Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Největší jezero na Titanu je hluboké více než 300 metrů

Největší jezero na Titanu je hluboké více než 300 metrů

Umělecké ztvárnění povrchu jezera Kraken Mare na povrchu Saturnova měsíce Titan
Autor: NASA/John Glenn Research Center

Hluboko pod plynnou atmosférou obklopující největší Saturnův měsíc Titan se rozkládá Kraken Mare, jezero (nebo spíše moře) kapalného metanu. Astronomové z Cornell University odhadli, že toto jezero je ve svém středu přinejmenším 300 metrů hluboké – což je dostatečný prostor pro potenciální průzkum pomocí robotické ponorky.

Následně po prozkoumání dat z posledního průletu sondy Cassini kolem Titanu astronomové detailně popsali svůj objev v článku: „The Bathymetry of Moray Sinus at Titan's Kraken Mare,“ který byl publikován v časopise Journal of Geophysical Research.

Hloubka a složení jednotlivých jezer na Titanu již byly změřeny, s výjimkou největšího jezera Titanu – Kraken Mare – které je největší a zahrnuje 80 % kapalných uhlovodíků na povrchu měsíce,“ říká hlavní autor článku Valerio Poggiali, vědecký pracovník na Cornell Center for Astrophysics and Planetary Science (CCAPS).

Miliardy kilometrů od Země je mrazivý Titan zahalen do zlatě zbarvené mlhy plynného dusíku. Avšak podíváme-li se pod oblačnost, krajina na povrchu měsíce má Zemi podobný vzhled s řekami kapalného metanu, které ústí do jezer a moří.

Data pro tento objev byla shromážděna při průletu T104 sondy Cassini kolem Titanu dne 21. 8. 2014. Radar na palubě sondy zkoumal Ligeia Mare – menší jezero v severním polárním regionu Titanu – a hledal záhadně mizející a znovu se objevující magický ostrov „Magic Island“.

Zatímco sonda Cassini prolétala rychlostí 21 000 km/h téměř 970 km nad povrchem Titanu, sonda využila svůj radarový výškoměr k měření hloubky jezera Kraken Mare a Moray Sinus, ústí řeky nacházející se na severním okraji jezera. Astronomové Cornell University spolu s inženýry Jet Propulsion Laboratory, NASA, pochopili, jak poznat hloubku jezera a moře zaznamenáním rozdílu času návratu signálu odraženého od kapalného povrchu a následně od dna jezera, stejně tak i složení jezera na základě zjištění množství energie radarového signálu absorbovaného v průběhu průchodu kapalinou.

To značí, že záliv Moray Sinus je hluboký zhruba 84 metry, je tedy mělčí, než hloubka centrální oblasti Kraken Mare, které je příliš hluboké, než aby je mohl radar sondy vůbec změřit. Kupodivu ve složení kapaliny, zejména směsi etanu a metanu, byl metan hlavní složkou, podobně jako při složení blízkého Ligeia Mare, druhého největšího jezera na Titanu.

Dříve vědci spekulovali, že Kraken Mare může být mnohem bohatší na etan, jelikož jeho velikost a rozloha je vůči povrchu položena níže. Zjištění, že složení kapaliny není významně odlišné od jiných jezer na severu, je důležitým objevem, který pomůže v hodnotících modelech hydrologických systémů na Titanu i na Zemi.

Kromě hloubky má Kraken Mare rovněž nedozírnou rozlohu – jeho plocha dosahuje téměř všech pěti pozemských Velkých jezer (Great Lakes) dohromady.

Titan představuje model životního prostředí pravděpodobné atmosféry na Zemi, jak asi vypadala ve svém raném v období, říká Valerio Poggiali.

Jednou záhadou je původ kapalného metanu. Sluneční záření dopadající na Titan – přestože je zhruba 1000krát méně intenzivní než na Zemi – neustále přeměňuje metan v atmosféře na etan. V průběhu zhruba 10 miliónů roků dlouhé periody by tento proces zcela vyprázdnil zásoby metanu na povrchu Titanu, dodává Valerio Poggiali.

Ve vzdálené budoucnosti robotické ponorky – pravděpodobně bez mechanického motoru – možná navštíví a budou křižovat podpovrchové prostory Kraken Mare.

Díky našim měřením,“ dodává Valerio Poggiali, „vědci nyní mohou odvodit hustotu kapalného metanu s vysokou přesností, následně lépe kalibrovat sonary na palubě plavidla a porozumět existujícím proudům v moři.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Sonda Cassini, Kraken Mare, Saturnův měsíc Titan


19. vesmírný týden 2024

19. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 5. do 12. 5. 2024. Měsíc bude v novu a čeká nás extrémně mladý srpek na večerní obloze. Slunce je hodně aktivní, nastaly silné erupce. Oblohu ozdobila slabá polární záře a nečekaně s ní se objevil i deorbitující horní stupeň Falconu 9. Planety jsou v tomto týdnu velmi obtížně viditelné. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Na ranní obloze létají éta Aquaridy. K odvrácené straně Měsíce se vydala čínská sonda Chang’e 6 a na čínské orbitální stanici Tiangong se vyměnily tříčlenné posádky. Před 60 lety se narodil český astronom a popularizátor Václav Knoll. Před 15 lety proběhla poslední oprava vesmírného dalekohledu HST.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina, známa aj ako Messier 16 alebo NGC 6611, je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov od Zeme a je spojená s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 47031. Hviezdokopa M16 obsahuje približne 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou a na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Hmlovina sa rozprestiera na ploche s priemerom 60 svetelných rokov a je známa svojimi charakteristickými stĺpmi medzihviezdnej hmoty, ktoré sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Zaujímavosťou je, že podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu, Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Starnet++, Adobe photoshop 66x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 7.4. až 14.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »