Související stránky k článku Mezinárodní konference o vysokoenergetické astrofyzice IBWS 2017
Astronomové zkoumající černé díry nyní zažívají velmi vzrušující období poté, co se v polovině června probudila v souhvězdí Labutě černá díra s názvem V404 Cygni. Má hmotnost převyšující deset hmot Sluncí a od nás je vzdálená téměř 8 000 světelných let. Její poslední zjasnění se odehrálo v roce 1989, tedy před více než čtvrt stoletím. Její jasnost velmi kolísá zřejmě v důsledku náhlých přetoků hmoty z hvězdy, která kolem černé díry obíhá s rotační periodou šest a půl dne. Odhaduje se, že je to hvězda hlavní posloupnosti o něco menší než naše Slunce. Její tvar je zřejmě zdeformovaný do tvaru vejce v důsledku silného slapového působení černé díry.
Patnáctý z řady úspěšných workshopů věnovaných astrofyzice vysokých energií a pozemním experimentům, pozorováním zejména robotickými dalekohledy a také rentgenovým družicím se uskuteční v Karlových Varech od 17. do 20. dubna 2018. IBWS (INTEGRAL/BART Workshop) je pracovní setkání odborníků především z oblasti rentgenového výzkumu vesmíru s pomocí družic pozorujících v gama a rentgenovém oboru a návazných pozemních robotických dalekohledů.
Čínská mise eXTP pro pozorování vesmíru v rentgenovém záření by mohla poprvé objasnit strukturu nitra neutronových hvězd, kde se nachází hmota o hustotách větších, než jaká je v jádrech atomů. Dalším cílem mise je pochopit vlastnosti těch nejzakřivenějších prostoročasů v důsledku silných gravitačních polí okolo černých děr. Družice bude ke svému výzkumu využívat nejen spektroskopická měření s vysokým časovým rozlišením, ale i polarimetrii. Takovou kombinací různých technik ve vzájemném souběhu zatím žádný jiný satelit nedisponuje. I díky tomu bude tato observatoř také zkoumat, jak se chová světlo v silných magnetických polích. A to vše s přispěním českých astronomů i průmyslových firem.
Sluneční těleso i jeho atmosféra jsou protkány křivkami magnetických polí, s jejich místními koncentracemi se pak pojí nejrůznější jevy sluneční aktivity. Autoři představované práce zevrubně studovali jeden exemplář filamentu, který se vypínal nad oblastí klidného Slunce, a 21. října 2010 se náhle rozpadl. Tento jev byl zachycen celou řadou přístrojů, což dovolilo studovat příčiny jeho rozpadu.
Třináctý z řady úspěšných workshopů věnovaných astrofyzice vysokých energií a pozemním experimentům, pozorováním zejména robotickými dalekohledy a také rentgenovým družicím se uskutečnil v Karlových Varech od 19. do 21. dubna 2016. IBWS (INTEGRAL/BART Workshop) je pracovní setkání odborníků především z oblasti rentgenového výzkumu vesmíru s pomocí družic pozorujících v gama a rentgenovém oboru a návazných pozemních robotických dalekohledů. Konference se aktivně a s velmi zajímavým příspěvkem Vision in the Deep Sea: Mirror Eyes zúčastnila stážistka programu Otevřená věda Akademie věd na Astronomickém ústavu AV ČR Kateřina Remišová.
Po deseti letech pozorování supernov, černých děr či galaktických shluků se japonští vědci rozhodli kvůli technickým potížím na palubě vypnout orbitální teleskop Suzaku, plavidlo možná již za pět let neřízeně zanikne v zemské atmosféře.
Postdoktorandka Olga Maryeva pracující pro Stelární oddělení ASU po několik let studovala zvláštní hvězdu v blízké galaxii M 33. Tato hvězda je v pozdních fázích svého života a nová pozorování, pořízená s pomocí největšího optického dalekohledu na světě, ukazují, že je obklopena nesymetrickou mlhovinou, jež nejspíše vznikla z hmoty vyvržené hvězdou.
Zdroj rentgenového zářeníAutor: NASADesátý z řady úspěšných workshopů věnovaných astrofyzice vysokých energií a pozemním experimentům a pozorováním zejména robotickými dalekohledy, se uskuteční v Karlových Varech od 22. do 25. dubna 2013. IBWS (INTEGRAL/BART Workshop) je pracovní setkání odborníků především z oblasti rentgenového výzkumu vesmíru s pomocí družic pozorujících v gama a rentgenovém oboru a návazných pozemních robotických dalekohledů.
Tisková zpráva Astronomického ústavu AV ČR z 22. 4. 2013
Marek Skarka ze Stelárního oddělení ASU pracující též na Masarykově univerzitě v Brně byl v čele týmu, který studoval modulace světelných křivek bezpredentního počtu proměnných hvězd typu RR Lyrae. Na základě charakteru modulace tým klasifikoval tyto hvězdy do šesti morfologických skupin a ze zevrubné statistické analýzy přemítá o fyzikálním původu doposud neobjasněného jevu.
V noci z pátka na sobotu necelých 40 minut po půlnoci místního času 18. dubna byl vidět především z východní části našeho území a západní části Slovenska jasný bolid, který upoutal pozornost mnoha náhodných svědků. Za zaslaná pozorování děkujeme a zde podáváme vysvětlení, co tento úkaz způsobilo.
