Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Světlečervená tečka se vybarvuje

Světlečervená tečka se vybarvuje

'Pale Red Dot' - pátrání po exoplanetách u Proximy Centauri
Autor: ESO/Pale Red Dot

Kampaň PaleRedDot je asi za polovinou svého trvání, což znamená, že již skoro dva měsíce několik dalekohledů, mezi nimi i pozemský šampion v hledání exoplanet HARPS, pozorují Proximu Centauri s vidinou odhalení planety kroužící kolem nejbližší sousedky našeho Slunce. Kdo by nechtěl vědět, jestli tak blízko nežijí nějací ufoni, že ano.

No dobrá, existenci života (ufony nevyjímaje) současným pozorováním nejspíš nezjistíme, ale můžeme se dozvědět, jestli tam vůbec nějaká planeta je. Dřívější pozorování naznačují, že nějaká menší (o hmotnosti srovnatelné s naší Zemí) by tam být mohla. Ovšem, protože mnoho věcí má nějaký ten háček, a v astronomii to platí vždycky, tento signál by také mohl souviset se samotnou aktivitou a vlastnostmi Proximy Centauri.

Nejběžnější metody pro hledání exoplanet jsou metoda zákrytová (tu používá např. satelit Kepler) a metoda radiálních rychlostí (např. HARPS). Ta první využívá přechodů planet přes hvězdný disk a měří se změny jasnosti hvězdy s časem. Druhá měří změny rychlosti hvězdy (existence planety se projevuje jemným "vrávoráním" hvězdy). Čím menší planeta (a čím větší hvězda), tím menší jsou měřitelné odchylky, ať už v jasnosti či v rychlosti.

Popis obrázku (palereddot_Feb27fix.jpg): Stav pozorování k 27. únoru pro tři zainteresované přístroje (HARPS na 3.6m dalekohledu ESO na La Sille, dalekohledy LCOGT, dalekohledy SPACEOSB-San Pedro de Atacama Celestial Explorations). Autor: ESO.
Popis obrázku (palereddot_Feb27fix.jpg): Stav pozorování k 27. únoru pro tři zainteresované přístroje (HARPS na 3.6m dalekohledu ESO na La Sille, dalekohledy LCOGT, dalekohledy SPACEOSB-San Pedro de Atacama Celestial Explorations).
Autor: ESO.
Radiální rychlost hvězdy či její jas se může periodicky měnit i z jiných důvodů, než je existence planety. Nejčastěji je to projev magnetického pole, proměnnosti hvězdy či hvězdné skvrny. Proto se všechny hvězdy, u kterých je podezření na existenci planety třebas na základě změn jasnosti, pozorují spektrografem, aby se potvrdila nebo vyloučila přítomnost odchylek v radiální rychlosti. Probíhající kampaň PaleRedDot poskytne současné pozorování obou typů, tj. jasnosti a rychlosti, po poměrně dlouhý interval a tak by analýza dat a případná přítomnost planety měla být určena s poměrně vysokou přesností. Samozřejmě neodhalí všechno - např. planety s oběžnou dobou několik roků se v datech vůbec neprojeví - ale protože nás zajímá existence planety v obyvatelné zóně, je tříměsíční interval pozorování postačující.

Pozorování je jenom jedna část projektu. Na stránkách www.palereddot.org najdete vyprávění a úvahy profesionálních astronomů o extrasolárních planetách, hledání života mimo Zemi, přístrojích a plánech a o životě, Vesmíru a vůbec.

O projektu Pale Red Dot a kdo za ním stojí si můžete přečíst v dřívějším článku Jirky Srby na astru.

Na stránkách palereddot.org k dnešnímu dni najdete:

Kategorie Odborníci vysvětlují (Expert Insight)

Kategorie Odborníci si myslí (Expert Opinion)

Kategorie Život na observatoři (Observatory Life)

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] PaleRedDot.org - web projektu

Převzato: ESO - Evropská jižní observatoř



O autorovi

Štítky: Pale Red Dot, ESO, Harps


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »