Související stránky k článku ČAM za srpen 2018: Radiant
Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2017 obdržel snímek „Měsíční Vršatec“, jehož autorem je Václav Hýža.
Oblast Bílých Karpat, nalézající se nad obcí Vršatské Podhradie nedaleko Ilavy, byla osídlena již v pravěku lidmi lužické a púchovské kultury, tedy docela jistě nejméně 500 let před naším letopočtem, možná i dříve. V 9. a 10. století se zde usadily kmeny slovanské. Hrad, jehož zříceninu na vrcholu Vršatského bradla nazýváme jménem Vršatec, byl písemně poprvé zmíněn v roce 1316, kdy patřil uherskému šlechtici Matúši Čákovi. Toho známe například z bitvy s Janem Lucemburským u hradu Holič. Některé, ovšem historicky neověřené prameny datují vznik hradu už do počátku století třináctého. V pozdějších letech hrad patřil například druhé manželce Zikmunda Lucemburského, české královně, římské a uherské císařovně Barboře Celské. Později byl několikrát rekonstruován, několikrát vyhořel, až byl nakonec záměrně pobořen a nyní jsou z něho pouze ruiny.
Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2017 obdržel snímek „Temná mračna v Perseovi“, jehož autorem je Evžen Brunner
Podzimní čas, zejména v našich končinách, nebývá velkým příznivcem astrofotografů. Ti bojují nejen s tradičními mraky, mlhami a deštěm, ale i s rosením objektivů a chladem. Přesto i listopadové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, způsobilo porotcům nemalé starosti. Mnoho fotografií vysoké kvality a rozličných astronomických témat přineslo různorodé návrhy, aby se z nich posléze vyloupl konečný vítěz. Vyhrála fotografie temných mračen, ovšem sevřených do pout barevných mlhovin, hvězdokup i samotných hvězd. Autorem snímku je český astrofotograf Evžen Brunner.
Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2017 obdržel snímek „Galaxie M81“, jehož autorem je Peter Jurista ze Slovenska.
Dvojice galaxií ve Velké Medvědici. Jistě si na ně vzpomene každý amatérský astronom, ze kterého se mnohdy později vyklubal i astronom profesionální. Byl to většinou čtvrtý objekt při hledání „mlžných“ objektů na noční obloze malým dalekohledem. Hned po galaxii v Andromedě, planetární mlhovině v Lištičce a kulové hvězdokupě v Herkulovi. Astronomové jim dali označení M81 a M82. Jedna z nich, ta s označením M81, vykazuje úžasnou spirální strukturu, druhá M82 je poněkud nepravidelně vyhlížející.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2017 obdržel snímek „Vteřiny před a po zatmění“, jehož autorem je Stanislav Daniš.
Velké americké zatmění. Tak jej, pro nás přeci jen trochu velikášsky, nazvali sami Američané. Na druhou stranu se jim není co divit. Pás totality, tedy oblast viditelnosti úplného zatmění, se táhla skrze celou Ameriku. Prakticky od pustého severozápadu až po zalidněný jihovýchod. Zejména severozápadní státy Oregon, Idaho či Wyoming nejsou turisticky příliš atraktivní, vynecháme-li tedy Yellowstonský národní park či oblast prehistorických sopečných výlevů Moon craters a několik dalších zajímavostí. S tím ovšem souvisí i méně rozvinutá turistická infrastruktura. Pár hotelů v pár městečkách v pusté zemi, kde jedete 100 kilometrů rovně bez možnosti nejen nabrat benzín, ale pouze zahlédnout dům. A právě sem se za úchvatným úkazem, spolu s několika milióny dalších, vypravil vítěz zářijového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce Stanislav Daniš. Ostatně, předpověď počasí tyto oblasti právem preferovala.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2017 obdržel snímek „Zatmění nad hradem Helfštýn“, jehož autorem je Vlastimil Musil.
Kdopak dnes již spočítá, kolik zatmění Měsíce spatřili obyvatelé starobylého hradu Helfštýn. Mohli bychom jistě zadat souřadnice hradu do nějakého chytrého počítačového programu, který by žádaný počet zjistil. Docela jistě však nezjistíme, zda bylo kdysi dávno v příslušnou noc jasno, jestli vůbec na hradě někdo v tu dobu pobýval a zda hradní čeládka v okamžiku úkazu nespala spravedlivým spánkem posilněna medovinou a kořeněným vínem.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2017 obdržel snímek „Střecha Slovenska“, jehož autorem je Václav Hýža.
