Přehled událostí na obloze od 14. 8. do 20. 8. 2017. Měsíc bude v poslední čtvrti. Dojde k zákrytu Hyád a ve dne také Aldebaranu. Jupiter mizí večer na jihozápadě. Saturn je za soumraku nad jihozápadem. V druhé polovině noci uvidíme Neptun a Uran. Ráno se ukazuje Venuše. Aktivita Slunce je opět nízká. Očekáváme start Falconu 9 s Dragonem k ISS, Atlasu V s komunikační družicí TDRS-M a Proton-M by měl vynést komunikační družici Blagovest.
K březnu roku 2026 známe ve Sluneční soustavě už přes 1000 měsíců. V tomto díle Lunární dílny provedeme jejich malou inventuru. Dozvíte se také, proč Merkur ani Venuše nemají žádný měsíc, zatímco u Jupiteru a Saturnu objevujeme stovky nových těles.
Mise ESA Hera určená k průzkumu planetky Dimorphos, která obíhá kolem většího asteroidu Didymos, právě minula planetu Mars. Sonda využila průlet ke gravitačnímu manévru a otestování přístrojů. Už máme první obrázky z průletu a pohled na měsíček Deimos proti povrchu Marsu v pozadí je skutečně vydařený. Příjem dat sledoval v řídícím středisku mise i známý hudebník a vědec Brian May.
Poměrně neobvyklá situace nastala nyní u Marsu. Ukázalo se totiž, že americká sonda MAVEN se mohla nacházet s vysokou pravděpodobností ve stejnou dobu na stejném místě, jako měsíc Phobos. Aby se případná srážka definitivně vyloučila, provedla sonda úhybný manévr. K propočtům mohla trošičku přispět i Curiosity.
Měsíc máme nad hlavou celý život – a přesto jeho skutečnou tvář zná jen málokdo, včetně řady astronomů. V Lunární dílně si proto ukážeme, proč jsou snímky Měsíce ve filmech, klipech i na pohlednicích často chybné a jak se v nich naučit orientovat.
mise JUICE, představa malířeAutor: ESA/AOES„Všechny tyto světy jsou vaše, kromě Europy. Nepokoušejte se tam přistát“, prohlásil Arthur C. Clarke ve své známé tetralogii Vesmírná Odysea. Je to však opravdu tak? Měli bychom se výzkumu Europy vyvarovat nebo to platí spíše pro jiné měsíce? Měsíc Europa je přece úžasné místo. Pod jeho povrchem je pravděpodobně obrovský oceán, ve kterém by mohl existovat život.
Žebříček největších meteoritů na naší planetě vede jednoznačně Hoba – šedesátitunový železný kolos z Namibie. Jiné meteority doprovází nečekané peripetie: somálský El Ali byl po staletí jen orientačním bodem v krajině, než se ukázalo, že jde o patnáctitunový kus kosmického železa, kvůli kterému se rozpoutaly nelegální obchody i zásahy místních ozbrojených skupin.
Je Měsíc jen nudná koule na obloze? Omyl. Bez něj bychom možná jen tak nepochopili gravitaci, heliocentrický model ani Einsteinovu teorii relativity. Od lovců mamutů přes Galilea až po misi Apollo – Měsíc byl tichým hybatelem největších objevů v dějinách vědy.
Úplněk je nejjasnější fází Měsíce, kterou astronomové přímo nesnášejí. Hvězdy mizí v jeho oslnivém světle a měsíční povrch působí jako plochý a nezajímavý. Jenže zdání klame! V tomto videu se seznámíte s mnoha důvody, proč se i za úplňku vyplatí na Měsíc zamířit svůj dalekohled!
Máme léto — čas dovolených a prázdnin, kdy se mnozí z nás dostanou na místa daleko od civilizace. Na místa kde neruší světla pouličních lamp ani záře reklamních poutačů. A tak se může stát, že po hodně dlouhé době uvidíte noční oblohu plnou hvězd. Když se třeba z Prahy nebo Brna za bezměsíčné noci vydáte do Beskyd nebo na Šumavu, možná si pomyslíte, že úžasnější pohled na nebe už zažít nejde. Věřte mi, že jde. A právě na takové místo, které se nachází v chilské poušti Atacama, vás v tomto videu vezmu.
Proč k nám Měsíc natáčí stále stejnou polokouli? Jak vypadá odvrácená strana Měsíce? Kdy jsme poprvé získali její první záběry? O čem je slavná deska The Dark Side Of The Moon od Pink Floyd? Jaká tajemství před námi odvrácená strana Měsíce ještě ukrývá?
Naše planeta má jeden stálý přirozený satelit – Měsíc, který je dokonce pátým největším měsícem v celé Sluneční soustavě. Občas ale kolem naší Země krouží i další přirozená tělesa, která sice zdaleka nejsou tak vlivná jako náš Měsíc, ale i tak představují zajímavé objekty. Jedno z takových těles „obíhá“ i kolem Venuše.
Ptát se dam na jejich věk je samozřejmě krajně neslušné. V případě Iny to ale geology zajímá ze všeho nejvíc! Ina je totiž ženské jméno pro zvláštní lunární útvar, který se nachází v Jezeře štěstí. Problém je, že stáří Iny dosud neznáme. Odhady se pohybují od 3,5 miliardy let až po méně než 100 milionů roků.
V březnu 2025 přistála v lunárním Moři nepokojů sonda Blue Ghost od Firefly Aerospace. Čím je toto místo zajímavé? A jak je to s přírodním mostem, který se tam údajně nachází? To vše (a ještě víc) se dozvíte v novém videu z Lunární dílny.
Jednou z nejlépe viditelných stop po dopadu kosmického projektilu na našem Měsíci je kráter Koperník. Při pohledu dalekohledem si ale jen stěží dokážeme představit jeho skutečné rozměry. Jak by to vypadalo, kdybychom jeho střed umístili například do Prahy?
Nejspíš byste museli žít na Marsu, abyste o superúplňcích ještě neslyšeli. I když tyto úplňky mají s astronomií, natož s geologií, pramálo společného, v tomto videu se na ně podíváme pořádně zblízka.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
Snímek zachycuje hvězdu Alcyone (\eta Tauri), nejjasnějšího člena slavné otevřené hvězdokupy Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Alcyone je horký modrobílý obr, který září přibližně 2 400krát svítivěji než naše Slunce a nachází se ve vzdálenosti zhruba 440 světelných let. Hvězda je obklopena jemným mezihvězdným prachem, který odráží její intenzivní modré světlo a vytváří tak charakteristickou reflexní mlhovinu typickou pro celou tuto hvězdokupu.
