Infračervený přístroj HAWK-I na dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope) v Chile se zadíval do srdce mlhoviny v Orionu mnohem hlouběji, než kdokoli či cokoli předtím. Pozoruhodný snímek odhaluje asi desetkrát víc hnědých trpaslíků a osamělých objektů s hmotností typickou pro planety, než bylo dosud známo. Tento objev představuje výzvu pro doposud přijímanou představu historie tvorby hvězd v Orionu.
Cirkumjaderný disk představuje hlavní zdroj látky pro akreci na supermasivní černou díru v centru naší Galaxie. I když je v současnosti tato akrece pomalá, existují důkazy, že v minulosti se opakovaně epizodicky zvýšila. Představovaná práce vyhodnocuje, jakou úlohu by v tomto mohly hrát exploze supernov v blízkém okolí jádra Galaxie.
Chilská poušť Atacama je jedním z nejsušších míst na světě. Přesto a vlastně právě proto je doslova rájem všech profesionálních astronomů (včetně těch z Astronomického ústavu AV ČR) a pochopitelně i fotografů hvězdného nebe. Dech beroucí noční scenérie, vzácná zvěř, vzácné osobnosti či mnohdy nepředvídatelní návštěvníci z vesmíru - komety - jsou hrdiny na pozadí tohoto doslova pohádkového videa z produkce ESO (Evropské jižní observatoře) a dílny Petra Horálka, který v ESO posledního půl roku působil. Vychutnejte si jej pěkně hlasitě s podmanivou doprovodnou hudbou.
Meteorické roje jsou fascinujícím astronomickým jevem, který lidstvo sleduje po staletí. V odborníky používaném katalogu je rojů zaneseno více než sto, ale u mnohých z nich jsou údaje značně nepřesné. V některých případech lze i spekulovat, zda uvedený roj s jednoznačnou identifikací vůbec existuje. V představované práci se pracovníci Oddělení meziplanetární hmoty ASU pustili do reklasifikace prázdninových rojů, jejichž radianty se nacházejí v souhvězdích Labutě a Draka.
ESO a její síť spolupracovníků pro popularizaci ESON (ESO Science Outreach Network) spolu s organizátorem vědecko-vzdělávacích akcí firmou Sterrenlab a Astronomickou observatoří Autonomního regionu Aosta Valley (Astronomical Observatory of the Autonomous Region of the Aosta Valley, OAVdA) připravují čtvrtý ročník Astronomického kempu ESO (ESO Astronomy Camp) s podtitulem „Viditelný a skrytý vesmír“. Kemp se uskuteční od 26. prosince 2016 do 1. ledna 2017 v Aosta Valley v Itálii.
Klasické chemicky pekuliární hvězdy mají v atmosférách skvrny s odlišným chemickým složením. Tyto skvrny ovlivňují povrchové rozložení teploty a v principu se také mohou stát důvodem pro výskyt systematických toků plazmatu. Brankica Kubátová ze Stelárního oddělení ASU byla součástí týmu, který se věnoval modelování takové situace.
Na ceremoniálu v Garchingu u Mnichova (Německo), který se uskutečnil 25. května 2016, podepsali zástupci ESO a ACe Consorcium (tvořeného firmami Astaldi, Cimolai a subdodavatelskou skupinou EIE) kontrakt na dodávku kopule a nosné konstrukce dalekohledu E-ELT (European Extremely Large Telescope). Jedná se o největší kontrakt, jaký kdy ESO uzavřela, a zároveň největší kontrakt v dějinách pozemní astronomie. Při této příležitosti byl zveřejněn návrh konstrukce dalekohledu E-ELT. Stavba kopule i dalekohledu tak může skutečně začít.
Sluneční erupce jsou známy jako zdroje elektromagnetického záření, nejčastěji je v jejich kontextu zmiňováno záření v chromosférických čarách nebo v rentgenové oblasti spektra. Důležité informace ale přenáší i záření v rádiové oblasti. Rádiová pozorování byla cílem výzkumu odborníků ze Slunečního oddělení ASU pod vedením Aleny Zemanové.
Tento nový snímek byl pořízen pomocí přehlídkového dalekohledu VST (VLT Survey Telescope) na observatoři ESO/Paranal v Chile. Fotografie zachycuje působivé seskupení galaxií známé jako kupa Fornax (Fornax Cluster), která se na obloze nachází v jižním souhvězdí Pec (Fornax). Kupa obsahuje plejádu galaxií různých tvarů i velikostí a některé z nich mají svá skrytá tajemství.
Voda je nezbytná pro život člověka a kosmické mise, ty dlouhodobé včetně, nejsou žádnou výjimkou. Stavba základen na cizích tělesech by určitě těžila z místních zdrojů vody, které by mohly sloužit nejen jako pitná voda pro astronauty, ale také jako surovina pro výrobu kyslíku a vodíku – klíčových složek raketového paliva. Jaroslav Klokočník z ASU vedl práci, která s pomocí gravitačních aspektů odhalovala místa s větší pravděpodobností výskytu podpovrchové vody na Měsíci.
Kometa 252P/LINEAR zachycena fotografy expedice ESO Fotovyslanec ESO Petr Horálek, který se na Astronomickém ústavu AV ČR podílí také na popularizaci vědy, je momentálně v Chile jako člen expedice, která shromažďuje obrázky pro 360stupňové snímky použitelné v planetáriích (ESO’s Fulldome Expedition). Získaný materiál se použije pro ESO Supernovu, planetárium a návštěvnické centrum, které se v současnosti staví na ředitelství ESO v Garchingu (Německo). Na úvod, jen tak pro zahřátí, vyfotil neuvěřitelně krásné nebe nad observatoří ESO Paranal, kde stojí dalekohled VLT (Very Large Telescope). Díky fotografické magii je na obrázku i sám Petr, jak s obdivem sleduje úchvatné představení nad hlavou.
Že jsou sluneční erupce tím nejdynamičtějším projevem sluneční aktivity je všeobecně známo. Jejich vznik a vývoj však stále nejsou uspokojivě vysvětleny. Marta García-Rivas byla v čele rozsáhlého týmu pracovníků a studentů Slunečního oddělení ASU, který velmi detailně analyzoval netradičně bohatý materiál pořízený během jedné silnější erupce. V této studii si odborníci vystačili dokonce s analýzou jednoho jediného obrazového bodu.
Dechberoucí fotografie krajin dekorované Mléčnou dráhou, jedinečné záběry slunečních i měsíčních zatmění, schopnost poutavě vyprávět o krásách nočního nebe, cestovatelská dobrodružství do temných končin světa… To vše charakterizuje Petra Horálka, šéfredaktora astro.cz, výjimečného fotografa a nadšeného cestovatele. Petr za své fotografické umění získal mnoho cen, mezi ty nejvýznamnější patří trojnásobné ocenění jeho snímků jako ESO's Picture of the Week a šestinásobné jako NASA's Astronomy Picture of the Day. V roce 2015 vydalo nakladatelství Albatros Petrovu knižní prvotinu – Tajemná zatmění – fascinujícího průvodce nebeskými úkazy, při kterých si Měsíc se Sluncem hrají na schovávanou. Za všemi snímky, kterými Petr pravidelně udivuje fanoušky nočního nebe, stojí nesmírné množství pečlivé práce. A my jsme velmi rádi, že se Petr o své zkušenosti podělil právě se čtenáři Astro.cz.
Kupy galaxií představují ideální laboratoře pro studium vývoje galaxií. ESO137-001 je jednou z nejlépe studovaných galaxií, kterým se mezi odborníky říká medúzové galaxie (Jellyfish galaxies). Pavel Jáchym z ASU byl součástí týmu, který s pomocí sítě zjednodušených modelů vyšetřoval nejrůznější fyzikální podmínky, které přispěly k charakteristickému tvaru tohoto hvězdného ostrova.
Kampaň PaleRedDot je asi za polovinou svého trvání, což znamená, že již skoro dva měsíce několik dalekohledů, mezi nimi i pozemský šampion v hledání exoplanet HARPS, pozorují Proximu Centauri s vidinou odhalení planety kroužící kolem nejbližší sousedky našeho Slunce. Kdo by nechtěl vědět, jestli tak blízko nežijí nějací ufoni, že ano.
Výskyt černých děr středních hmotností je pro současnou astrofyziku stále výzvou. Slibný kandidát na tento neobvyklý objekt se měl podle některých studií nacházet v centru hvězdokupy IRS13, která se nachází v širším jádru naší Galaxie. V. Pavlík z ASU vedl studii, která existenci tohoto typu objektu ve zmíněné hvězdokupě zpochybňuje.
Nejzářivější známou galaxií ve vesmíru je kvasar W2246-0526. Nachází se tak daleko, že tak, jak jej dnes pozorujeme, vypadal, když byl vesmír mladší než 10% svého současného stáří. Mladá galaxie je, podle posledních pozorování získaných pomocí radioteleskopu ALMA, natolik bouřlivým prostředím, že vyvrhuje obrovská množství plynu, ze kterého mohou vznikat nové hvězdy.
Výzkum extrasolárních planet rozhodně neusnul na vavřínech. Obor se za poslední desetiletí výrazně rozvinul a od „pouhého“ hledání planet mimo Sluneční soustavu se posunul k jejich charakterizaci. S pomocí nejmodernějších přístrojů v kosmu i na Zemi získáváme přesné údaje, které jsou pak zpracovávány sofistikovanými metodami. Ján Šubjak ze Stelárního oddělení ASU a Centra pro astrofyziku Harvardské univerzity a Smithsonova institutu vedl tým, který pečlivě studoval vlastnosti vzdáleného planetárního systému.
15. ledna 2016 byla oficiálně spuštěna unikátní kampaň s názvem 'Pale Red Dot' (Světle červená tečka), která umožní široké veřejnosti sledovat práci vědců celého světa při pátrání po exoplanetě podobné Zemi obíhající kolem nejbližší cizí hvězdy, Proximy Centauri. Pozorovací kampaň potrvá od ledna do dubna 2016 a bude doprovázena pravidelnými příspěvky na speciálním blogu nebo aktualizacemi na sociálních sítích. Jaký bude výsledek projektu, zatím nikdo neví. V následujících měsících, po provedení samotných pozorování, budou vědci analyzovat získaná data a výsledky publikovat v recenzovaném vědeckém časopise.
Rentgenové dvojhvězdy jsou aktivními galaktickými jádry v malém. I proto se na jejich výzkum často používá technik odladěných pro tyto mnohem větší systémy. Početným tým pracovníků Oddělení galaxií a planetárních systémů ASU si pokládal otázku, zda jsou pro tyto případy používané modely validní a zda nejsou podané informace zkreslené.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 26. 1. do 1. 2. 2026. Měsíc dorůstá od první čtvrti k úplňku. V úterý 27. ledna po 22. hodině se začne přibližovat hvězdokupě Plejády a zakryje slabší hvězdy Taygetu a Asterope. Malé planety jsou nyní zdánlivě za Sluncema ukazují se v koronografu SOHO. Velké planety jsou na večerní obloze. Aktivita Slunce je na střední úrovni a největší skvrny na odvrácené polokouli vidí z Marsu vozítko Perseverance. S blížící se misí Artemis II kolem Měsíce plánuje NASA na 2. února test tankování rakety. Ten může být provázen problémy a může být odkládán. Podle toho uvidíme, zda se uskuteční start v prvním plánovaném okně z 6. na 7. února. Ohlížíme se za výročím přistání Luny 9 na Měsíci, objevem komety Hyakutake a především nepříjemnou havárií raketoplánu Challenger.
Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2025 obdržel snímek autorů Kamil Hornoch a Martin Myslivec s názvem M27 – Dumbbell Nebula Kalendář ukazuje datum 14. srpna 1758 a francouzský astronom Charles Messier na observatoři v Hôtel de Cluny v Paříži pátrá po Halleyově kometě. Pátrá však již