Pilíř noci, rozlité mléko bohyně Héry, bývalá cesta slunce, která je dnes v popelu. Také nebeská řeka Inků, most čínských milenců, ale i věčný svit duší, které opustily svět. Napříč nejhlubší historií naší civilizace a napříč všemi kmeny, národy a kulturami je Mléčná dráha bezednou studnou srdceryvných, poučných, ale také dramatických bájí a pověstí, které z ní činí jednoznačně jeden z nejobdivovanějších objektů noční oblohy. A bohužel dnes také – díky přemíře světelného znečištění – se dočkala nezaslouženého škatulkování do oblasti sci-fi, neboť mladé generace už ani nevěří, že se dá uvidět na vlastní oči, aniž by to vyžadovalo nákladné cestování do vesmíru.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2017 obdržel snímek „Trojice galaxií v Draku“, jehož autorem je Jan K. Žehrovický.
Souhvězdí Draka nenalezne na obloze každý. A to je to přitom souhvězdí velmi velké, nebo spíše dlouhé, obtočené okolo Velké a Malé medvědice. Dokonce je viditelné po celý rok, je tedy cirkumpolární. Ke hvězdě Thuban, nejjasnější z celého souhvězdí, dokonce v době stavitelů velkých pyramid v Egyptě mířila zemská polární osa. Ta co nyní míří k Polárce.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2017 obdržel snímek „Příběh Orionu po 84 letech“, jehož autory jsou Jindřich Zeman a Zdenek Bardon.
Je mrazivá zimní noc roku 1933. Na zahradě rodinného domku na okraji Hradce Králové stojí za téměř úplné tmy u dalekohledu muž. Svou typickou „rádiovku“ vyměnil tentokrát za kulicha a dokončuje poslední otáčku kličkou. Pohon dalekohledu se zastaví, expozice končí. Muž točil kličkou bez ustání více než 2 hodiny. Přitom nespustil v okuláru svého dalekohledu z oka hvězdičku, kterou udržoval přesně ve středu záměrného kříže. Ještě ho čekají chvíle nervozity, než vyvolá exponovanou desku. Pak už jde klidně spát. Ostatně, dnešní expozice souhvězdí Orionu nebyla z nejdelších. Již exponoval i 6 hodin. Ten muž se jmenoval Jindřich Zeman.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2017 obdržel snímek „Odhalené vrstvy Slunce“, jehož autory jsou Miloslav Druckmüller a Petr Horálek.
„Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá …“. Slavné verše českého básníka Adolfa Heyduka, proslavené zejména scénou s Jaroslavem Marvanem a Ladislavem Peškem ve filmu Škola základ života. A právě tato „zlatá muška“, či její stejně pilná kamarádka, stála za vznikem vítězného snímku dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce. Ovšem nejenom ona …
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2017 obdržel snímek „Mliečná dráha nad Salašom Zbojská“, jehož autorem je Ondrej Králik.
Na jednom z nejtmavších míst Slovenska se zastavil astronom. Astronom a také fotograf. Svůj stativ s fotoaparátem však nepostavil nikam daleko od světel nacházejících se i zde. Přes krásné popředí romantické salaše pořídil nádherný portrét soustavy spirálních ramen naší Galaxie - portrét Mléčné dráhy. Autorem snímku, na kterém soupeří krása pozemská i nebeská, je Ondrej Králik ze Slovenska.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2017 obdržel snímek „Galaxie M51“, jehož autorem je Peter Jurista.
Česká astrofotografie měsíce je soutěž astronomická. Jak se však přesvědčíme vzápětí, i ona nám přináší obrázky skutečných krásek. Krásek, schovávajících se za jemný závoj. Ten však, jak už to i na barokních obrazech bývá, spíše odhaluje, než zahaluje. Nuže, pojďme se na ni podívat
Pavel Prokop (nar. 1971), dnes fotograf zejména planet a úplně nový nositel Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii roku 2016, kterou získal za nominační snímek „Jupiter a dvojitý přechod měsíců Ganymed a Io“ (březnové kolo ČAM). Astronomií je nadšený již od dětství. Jedním z prvních objektů, které na obloze ještě dalekohledem „made in USSR“ nalezl, byla známá galaxie v Andromedě. Neunikla však ani zimní M 42 v Orionu. Myslivecký triedr si tenkrát půjčoval od svého táty a konal s ním téměř kaskadérské výstupy na střechu domu, kde bydlel.
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2017 obdržel snímek „Od protisvitu k falešnému úsvitu“, jehož autorem je Petr Horálek.
Je počátek února 2017. Soutěž „Česká astrofotografie měsíce“ vstoupila do svého 13. roku a my tu máme další nepřehlédnutelnou fotografii nebeských mysterií. Jejím autorem je východočeský astrofotograf Petr Horálek. I když, v případě Petra Horálka není žádná lokalizace přesná. Jeho putování světem temných obloh je už asi téměř všeobecně známé, včetně jeho úžasných astronomických snímků a kompozic. O kvalitách tohoto fotografa svědčí ostatně i jeho nový snímek.
Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2016 obdržel snímek „Rosetta“, jehož autorem je Peter Jurista ze Slovenska.
Prosincové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ je za námi. Stejně tak vlastně i celý rok 2016. A soutěž vstupuje do dalšího roku 2017, stejně jako organizace, která ji zaštiťuje a která letos slaví úžasných 100 let - Česká astronomická společnost. A ač je to k nevíře, již více než desetinu této doby, která začala ještě za vlády rakouského císaře Karla I., jinak českého, byť nekorunovaného krále Karla III., … tak již více než desetinu této doby funguje tato astrofografická soutěž. Rok co rok každý měsíc vychází z fotografického klání „astrofotografie měsíce“, aby pak v lednu porota vyhlásila astrofotografa roku, který se již několik let může pyšnit „Cenou Jindřicha Zemana“, kterou uděluje právě Česká astronomická společnost, na základě návrhu poroty soutěže.
Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2016 obdržel snímek „Planety“, jehož autorem je Pavel Prokop.
Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie, které se konalo v Praze, je planet již pouze osm. Ne že by se Pluto, které bylo tehdy ze „škatulky“ planety vyřazeno, ztratilo z oblohy, jeho parametry se však již nevešly do nové definice pojmu „planeta“. Škoda, řekneme si možná, ovšem jen letmý pohled do historie nás přivede na skutečnosti úplně jiné.
Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2016 obdržel snímek „Prach v souhvězdí Cephea“, jehož autorem je Evžen Brunner.
Souhvězdí Cephea je cirkumpolárním souhvězdím naší severní oblohy. Podobně jako například Velká medvědice, jejíž část označujeme lidovým jménem Velký vůz. Ale přeci …
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2016 obdržel snímek „NGC7293 - mlhovina Helix“, jehož autorem je Martin Myslivec.
Přenesme se v duchu do vzdálené budoucnosti. Do velmi vzdálené budoucnosti. Přibližně 6 až 7 miliard let. A představme si ještě navíc, že jsme asi 700 světelných let daleko od Slunce. Tedy spíše od jeho pozůstatku. Podíváme-li se z tohoto našeho nového fiktivního domova zpět a namíříme-li tímto směrem dokonce dalekohled s fotografickou kamerou, uvidíme obraz podobný tomu, jaký nám přinesl astrofotograf Martin Myslivec. Ten totiž vyhrál v zářijovém kole soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ pod patronací České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2016 obdržel snímek „Pradědovy Perseidy 2016“, jehož autorem je Daniel Ščerba.
Píše se rok 258, 10. srpen. Na rošt nad horké uhlí je položen správce chrámové pokladny před několika dny popraveného papeže Sixta II a je opékán zaživa. Po chvíli volá: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu“. Toto utrpení podstoupil poté, co během tří dnů rozdal většinu papežského majetku chudým, aby nepadl do rukou Římanů a císaře Valeriána. Jak je vidět, svatý Vavřinec neplakal, ovšem legendy připsaly jasné záblesky na obloze, objevující se v polovině srpna právě, jistě právě shodě dat, tomuto světci. A tak tedy …
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2016 obdržel snímek „Saturn“, jehož autorem je Pavel Prokop.
Saturn ... Pokud ne nejkrásnější, tedy bezpochyby jedna z nejkrásnějších planet Sluneční soustavy. Po Jupiteru druhá největší, šestá, co do vzdálenosti od Slunce. Pozorovali ji již starověcí astronomové a tak budeme jen těžko pátrat po jejím objeviteli.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2016 obdržel snímek „Sluneční cesty nad dalekohledem“, jehož autorem je Maciej Zapiór.
Další měsíc ukrojil dalších 30 dní z roku 2016 a soutěž „Česká astrofotografie měsíce“ má další vítěznou fotografii. Pořídil ji Maciej Zapiór na observatoři v Ondřejově a pořídil ji velmi netradičně. Nepoužil dalekohled ani fotoaparát. Nepoužil ani stativ ani paralaktickou či jakoukoliv jinou astronomickou montáž. Dokonce nepoužil ani fotografický film či fotografický digitální čip. Co tedy použil a jak snímek pořídil?
