinu – Tajemná zatmění – fascinujícího průvodce nebeskými úkazy, při kterých si Měsíc se Sluncem hrají na schovávanou. Za všemi snímky, kterými Petr pravidelně udivuje fanoušky nočního nebe, stojí nesmírné množství pečlivé práce. A my jsme velmi rádi, že se Petr o své zkušenosti podělil právě se čtenáři Astro.cz.