Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  MAVEN se musela vyhnout Phobosu

MAVEN se musela vyhnout Phobosu

Dráha MAVEN a Phobosu
Autor: NASA/CU/LASP

Poměrně neobvyklá situace nastala nyní u Marsu. Ukázalo se totiž, že americká sonda MAVEN se mohla nacházet s vysokou pravděpodobností ve stejnou dobu na stejném místě, jako měsíc Phobos. Aby se případná srážka definitivně vyloučila, provedla sonda úhybný manévr. K propočtům mohla trošičku přispět i Curiosity.

Jak bylo oznámeno, umělá družice Marsu MAVEN provedla v úterý 28. února manévr, při kterém se urychlila o 0,4 m/s. Tato malá změna rychlosti zapříčinila, že toto pondělí minula sonda krátery pokrytý měsíc asi o 2,5 minuty. Původní propočty naznačily jen týden dopředu, že se minou pouze o 7 sekund, což s jistou pravděpodobností také nemohlo vyloučit kolizi.

Jak velkých je oněch 7 sekund si můžeme dobře představit, když uvážíme dobu, za kterou urazí Phobos na své dráze vzdálenost odpovídající jeho vlastnímu průměru. Pokud zjednodušíme tuto představu na 30 km, což je přibližný rozměr Phobosu, potom tuto vzdálenost urazí za 30 sekund. Je to tím, že Phobos oběhne Mars zhruba třikrát za den, přičemž jeho dráha je dlouhá 30 000 km, dohromady tedy za den urazí asi 100 000 km, za hodinu tedy 4 000 km a to odpovídá asi 1 km/s. Tedy za sekundu urazí Phobos 1 km, za 30 sekund 30 km, což odpovídá jeho průměru. A pokud se někdy během těchto 30 sekund vyskytne MAVEN v jeho blízkosti, potom… bum. Pokud si ve světle předchozích slov uvědomíme, že nyní mine sonda Phobos o zhruba 150 sekund, potom je jasné, že jde o velmi těsný průlet. 

Dráha měsíce je dobře známa především díky pravidelným pozorováním ze Země. Ovšem na vyšší přesnost má nyní velký vliv také přítomnost robotických průzkumníků na povrchu Marsu. Jak je to možné? Jednou za čas jsme svědky uveřejnění videa, kterak Phobos nebo Deimos přecházejí přes sluneční kotouč. Tyto zákryty jsou nám dobře známy ze Země jako zatmění Slunce. Vozítka navíc občas pozorovala také zákryty jasných hvězd, jako je Regulus nebo Aldebaran a dokonce vzájemné zákryty obou měsíčků! Tato pozorování jsou úžasná sama o sobě, ale jak jistě tušíte, umožňují i velké zpřesnění znalosti polohy měsíců na jejich dráze.

Vzájemný zákryt měsíce Deimos Phobosem, sol 351, Curiosity Autor: NASA / JPL-Caltech / Malin Space Science Systems / Texas A&M University
Vzájemný zákryt měsíce Deimos Phobosem, sol 351, Curiosity
Autor: NASA / JPL-Caltech / Malin Space Science Systems / Texas A&M University

Nemáme přímé informace, zda pozorování z Curiosity pomohla zpřesnit předpověď možné srážky MAVEN s Phobosem, ale zdá se být zřejmé, že zde mohlo dojít k zpřesnění v řádu desetin sekundy, což není zanedbatelné číslo. Zkrátka pokud budeme znát polohu Phobosu s přesností na desetiny sekund, nemusíme tak často zasahovat do změn dráhy MAVEN.

Phobos z Curiosity, sol 613, 28. 4. 2014 Autor: NASA / JPL / MSSS / Justin Cowart
Phobos z Curiosity, sol 613, 28. 4. 2014
Autor: NASA / JPL / MSSS / Justin Cowart

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] The Planetary Society, Blog Emily Lakdawalla
[2] Zprávy na stránce NASA/MAVEN



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: NASA, Mars, Phobos, MAVEN


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »