Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Neobvyklé pohledy na severní pól Saturnu

Neobvyklé pohledy na severní pól Saturnu

Pohled na Sluncem osvětlený severní pól planety Saturn
Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Kosmická sonda NASA s názvem Cassini byla vypuštěna 15. 10. 1997 a po téměř sedmileté cestě byla 1. 7. 2004 navedena na oběžnou dráhu kolem planety Saturn. Za uplynulých téměř 13 let poslala na Zemi obrovské množství dat včetně impozantních snímků planety, jejích prstenců a měsíců. Dne 15. září 2017 bude podle plánu činnost sondy ukončena jejím řízeným zánikem v hustých vrstvách atmosféry planety Saturn. Připomeňme si některé fotografie – v poslední době se sonda „podívala“ například na okolí severního pólu Saturnu.

Na úvod se seznámíme s fotografií v úvodu článku, která je staršího data. Rotující vír v oblasti severního pólu planety Saturn se podobá hluboké červené růži obřích rozměrů obklopené zeleným listím. Obrázek je počítačově upraven a vyobrazen ve falešných barvách. Průměr tohoto „oka“ dosahuje úctyhodných 2 000 kilometrů a oblačnost se zde pohybuje rychlostí zhruba 150 metrů za sekundu.

Snímek je jeden z prvních pohledů na severní pól Saturnu osvětlený Sluncem, pořízených kamerou na palubě sondy Cassini. Když sonda přilétla do soustavy Saturnu v roce 2004, na severní polokouli panovala zima a severní pól byl ponořen do tmy (panovala zde polární noc). Severní pól Saturnu byl naposled osvětlen v roce 1981, kdy jej vyfotografovala sonda Voyager 2; geometrie průletu však neumožňovala pořídit detailní snímky. Tudíž není známo, jak dlouho je bouře na severním pólu Saturnu aktivní.

Publikovaný snímek byl pořízen úzkoúhlou kamerou na palubě sondy Cassini 27. 11. 2012 při použití spektrálních filtrů, které přednostně propouštějí vlnové délky blízkého infračerveného záření. Ve zhotovené kompozici je snímek na vlnových délkách kolem 890 nanometrů zobrazen modrou barvou, snímek na vlnových délkách kolem 728 nanometrů zobrazen zeleně a snímek na vlnové délce 752 nanometrů červeně. Červená barva představuje níže ležící oblaka a zelená naopak oblačnost vyšších pater.

Fotografii sonda pořídila ze vzdálenosti 419 000 kilometrů od Saturnu. Rozlišení originálního snímku je 2 kilometry/pixel.

Pohled na Sluncem osvětlený severní pól planety Saturn Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute
Pohled na Sluncem osvětlený severní pól planety Saturn
Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute
Severní pól planety Saturn se nachází uprostřed dalšího pohledu na severní polokouli. Kolem něj krouží oblaka hnaná silnými větry vanoucími na planetě. Kromě družiny měsíců obíhá kolem Saturnu nespočet malých částic vytvářejících prstenec planety.

Ačkoliv se póly Saturnu nacházejí uprostřed těchto pohybů, ne všechno kolem nich obíhá po kružnicích. Některé ze systémů, tzv. jet-streamů, jako je útvar v podobě hexagonu dobře viditelný na snímku, mají zvlněné nerovnoměrné tvary. Rovněž měsíce obíhají po eliptických oběžných drahách, některé jsou docela odlišné od kružnice.

Snímek představuje pohled směrem ke Sluncem osvětlené straně prstenců, z polohy přibližně 26° nad rovinou prstenců. Fotografie byla pořízena 2. 12. 2016 širokoúhlou kamerou na palubě sondy Cassini při použití spektrálních filtrů, které přednostně propouštějí vlnové délky blízkého infračerveného záření v okolí 890 nanometrů.

V okamžiku pořízení snímku se sonda Cassini nacházela ve vzdálenosti přibližně 996 000 kilometrů od Saturnu. Rozlišení originálního snímku je 60 kilometrů/pixel.

Pohled na Sluncem osvětlený severní pól planety Saturn Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute
Pohled na Sluncem osvětlený severní pól planety Saturn
Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute
I na dalším snímku Slunce osvětluje oblast kolem severního pólu Saturnu. Celý severní region se doslova koupe ve slunečním světle. Polární vír ve tvaru hexagonu (šestiúhelníku) je plně osvětlen. Na snímku se planeta jeví tmavší v oblastech, kde se vrstva oblačnosti nachází níže, jako například oblast uvnitř již zmiňovaného hexagonu. Odborníci na atmosféru planety Saturn při vysvětlení jevu dávají přednost střídání ročních období a příznivé geometrii sondy při výzkumu severní polokoule Saturnu v době blížícího se letního slunovratu.

Snímek zachycuje pohled směrem ke Sluncem osvětlené straně prstenců, z polohy přibližně 51° nad rovinou prstenců. Fotografie byla pořízena 9. 9. 2016 širokoúhlou kamerou na palubě sondy Cassini při použití spektrálních filtrů, které přednostně propouštějí vlnové délky  záření v okolí 728 nanometrů.

V okamžiku pořízení snímku se sonda Cassini nacházela ve vzdálenosti přibližně 1,2 miliónu kilometrů od Saturnu. Rozlišení originálního snímku je 74 kilometry/pixel.

Pohled na Sluncem osvětlený severní pól planety Saturn Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute
Pohled na Sluncem osvětlený severní pól planety Saturn
Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute
Turbulentní oblast nad regionem severního pólu planety Saturn zachycuje detailní snímek, který byl získán přibližně půl dne před prvním těsným průletem nad vnějším okrajem Saturnova hlavního prstence během předposlední fáze této úspěšné mise.

Pohled ukazuje část obřího víru ve tvaru šestiúhelníku (hexagonu) kolem severního pólu planety Saturn. Každá strana hexagonu je více než dvakrát větší než průměr Země. Bouře přibližně ve tvaru kruhu se nachází uprostřed šestiúhelníku, přesně na pólu planety.

Snímek byl pořízen 3. 12. 2016 širokoúhlou kamerou na palubě sondy Cassini ze vzdálenosti 390 000 kilometrů od planety Saturn. Rozlišení originálního snímku je 23 kilometry/pixel.

Mise kosmické sondy Cassini byla realizována ve spolupráci NASA, Evropské kosmické agentury ESA a Italské kosmické agentury. Bezesporu se jedná o jeden z nejúspěšnějších programů výzkumu těles Sluneční soustavy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] saturn.jpl.nasa.gov
[2] saturn.jpl.nasa.gov
[3] saturn.jpl.nasa.gov
[4] saturn.jpl.nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Planeta Saturn, Sonda Cassini, Hexagon


16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vírová galaxia M51

Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »