Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Astronomové objevili ledové struktury na povrchu Titanu

Astronomové objevili ledové struktury na povrchu Titanu

Modrou barvou je vyznačen ledový koridor kolem rovníku Saturnova měsíce Titan
Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Déšť, jezera a povrch erodovaný organickými látkami se nacházejí nejen na Zemi, ale i na Titanu, největším měsíci planety Saturn. Avšak na Titanu se nachází metan – nikoliv voda – který v kapalném stavu zaplňuje jezera, přičemž v podobě deště dopadá na povrch měsíce. Zatímco vědci zkoušeli najít zdroj metanu na měsíci Titan, Caitlin Griffithová a její spolupracovníci z University of Arizona objevili poněkud nepředvídané dlouhé ledové útvary, které obepínají téměř celou polovinu obvodu Titanu.

Caitlin Griffithová, profesorka na Lunar and Planetary Laboratory University of Arizona, je vedoucí autorkou článku publikovaného v Nature Astronomy.

Molekuly atmosférického metanu jsou na Titanu nepřetržitě rozbíjeny působením slunečního záření. Důsledkem je atmosférická mlha klesající k povrchu, kde se hromadí v podobě organických sedimentů, čímž rychle dochází ke spotřebování metanu z atmosféry. Tato vrstva organického materiálu je tvořena látkou pocházející z dřívější atmosféry.

Není zde žádný jasně viditelný zdroj metanu kromě toho, který se vypařuje z jezer kapalného plynu v polárních oblastech Titanu. Avšak jezera na Titanu obsahují pouze jednu třetinu metanu obsaženého v atmosféře měsíce a byl by z geologického hlediska velmi brzy vyčerpán.

Podle jedné teorie může být metan doplňován z podpovrchových rezervoárů, odkud se v plynném stavu dostává do atmosféry. Předcházející výzkumy Titanu napovídají na přítomnost neobvyklého regionu pojmenovaného Sotra, který vypadá jako kryovulkán s charakteristickými výlevy ledu.

Tým Caitlin Griffithové začal studovat složení povrchu Titanu s předpokladem, že objeví podobné kandidáty malých podpovrchových kryovulkánů. Analyzoval polovinu povrchu Titanu a nic neobjevil, avšak útvar pojmenovaný Sotra byl shledán výjimečným v tom, že se projevuje jako nejsilnější ledový útvar.

Jenomže hlavní ledové rysy, které astronomové objevili, byly naprosto neočekávané. Spočívají v lineárním ledovém koridoru, který pokrývá více než 40 % obvodu měsíce Titan.

Tento ledový koridor je záhadný, protože nekoreluje s žádnými povrchovými útvary, a také s měřeními podpovrchových vrstev,“ říká Caitlin Griffithová. „Z naší studie a z dřívějších výzkumů vyplývá, že Titan není v současné době vulkanicky aktivní, trasa koridoru je zřejmě pozůstatkem minulosti. Tyto útvary jsme detekovali na prudkých svazích, avšak nikoliv na všech. Z toho vyplývá, že ledový koridor je v současné době značně erodován, potenciálně může prozrazovat přítomnost ledu a organických vrstev.“

Z provedené analýzy rovněž vyplývá rozmanitost organického materiálu v některých regionech. Tyto povrchové depozity jsou velmi důležité, protože laboratorní simulace atmosféry Titanu vytvářejí biologicky zajímavé složky, jako jsou například aminokyseliny.

Caitlin Griffithová analyzovala desítky tisíc spektrálních snímků nejsvrchnější vrstvy povrchu pořízených spektrometrem Visible and Infrared Mapping Spectrometer (VIMS) na palubě sondy Cassini pomocí metody, která umožňuje detekci jemných povrchových charakteristik.

Vědecký tým Caitlin Griffithové porovnával svoje závěry s dřívějšími studiemi včetně údajů ze sondy Huygens, která přistála na Titanu v roce 2005. Porovnání potvrdilo závěry obou použitých měření. Je plánováno využití této techniky k výzkumu oblastí kolem pólů, kde se vyskytují jezera metanu.

Obě tělesa – Titan i Země – prodělala odlišný vývojový scénář a obě skončila s výskytem unikátních na organické látky bohatých atmosfér a povrchů,“ říká Caitlin Griffithová. „Avšak není jasné, zda Titan i Země jsou ve vesmíru běžné varianty na organické látky bohatých těles nebo pouze dvě možné varianty mezi existujícími světy s bohatým výskytem organických látek.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] uanews.arizona.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Ledové útvary, Sonda Cassini, Saturnův měsíc Titan


25. vesmírný týden 2024

25. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 17. 6. do 23. 6. 2024. Měsíc bude v úplňku. Planety můžeme pozorovat pouze nízko na ranní obloze, nejvýše je Saturn a Mars. Aktivita Slunce je nižší, ale nová oblast se skvrnami to může rychle změnit. Pozorovatelé úkazů na obloze si všimli nočních svítících oblak i halových jevů. Starliner pokračuje v misi u ISS a očekáváme jeho přistání. Před dvaceti lety se začala psát historie soukromé kosmonautiky, když miniraketoplán SpaceShipOne dokázal dvakrát překonat výškovou hranici 100 km a tím otevřel dveře do kosmu i pro soukromé společnosti a turisty.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

C/2021 S3 PanSTARRS

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2024 obdržel snímek „C/2021 S3 PanSTARRS“, jehož autorem je Miloš Gnida   Dnešní vítězný snímek soutěže Česká astrofotografie měsíce, který pořídil astrofotograf Miloš Gnida, nám přináší pohled hned na několik astronomických objektů. Jednak,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M20 Trifid Nebula & M8 Lagoon Nebula

M20, známá jako Trifid Nebula, a M8, známá jako Lagoon Nebula, jsou dvě z nejikoničtějších mlhovin na obloze, nacházející se v bohatém souhvězdí Střelce (Sagittarius). Trifid Nebula (M20) je nádhernou kombinací emisní, reflexní a temné mlhoviny, známá svými charakteristickými tmavými pruhy prachu, které ji rozdělují do tří hlavních částí, což jí dává její název. Tato mlhovina je jasným příkladem hvězdotvorné oblasti, kde nové hvězdy osvětlují okolní plyn a prach. Jen kousek odtud se nachází Lagoon Nebula (M8), rozsáhlá emisní mlhovina viditelná pouhým okem, která se vyznačuje svou jasnou září způsobenou ionizovaným vodíkem. Lagoon Nebula je domovem mnoha mladých hvězd a hvězdokup, včetně otevřené hvězdokupy NGC 6530. Obě mlhoviny jsou bohaté na detailní struktury a barevné kontrasty, což je činí oblíbenými objekty pro astrofotografii i amatérská pozorování.

Další informace »