Sluneční skvrny jsou snad tím nejvíce evidentním projevem sluneční aktivity. Plně rozvinutá sluneční skvrna je uvnitř, v tzv. umbře, velmi tmavá, a tuto oblast obklopuje vláknitá penumbra. Proč jsou tyto dvě oblasti odděleny velmi ostrou hranicí trápí sluneční fyziky již po desetiletí. Jan Jurčák z ASU před několika lety objevil, že jedinou zřejmou veličinou, která rozděluje mezi umbrou a penumbrou, je velikost vertikální komponenty magnetického pole. Toto zjištění nyní jako vedoucí týmu slunečních astronomů ověřoval na skvrnách z numerických simulací.
Michaela Kraus ze Stelárního oddělení ASU stála v čele vědeckého týmu, který se zabýval pečlivým studiem podrobných spektroskopických měření hvězdy MWC 349A. Pečlivou analýzou těchto dat ukazuje, že tato hvězda zabalená v několika obalech mezihvězdné látky je ve skutečnosti hvězdou na sklonku života. Tím tento tým vyřešil jednu z dlouhodobých záhad stelární astrofyziky.
Před třemi roky upozornili astronomové z Oddělení meziplanetární hmoty ASU na novou větev meteorického roje Taurid, v níž se mohou nacházet stometrová tělesa na dráze potenciálně kolizní se Zemí. Zaznamenané případy bolidů byly podrobeny podrobné analýze fragmentace a bylo odvozeno, že celkově jsou Tauridy velmi křehkými tělesy.
Galina Motorina ze Slunečního oddělení ASU vedla práci, v níž se spolupracovníky ze zahraničí studovala jednu z mnoha slunečních erupcí. Tento vybraný exemplář tzv. „chladné erupce“ vykazoval všechny znaky pro podporu jednoho z modelů vysvětlujících přerozdělování energie v erupci. Numerický model pak jejich závěry bezezbytku potvrdil.
Kupa galaxií v Panně je ideálním místem pro studium vzájemného působení jednotlivých galaxií v prostředí galaktické kupy. Také proto se na toto místo na obloze soustřeďují mnohé rádiové přehlídky, s jejichž pomocí lze analyzovat dynamické procesy na velkých prostorových škálách. Hned pět pracovníků Oddělení galaxií a planetárních systémů ASU pod vedením Rhyse Taylora pátralo, kam se v galaktické kupě v Panně poděl neutrální vodík, který v některých členech kupy zjevně chybí.
9. prosince 2014 v 17.17 SEČ proletěl nad územím České republiky velmi jasný meteor – bolid. Byl zaznamenán několika stanicemi Evropské bolidové sítě v České republice. Velmi bohatý pozorovací materiál, přirozeně zcela špičkově zpracovaný, umožnil předpovědět dopadovou oblast meteoritů, kde byly posléze za velmi složitých podmínek také tři fragmenty nalezeny. Místa dopadů a hmotnosti fragmentů zcela odpovídaly výpočtu získaného z velmi kvalitních pozorovacích dat. Díky tomu se meteorit Žďár nad Sázavou řadí mezi nejlépe zdokumentované a analyzované pády meteoritů v historii. Dostupná data a jejich analýzu v článku zevrubně popisují Pavel Spurný, Jiří Borovička a Lukáš Shrbený z Oddělení meziplanetární hmoty ASU.
Shluky asteroidů představují skupinu planetek, které mají velice podobné oběžné dráhy kolem Slunce a zřejmě pocházejí z jednoho mateřského tělesa. Mechanismus jejich vzniku je však stále záhadou. Čeští autoři s pomocí numerické simulace vyšetřovali možnost, že by tyto shluky vznikaly postupným rozpadem nadkriticky rychle rotující planetky.
Za jeden z největších astronomických objevů současnosti je nepochybně považováno pozorování gama záblesku, který se stal též intenzivním zdrojem gravitačních vln, jež byl pozorován 17. srpna 2017. Vědci jsou si jisti, že tento jev byl výsledkem srážky neutronových hvězd. Ivana Ebrová a Michal Bílek a jejich spolupracovníci studovali možný vývoj galaxie NGC 4993, v níž se zmíněné spektakulární divadlo odehrálo.
Vliv supernov na chemické změny v mezihvězdném prostředí je neustále cílem aktivního výzkumu. Rozsáhlý tým, jehož členy byli i dva pracovníci Oddělení galaxií a planetárních systémů ASU, se zabýval bilancí, zda výbuch supernovy v rozpínající se obálce okolní prostředí o prach obohatí nebo zda naopak mohutný výbuch prach odpaří.
V současnosti je známo přes čtyři tisíce exemplářů planet obíhajících jiné hvězdy než je naše Slunce. Některé z nich patří do jednoho z 676 známých planetárních systémů. To už je dostatečný počet na formulaci a testování teorií o vzniku planetárních soustav. Petr Kabáth, Daniel Dupkala, Tereza Klocová a Marek Skarka ze Stelárního oddělení ASU byli členy mezinárodního týmu, který se zabýval statistikou planet typu horký Jupiter u hvězd spektrálního typu A.
