Sonda Cassini zaregistrovala na Titanu metanový déšť

Sonda Cassini ukončila výzkum soustavy planety Saturn v září 2017, avšak vědci v datech shromážděných v průběhu jejího dlouhodobého výzkumu postupně odhalují neuvěřitelné skutečnosti o planetě Saturn a jejích měsících. Nyní astronomové z University of Idaho identifikovali v pozorováních sondy dešťové srážky v oblasti severního pólu Titanu. Všimli si jevu, který je popisován jako „efekt mokrého chodníku“. Vědci spatřili odraz slunečního záření v polárních oblastech severní polokoule měsíce způsobem, který signalizuje výskyt dešťových srážek.

Avšak vědecký tým ještě musí najít vysvětlení pro přítomnost deště při chybějící oblačnosti. „Celá astronomická komunita studující Titan vyhlížela přítomnost oblaků a deště v oblasti severního pólu měsíce, což by znamenalo začátek léta na severní polokouli,“ říká Rajani Dhingra z University of Idaho, hlavní autorka studie. „Avšak navzdory tomu, co klimatické modely předpovídají, nevidíme zde žádnou oblačnost. Někteří to nazývají podivuhodným případem chybějící oblačnosti.“

Titan se v mnoha ohledech podobá naší Zemi. Podobně jako na Zemi se zde střídají roční období a vyskytují se zde srážky. Avšak na Saturnově měsíci to přece jen vypadá poněkud jinak. Na Zemi existuje vodní cyklus – na Titanu místo vody cirkuluje metan, který je kapalný za teplot kolem -183 °C. Zatím si vědci nejsou zcela jisti, proč na Titanu prší méně často než na Zemi. Ve skutečnosti v průběhu 13 let trvajícího výzkumu Saturnu byly na Titanu zaznamenány dešťové srážky jen několikrát. Protože gravitace Titanu dosahuje pouze jedné sedminy přitažlivosti na Zemi, dešťové kapky padají velmi pomalu. „Metanový déšť v podobě kapek se zde snáší dolů zhruba stejnou rychlostí jako sněhové vločky na Zemi,“ dodává Elizabeth Turtle, planetoložka na Johns Hopkins Applied Physics Lab, která nebyla členkou výzkumného týmu.

Avšak na Zemi vždy doprovázejí výskyt deště oblaka. Dokonce i na Titanu, když byl v roce 2004 zaznamenán déšť v blízkosti jižního pólu, byl spojený s oblačností. Takže „to je mimořádně zajímavá záhada,“ říká Elizabeth Turtle a dodává, že „zde byly některé oblakům podobné útvary pozorovány, ale byly detekovány pouze na určitých vlnových délkách. To je něco, čemu ještě musíme přijít na kloub.“ Přinejmenším prozatím to vypadá tak, že absence oblaků při tomto dešti zůstává záhadou.

Společně s neobvyklou absencí oblačnosti astronomové v této nové studii zjistili, že letní počasí poblíž severního pólu Titanu nastává později, než předpokládali. Avšak to nezbytně neznamená, že zde léto přišlo opožděně.

„Nemáme ještě dostatečně dlouhé záznamy o počasí na Titanu, abychom věděli, co je typické a co už ne,“ říká Elizabeth Turtle. Roční období trvají na Titanu několik pozemských roků. A povšechně vzato, astronomové pozorovali, že změny počasí obvykle trvají déle, než se předpokládá. Takže možná roční období na Titanu se jen poněkud pomaleji mění, než si vědci dosud mysleli.

Zaznamenaný déšť předznamenal příchod léta na severní polokouli Titanu. Jednotlivá roční období zde trvají zhruba 7 let. Když sonda Cassini v roce 2004 přilétla k Saturnu, panovalo léto na jižní polokouli Saturnova měsíce. V té době Slunce zahřívalo jižní pól Titanu, což vedlo k vypařování metanu a k jeho kondenzaci za vytváření oblačnosti. Jižní pól je však mnohem sušším místem, jsou zde jen dvě větší jezera kapalného metanu, zatímco na severu jich jsou desítky a mnohé mají poměrně velké rozměry.

Výsledky výzkumu byly publikovány 16. 1. 2019 v časopise Geophysical Research Letters Americké geofyzikální společnosti (American Geophysical Union).

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] astronomy.com
[2] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí