Nové výzkumy NASA potvrzují, že planeta Saturn postupně ztrácí svoji ikonickou ozdobu v podobě prstenců poměrně velkou rychlostí odhadnutou na základě pozorování, která uskutečnily kosmické sondy Voyager 1 a Voyager 2 před více než dvěma desetiletími. Prstence jsou přitahovány na planetu Saturn její gravitací v podobě deště ledových zrníček ovlivňovaných magnetickým polem Saturnu.
Na základě použití nové metody pro dálkové měření poměru izotopů vody a oxidu uhličitého astronomové zjistili, že voda v Saturnových prstencích a jeho měsících je neočekávaně podobná vodě na Zemi. Výjimku představuje Saturnův měsíc Phoebe, kde je voda mnohem odlišnější v porovnání s doposud studovanými tělesy ve Sluneční soustavě. Studie vede k závěru, že potřebujeme upravit modely vzniku Sluneční soustavy, protože nová pozorování jsou v rozporu se současnými představami.
Nové výzkumy uskutečněné na základě dat získaných během posledních oběhů sondy NASA s názvem Cassini představují obrovský skok vpřed v našich poznatcích o systému planety Saturn – zejména záhady doposud nikdy nezkoumaného prostoru mezi planetou a jejími prstenci. Některé předjímané představy se ukázaly být chybnými, zatímco se vynořily nové otázky.
Nové dlouhodobé studie na základě dat získaných kosmickou sondou NASA s názvem Cassini odhalila překvapující výrazný útvar, který se vynořil na severním pólu planety Saturn s nástupem letního období, sahající několik set kilometrů nad oblačnou pokrývku. Ohřívající se výškový vír hexagonálního tvaru se podobá famóznímu šestiúhelníku pozorovanému již dříve mnohem hlouběji v oblacích Saturnu.
Dnes časně ráno (29. května) se Měsíc v úplňku nad Sečskou přehradou octnul v pěkné "lajně" s jasnými planetami ranní oblohy, které dosáhnou svých opozocí se Sluncem v průběhu pouhých 79 dní. Díky tomuto vzácnému načasování bude pozemským divákům umožněno jasné planety pozorovat v této fotogenické řadě v průběhu následujících měsíců, respektive celého léta!
Kosmická sonda NASA s názvem Cassini byla vypuštěna 15. 10. 1997 a po téměř sedmileté cestě byla 1. 7. 2004 navedena na oběžnou dráhu kolem planety Saturn. Za uplynulých téměř 13 let poslala na Zemi obrovské množství dat včetně impozantních snímků planety, jejích prstenců a měsíců. Dne 15. září 2017 bude podle plánu činnost sondy ukončena jejím řízeným zánikem v hustých vrstvách atmosféry planety Saturn. Připomeňme si některé fotografie – v poslední době se sonda „podívala“ například na okolí severního pólu Saturnu.
Americká sonda Cassini má před sebou jen poslední měsíce, ale to neznamená, že by její mise byla nudná. V žádném případě, právě naopak! Cassini momentálně obíhá po dráze, která vede jen v těsné blízkosti planetárních prstenců. Na Zemi tak chodí dechberoucí fotky těchto působivých útvarů. Vychutnejte si nejnovější snímky prstenců, které byly pořízeny takřka na kosmický dotek:Obrázky dosahují rozlišení až 550 metrů! Jde proto o zatím nejpodrobnější fotky vnějších částí hlavních prstenců...
Americká kosmická sonda Cassini (start 15. 10. 1997, navedení na oběžnou dráhu kolem Saturnu 1. 7. 2004), jejíž činnost bude ukončena v září 2017, stále ještě přináší překvapivé výsledky ze soustavy druhé největší planety Sluneční soustavy – Saturnu. Dva nedávno publikované barevné snímky v přírodních barvách zachycují změny zbarvení oblasti v okolí severního pólu Saturnu. Fotografie pořídila z obdobného pohledu sonda Cassini v letech 2012 a 2016.
Ve fotogenickém souhvězdí Štíra se od jara do podzimu 2016 "uchýlily" k pozorování dvě opravdu pěkné planety. Patrně nejkrásnější Saturn, ověnčený prstenci při pohledu už malým dalekohledem, byl doplněn úhlově rychleji putujícím Marsem. Pro rudou planetu přitom 22. května 2016 příroda naplánovala výraznou opozici se Sluncem, při které nás bude dělit 0,51 astronomické jednotky a kotouček Marsu tak dosáhne úhlového průměru 18,4". V malém dalekohledu se tak nabízí náznaky polárních čepiček, větší přístroj odhalí i tmavší albedové útvary. Nedaleko dvojice planet je pak rudý obr, hvězda Antares, která je doslova vstupní bránou do nejkrásnějšího úseku Mléčné dráhy. Trojici objektů uvidíme i z měst, za Mléčnou dráhu ale musíme vyrazit daleko od parazitního světelného znečištění.
Nové výzkumy napovídají, že část ledových měsíců planety Saturn, stejně tak i její proslulé prstence, mohou být pouze novodobou ozdobou. Jejich dramatický zrod nastal před pouhými 100 milióny roků, tedy mnohem později, než na Zemi vládla většina dinosaurů.
Na novoroční ranní obloze se schyluje k opravdu pěkné podívané. Jasná jitřenka Venuše se po období „osamělosti“ opět ocitá ve společnosti jiných objektů Sluneční soustavy, a to konkrétně Měsíce a planety Saturn. Na ranní obloze se 7. ledna 2016 přiblíží k planetám náš Měsíc ve fázi úzkého srpku (nedaleko bude i hvězda Antares) a 9. ledna 2016 se planety ocitnou na nebi úhlově tak blízko, že je bude možné obě najednou pozorovat v zorném poli dalekohledu.
Na co se těšit na sklonku 2015? Vánoční obloha nám již za přízně počasí odhalila zimní klenoty nočního nebe v podobě slabé polární záře nebo zákrytu Aldebaranu Měsícem. Obecně kalendářní rok 2015 zanechal na obloze stopy po docela slušných úkazech. Tento rok ještě neskončil a obloha si už „chystá“ další klenoty, na které se můžeme těšit v následujících dnech a na počátku roku 2016. Na co se tedy koukat? Namátkou meteorický roj, konjunkci planet či poměrně jasnou kumetu. Ovšem mnohem více se dočtete v tomto článku.
V současnosti jedinou opravdu dobře pozorovatelnou planetou v průběhu noci je Saturn. Planeta obepínaná obřími prstenci již při pohledu malým dalekohledem je právem označovaná jako nejkrásnější planeta Sluneční soustavy. V tuto chvíli leží v souhvězdí Štíra a je viditelná nad jižním obzorem hned po západu Slunce. Překrásný Saturn je tak mimo sílící meteorický roj Perseid dalším velkým lákadlem pod srpnové nebe. Nechte se jím proto okouzlit i vy. Kde a jak hledat? A co uvidíte na Saturnu v dalekohledu?
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
