Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Ze Saturnových prstenců prší na planetu organické látky

Ze Saturnových prstenců prší na planetu organické látky

Ilustrace: sonda Cassini prolétává mezi svrchní atmosférou planety a vnitřními prstenci
Autor: NASA/JPL-Caltech

Nové výzkumy uskutečněné na základě dat získaných během posledních oběhů sondy NASA s názvem Cassini představují obrovský skok vpřed v našich poznatcích o systému planety Saturn – zejména záhady doposud nikdy nezkoumaného prostoru mezi planetou a jejími prstenci. Některé předjímané představy se ukázaly být chybnými, zatímco se vynořily nové otázky.

Šest vědeckých týmů publikovalo svoje práce 5. října 2018 v časopise Science na základě zjištěných dat sondy Cassini v průběhu závěrečných oběhů kolem Saturnu (tzv. Cassini's Grand Finale), když sonda již spotřebovala veškeré zásoby pohonných hmot. Řídící tým navedl sondu Cassini působivě do těsné blízkosti k Saturnu během posledních 22 oběhů před jejím záměrným zničením (vypařením) během závěrečného vniknutí do atmosféry planety v září 2017.

S vědomím, že poslední dny sondy jsou již sečteny, řídící tým si šel doslova pro zlato. Sonda se pohybovala v prostředí, pro které nebyla konstruována. Zaprvé studovala zmagnetizované prostředí v okolí Saturnu, prolétala skrz prstence obsahující částečky ledu a prachu a „očichávala“ složení atmosféry ve 2 000 km široké mezeře mezi prstenci a horní vrstvou oblačnosti. Nejenže sonda absolvovala poslední průlety kolem Saturnu na hranici svých možností, ale nové objevy dokládají, jak výkonné a kvalitní přístroje se nacházely na její palubě.

Velké množství vědeckých výsledků z období Grand Finale bude teprve publikováno, avšak již zde máme některé nejvýznamnější poznatky:

  • Složité organické sloučeniny vtisknuté do miniaturních vodních kapiček prší směrem dolů ze Saturnových prstenců do svrchní atmosféry planety. Vědci objevili vodu a silikáty, avšak byli překvapeni tím, že rovněž pozorovali metan, čpavek, oxid uhelnatý, dusík a oxid uhličitý. Složení organických látek je odlišné od těch, které byly objeveny na měsíci Enceladus – a rovněž se lišily od měsíce Titan, což znamená, že existují přinejmenším tři odlišné rezervoáry organických molekul v systému planety Saturn.
  • Nejprve se sonda Cassini podívala blíže na to, jak prstence interagují s planetou a pozorovala částice a plyn padající z vnitřních prstenců přímo do atmosféry. Některé částice získávaly elektrický náboj a spirálovitě podél siločar magnetického pole putovaly do vysokých planetárních šířek Saturnu – tento jev je známý jako „déšť z prstenců“. Avšak astronomové byli překvapeni, když zjistili, že ostatní částice jsou rychle unášeny do oblasti Saturnova rovníku. A všechny vypadávají z prstenců intenzivněji, než vědci předpokládali – v množství více než 10 000 kg hmoty za sekundu.
  • Vědci byli překvapeni, když zjistili, že materiál vypadá podobně v mezeře mezi prstenci a atmosférou planety. Věděli, že částice uvnitř prstenců svými rozměry pokrývají oblast od malých po velké částice. Avšak odběr vzorků v mezeře ukázal ponejvíce drobné částice velikosti několika nanometrů odpovídající částicím kouře, což naznačuje, že některé doposud neznámé procesy tyto částice rozmělňují.
  • Několik nových objevů týkajících se prostředím mezi svrchní atmosférou a prstenci Saturnu Autor: NASA/JPL-Caltech
    Několik nových objevů týkajících se prostředím mezi svrchní atmosférou a prstenci Saturnu
    Autor: NASA/JPL-Caltech
    Saturn je se svými prstenci dokonce více vzájemně propojený, než si astronomové doposud mysleli. Kosmická sonda Cassini odhalila dosud neznámé současné elektrické systémy, které propojují prstence s horními vrstvami Saturnovy atmosféry.
  • Astronomové objevili v okolí Saturnu nové radiační pásy v těsné blízkosti planety, v nichž se soustřeďují nabité částice. Bylo zjištěno, že ačkoliv radiační pásy skutečně křižují nejvnitřnější prstenec, je tento útvar tak řídký, že nemůže bránit vzniku radiačních pásů.
  • Na rozdíl od všech ostatních planet ve Sluneční soustavě, které mají vlastní magnetické pole, je magnetické pole Saturnu téměř dokonale srovnané s rotační osou planety. Nová data ukázala, že sklon rotační a magnetické osy se odlišuje méně než o 0,0095°. (U Země činí rozdíl ve sklonu rotační a magnetické osy přibližně 11°.) Podle všeho vědci znají, jak jsou generována magnetická pole planet, avšak nikoliv u Saturnu. To je záhadou, kterou se fyzikové snaží rozluštit.
  • Sonda Cassini prolétávala nad oběma magnetickými póly Saturnu a přímo studovala regiony, kde je generováno rádiové záření. Objevila jednu z mála nepozemských lokalit, kde vědci byli schopni studovat mechanismus vzniku rádiového záření, který – jak se předpokládá – funguje v celém vesmíru.

Postupné předávání znalostí získaných sondou Cassini z oběhů v období tzv. Velkého finále (Grand Finale) více než ospravedlňuje záměrné riziko ponoření sondy do mezery pod prstenci – přelétající přitom nejsvrchnějšími oblastmi atmosféry Saturnu a okrajem vnitřních prstenců, dodává vědecká pracovnice projektu Linda Spilker.

Téměř všechno ukazuje na to, že region se ukázal být pro astronomy velmi překvapující,“ říká Linda Spilker. „Bylo důležité být zde a studovat oblast, kterou dosud žádná sonda neprolétávala. A výprava se vskutku vyplatila – získaná data jsou senzačně vzrušující.“

Analýza dat z přístrojů na palubě kosmické sondy Cassini bude ještě pokračovat několik let, což pomůže zhotovit přesnější obraz planety Saturn.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Sonda Cassini, Planeta Saturn


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »