Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Výzkumy v ASU AV ČR (312): Když se magnetické siločáry trhají zevnitř -- nový pohled do nitra sluneční erupce

Výzkumy v ASU AV ČR (312): Když se magnetické siločáry trhají zevnitř -- nový pohled do nitra sluneční erupce

Vývoj eruptivního filamentu při erupci z 2. dubna 2022 zachycený ve dvou časech. Je dobře patrné, že během čtyř minut se struktura filamentu kvůli rekonexi magnetického pole zcela změnila. Označením „ribbon“ je též zdůrazněna pozice erupčního vlákna v chromosféře. Obrázek je částí většího celku převzatého z článku, včetně odkazů na další obrázky.
Autor: Astronomický ústav AV ČR

Sluneční erupce patří k nejenergetičtějším jevům ve Sluneční soustavě, ale jejich vnitřní průběh zůstává i dnes jen částečně pochopen. Studie Jany Kašparové z ASU a jejích kolegů ukazuje, že klíčové procesy magnetického přepojování mohou probíhat nejen pod strukturou procházející erupcí, ale i přímo uvnitř ní. Díky unikátní kombinaci rádiových, extrémně ultrafialových a rentgenových pozorování autoři detailně rekonstruují počáteční fázi erupce z 2. dubna 2022 a odhalují nové souvislosti mezi strukturou magnetického pole, urychlováním částic a vznikem záření.

Slunce je proměnná hvězda, jejíž aktivita se projevuje mimo jiné slunečními erupcemi a výrony koronální hmoty. Tyto jevy jsou důsledkem náhlého uvolnění energie akumulované v magnetickém poli ve sluneční atmosféře. Klíčovým fyzikálním mechanismem, který umožňuje tuto přeměnu energie, je magnetická rekonexe – proces, při němž se magnetické siločáry přepojují do konfigurace s menším množstvím energie. Přitom se uvolněná magnetická energie mění na teplo, pohyb plazmatu a energii urychlených částic, což se mimo jiné projeví emisí záření od rádiových vln až po tvrdé rentgenové a gama záření.

V současném standardním modelu erupcí hraje zásadní roli tzv. magnetický tokový provazec, tedy svazek zkroucených magnetických siločar, který se stává nestabilním a začne stoupat do koróny. Pod ním se vytváří tenká proudová vrstva, kde dochází k intenzivnímu magnetickému přepojování, vzniku jasných erupčních smyček a urychlování částic. Mnoho pozorování i numerických simulací tento scénář potvrzuje. Přesto však zůstává otevřenou otázkou, zda a za jakých podmínek může k významnému přepojování docházet také uvnitř samotného provazce nebo v jeho bezprostřední interakci s okolními magnetickými strukturami.

Nejen na tuto otázku se zaměřuje studie, která využívá mimořádně bohatý soubor pozorování jedné eruptivní události z 2. dubna 2022. Šlo o erupci  M3.9 spojenou s vyvržením rozsáhlého filamentu, tedy relativně chladného a hustého plazmatu zavěšeného v magnetickém poli nad povrchem Slunce. Právě tento filament představoval viditelnou část magnetického tokového provazce.

Základním přístupem práce je detailní časová a prostorová korelace pozorování v různých oborech elektromagnetického spektra. V rádiové oblasti autoři využili čtyři pozemní radiospektrografy pokrývající široký frekvenční rozsah od desítek megahertz až po několik gigahertzů. To jim umožnilo studovat pestrou škálu rádiových záblesků, které jsou indikátorem pohybu urychlených elektronů v magnetickém poli Slunce. V extrémním ultrafialovém oboru analyzovali obrazová data z družic SDO, Solar Orbiter a STEREO-A, které poskytly pohled na erupci z různých směrů a pomohly pochopit trojrozměrnou geometrii erupčních struktur. Rentgenová data pocházela  především z přístroje STIX na palubě Solar Orbiter, který poskytl nejen spektra, ale i obrazy zdrojů rentgenového záření.

Pomocí fitování spekter dokázali odlišit, kdy je rentgenové záření produkováno převážně horkým plazmatem, a kdy už je nutné uvažovat i přítomnost netepelných elektronů urychlených na vysoké energie. 

Zajímavé je, že v okolí filamentu existovaly ještě před jeho prudkým vzestupem horké koronální smyčky. Tyto smyčky byly pozorovány v extrémním ultrafialovém oboru i v měkkém rentgenovém záření a svědčily o tom, že v oblasti již probíhal ohřev plazmatu. Jakmile se filament začal zvedat, dostal se do přímé interakce s těmito smyčkami. Autoři tuto situaci interpretují jako tzv. přepojování typu „arkáda–provazec“, kdy se magnetické siločáry okolní arkády přepojují se siločarami zvedajícího se tokového provazce. 

Po interakci filamentu s horkými smyčkami, se ve filamentu objevily výrazné ultrafialové  struktury spirálovitého či kruhového vzhledu. Tyto struktury svědčí o tom, že magnetické pole uvnitř provazce není jednoduché, ale silně zkroucené. Jejich přítomnost byla časově dobře svázána s výskytem neobvyklých rádiových záblesků v gigahertzovém oboru, které jsou interpretovány jako důsledek pohybu elektronových svazků po šroubovicových drahách uvnitř magnetického provazce. Díky tomu, že se elektrony pohybují po dlouhé a zakřivené trajektorii, je změna frekvence rádiového signálu v čase pomalejší než u běžných rádiových záblesků, které jsou způsobeny pohybem elektronových svazků ve vertikálním směru. 

Autorům se také podařilo nalézt v rentgenovém a rádiovém záření indicie i pro magnetické přepojování probíhající pravděpodobně uvnitř tokového provazce, nikoli pouze pod ním. Autoři navrhují, že za určitých okolností může být proudová hustota uvnitř provazce lokálně dostatečně vysoká, aby umožnila přepojování a urychlování částic. To je nad rámec  tradiční představy, podle níž je uvnitř provazce kvůli jeho velkému průřezu proudová hustota příliš nízká.  Avšak pozorované charakteristiky naznačují, že v strukturovaném a nestabilním provazci mohou existovat oblasti, kde k přepojování dochází.

Celkově studie ukazuje, že sluneční erupce mohou zahrnovat  pestré a prostorově rozmanité procesy magnetického přepojování. Díky kombinaci detailních rádiových spekter, ultrafialových snímků pořízených z různých směrů a pokročilé analýzy rentgenových dat se autorům podařilo propojit jednotlivé signatury do uceleného fyzikálního obrazu. Výsledkem jsou přesvědčivé argumenty, že interakce nestabilního magnetického provazce s okolními strukturami i přepojování probíhající přímo uvnitř něj hrají významnou roli při zahřívání plazmatu a urychlování částic na Slunci.

REFERENCE

J. Kašparová, J. Dudík, M. Karlický, A. Zemanová a kol., Radio, X-ray, and EUV signatures of internal and external reconnection of an erupting flux rope, Astronomy & Astrophysics v tisku, preprint arXiv:2512.02594

KONTAKT

Mgr. Jana Kašparová, Ph.D.
jana.kasparova@asu.cas.cz
Sluneční oddělení hmoty Astronomického ústavu AV ČR

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Sluneční oddělení Astronomického ústavu AV ČR

Převzato: Astronomický ústav AV ČR, v.v.i.



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: Sluneční erupce, Astronomický ústav AV ČR


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »