Související stránky k článku Neobvyklý návštěvník na nebi nad Paranalem
Evropská jižní observatoř (ESO) včera uvolnila další díl z cyklu krátkých videí ESOcast, která se v několika minutách populární formou snaží divákovi ukázat zákulisí na pozadí vědy a činnosti astronomů v observatořích Paranal, La Silla či ALMA v Chile. V pořadí 81. díl si vzal do hledáčku do jisté míry stále tajuplné atmosférické záblesky – tzv. rudé skřítky. Ty se podařilo v lednu minulého roku pozorovat a zachytit na observatořích La Silla a Paranal českému fotografovi Petru Horálkovi, který byl poté přizván, aby se na tomto krátkém pořadu podílel i jako scénárista a režisér. Ve videu tak najdete krom jeho pozorování i fascinující snímky a záznamy dalších českých autorů, např. prof. Miloslava Druckmüllera, Pavla Štarhy nebo patrně nejaktivnějšího českého pozorovatele těchto nadoblačných blesků – Martina Popka.
Na tichomořském břehu Jižní Ameriky se do chilského vnitrozemí rozkládá vysokohorská poušť Atacama s unikátními podmínkami pro pozorování a fotografování nočního nebe. Ne náhodou zde proto mezivládní organizace zvaná Evropská jižní observatoř vybudovala a dále buduje hned několik pracovišť s největšími a vědecky nejproduktivnějšími astronomickými přístroji světa. Ovšem i mimo hledáčky těchto teleskopů, jen pouhýma očima, je možné na chilské obloze spatřit to, co málokde na světě. Jaké klenoty skrývá hvězdné nebe nad observatořemi Paranal, La Silla nebo ALMA? A jak je dokáží zachytit citlivé fotoaparáty? A jak vůbec tyto obří astronomické obrazy vznikají?
Dva fotografové, dvě zemské polokoule, jedna obloha. Pohled k ní je limitován obzorem, a tak v jednom okamžiku na jednom místě můžeme uvidět jen polovinu výhledu do vesmíru. Ale co když – i bez nutného cestování mimo naši planetu – existuje způsob zaznamenat sféru celou? Pak by výsledky vypadaly takto. S legendárním a světově uznávaným fotografem Juanem C. Casadem jsme se zaměřili na záznam nebeského výhledu ve specifické části roku tak, abychom své výhledy dokonale prolnuli v jeden a získali celosférickou mozaiku Mléčné dráhy i zvířetníkového světla z obou polokoulí. Jako bonus, oba pohledy vznikly na půdě jedněch z nejvýznamnějších observatoří na světě, které leží na prakticky stejné zeměpisné šířce, jen v opačných směrech od rovníku. Mozaika byla 27. února 2020 publikována jako Astronomický snímek dne NASA.
19. prosince byla podepsána závěrečná dohoda mezi Cherenkov Telescope Array Observatory (CTAO), právním subjektem zaštiťujícím výstavbu a budoucí provoz observatoře CTA, a Evropskou jižní observatoří (European Southern Observatory, ESO) nutná k zajištění umístění jižní části observatoře CTA v sousedství observatoře ESO na hoře Paranal v Chile.
ÚSTŘEDÍ EVROPSKÉ JIŽNÍ OBSERVATOŘE, GARCHING, 22. ZÁŘÍ 2017: Obloha nad observatořemi Evropské jižní observatoře (ESO) v poušti Atacama v Chile patří k nejtemnějším a lidskou činností nejméně dotčeným místům na světě. Profesionální astronomové používají pokročilou technologii ESO k hledání odpovědí na naše nikdy nekončící otázky o vesmíru. Ovšem tmavé chilské nebe mají v lásce také fotografové. Oddělení ESO pro popularizaci a styk s veřejností podporuje skupinu fotografů nočního nebe zvaných „fotovyslanci ESO“. Na jejich snímcích se kombinují noční obloha a přístroje a zařízení ESO. Jedním z fotovyslanců je Petr Horálek, světově proslulý astrofotograf, spisovatel, cestovatel a astronom. Specializuje se na fotografování vzácných jevů noční oblohy a jeho záběry se často objevují v publikacích ESO, na webových stránkách ESO a objevily se také jako snímky týdne ESO či jako Astronomický snímek dne NASA. Popovídali jsme si s ním o triumfech a výzvách astrofotografie.
Dechberoucí fotografie krajin dekorované Mléčnou dráhou, jedinečné záběry slunečních i měsíčních zatmění, schopnost poutavě vyprávět o krásách nočního nebe, cestovatelská dobrodružství do temných končin světa… To vše charakterizuje Petra Horálka, šéfredaktora astro.cz, výjimečného fotografa a nadšeného cestovatele. Petr za své fotografické umění získal mnoho cen, mezi ty nejvýznamnější patří trojnásobné ocenění jeho snímků jako ESO's Picture of the Week a šestinásobné jako NASA's Astronomy Picture of the Day. V roce 2015 vydalo nakladatelství Albatros Petrovu knižní prvotinu – Tajemná zatmění – fascinujícího průvodce nebeskými úkazy, při kterých si Měsíc se Sluncem hrají na schovávanou. Za všemi snímky, kterými Petr pravidelně udivuje fanoušky nočního nebe, stojí nesmírné množství pečlivé práce. A my jsme velmi rádi, že se Petr o své zkušenosti podělil právě se čtenáři Astro.cz.
Před 10 lety, v roce 2007, Česká republika podepsala smlouvu o členství v mezivládní organizaci Evropské jižní observatoře. Již 10 let tak mohou (nejen) pracovníci Astronomického ústavu Akademie věd ČR využívat nejmodernější astronomickou techniku na vědecky nejproduktivnějších observatořích světa: La Silla, Paranal, APEX nebo ALMA ve vysokohorské poušti Atacama v Chile. V budoucnu také největší dalekohled světa, plánovaný Extrémně Velký Dalekohled ELT.
Evropská jižní observatoř ESO dnes publikovala prestižní snímek týdne ESO (EPotW) s názvem „X Marks the Spot“, tedy v překladu „X označuje to správné místo“. Snímek zachycuje spojení dvou pohledů na Mléčnou dráhu a zodiakální světlo z jižní a severní polokoule. Zatímco horní polovina obrázku byla pořízena z observatoře Paranal v minulém roce, ta spodní pochází ze slovenské Oravské Lesné. Oba snímky pořídil Petr Horálek, který je zároveň českým fotovyslancem ESO, a s důmyslností je zkompiloval do tohoto jediného pohledu. Snímek tak zobrazuje jinak pro pozemšťany nemožný pohled na okolí Slunce ze Země. To se v lednu na pozemské obloze promítá do blízkosti centra Mléčné dráhy a zároveň je obklopeno řídkým diskem meziplanetární hmoty.
Mléčná dráha nad Dánským dalekohledem.Autor: Zdeněk Bardon.Ve středu 20. března 2013 bude na úpické hvězdárně zahájena výstava „Pohledy do nebe“. 16 panelů, které vznikly za spolupráce Astronomického ústavu AV ČR a Evropské jižní observatoře, nás přenesou do pozoruhodného i podivuhodného světa vzdálených mlhovin a galaxií, stejně jako k nejkrásnější planetě Sluneční soustavy. Co se však skrývá za tím podivným pojmenováním „Evropská jižní observatoř“. Kde ji máme hledat? Na jihu Evropy? Někde v Itálii či Řecku?
Tisková zpráva Hvězdárny v Úpici.
Přímý přenos z ESO 5. 10. 2012.Autor: ESOV den výročí bude k dispozici přímý přenos z nejvýkonnějšího dalekohledu světa na Paranalu v Chile. Byly vyhlášeny dvě české soutěže, vydána informační brožura pro veřejnost a pexESO pro děti, výročí se připomíná např. ve Valašském Meziříčí či v Sedlčanech a Českých Budějovicích.
Tisková zpráva ESO ze 4. října 2012.
Již letošní čtvrtý úplněk nastal tentokrát 22. dubna, v těchto dnech se Měsíc nachází ve fázi okolo poslední čtvrti a dále "couvá". Tím nastávají stále lepší příležitosti pro spatření různých slabých, difúzních objektů, jakými jsou hvězdokupy, galaxie, mlhoviny a nebo třeba i komety. A jak to bude právě s vlasaticemi vypadat v období kolem květnového novu? Čeká nás několik menších změn, počet vizuálně viditelných komet by ovšem měl být zachován na dubnovém čísle devět.
Ještě před několika dekádami let bylo slovo „airglow“ považováno za jakýsi nepotvrzený jev v zemské atmosféře, opředený mnoha nejistotami. Dnes je volně přeložené „záření atmosféry“ velmi četně fotografovaná a dokumentovaná nebeská podívaná, ovšem pro svůj jas a mizivou citlivost oka na barvy v přirozeném nočním prostředí, zachytitelná prakticky výhradně jen fotograficky. Velký podíl na zájmu o airglow mají astronauté na oběžné dráze Země v Mezinárodní kosmické stanici a samozřejmě samotný vývoj fotografické techniky. Airglow jako fenomén je zevrubně studován a jeho výzkum jde velmi kupředu. Co vlastně za airglow stojí a kde se berou jeho různé barvy?
V každodenním zveřejňování nejkrásnějších astronomických fotografií NASA 29. května 2023 zveřejnila snímek od českého autora. K dnešnímu dni se v tomto prestižním přehledu objevilo celkem 61 českých fotografií. Dominuje mezi nimi autor dnešního Astronomického snímku dne Petr Horálek, který tímto dosáhl na celou čtyřicítku takto zveřejněných snímků. Astronomické snímky dne NASA jsou dostupné i české veřejnosti, a to na webu České astronomické společnosti www.astro.cz, kde je každý den zveřejňujeme s českým popisem, jehož autorem je Ing. Josef Chlachula, který jej každý den bez jediné přestávky překládá již neuvěřitelných více jak 23 roků.
Tiskové prohlášení České astronomické společnosti č. 297.
Astronomie je považována za nejstarší vědu. Vždyť pohled na hvězdy a pás Mléčné dráhy táhnoucí se přes celou oblohu naplňoval posvátným úžasem lidi všech věků i kultur. Proto také Hvězdárna a planetárium Brno ve spolupráci s Astronomickým ústavem AV ČR připravila celou sérii výjimečných přednášek o Evropské jižní observatoři, která je považována za královnu astronomie.
Nová detailní pozorování pomohla odhalit působivé struktury v protoplanetárních discích kolem mladých hvězd. Přístroj SPHERE, který pracuje ve spojení s dalekohledem ESO/VLT, vědcům umožnil zkoumat složité dynamické procesy v mladých planetárních systémech. U jedné ze sledovaných soustav byl dokonce pozorován vývoj doslova v reálném čase. Nedávno publikované výsledky získané trojicí vědeckých týmů dokládají mimořádné schopnosti přístroje SPHERE, který umožňuje přímo pozorovat, jakým způsobem planety formují disky, ze kterých se rodí. Odhaluje tak komplexnost prostředí, ve kterém se nové světy utvářejí.
Úřad NASA v pondělí 9. srpna 2021 publikoval snímek s názvem „Perseus and Lost Meteors“ (v překladu Perseus a ztracené meteory). Jeho autory jsou slovenský astrofotograf a popularizátor astronomie Tomáš Slovinský a český astrofotograf Petr Horálek z Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě. Nezvyklý kompozitní snímek, který oběma autorům zabral stovky hodin práce, upozorňuje na blížící se maximum každoročního meteorického roje Perseidy a problém světelného znečištění, díky němuž se (nejen tento) meteorický roj čím dál hůře pozoruje.
ESO neboli Evropská jižní observatoř, je ve světové astronomii skutečným esem. Provozuje nejvýkonnější soustavu dalekohledů na světě a staví budoucí největší dalekohled na Zemi. Česká republika je členským státem od roku 2007. V každé členské zemi Evropské jižní observatoře je určen zástupce pro propagaci a popularizaci ESO. V České republice pracuje dokonce tým několika lidí pod vedením Anežky Kabátové z Astronomického ústavu AV ČR. A právě odsud přichází nabídka finanční podpory.
Mezinárodnímu týmu astronomů se podařilo objevit zářící oblaky plynu obklopující vzdálené kvasary. Jejich nezaměnitelný signál odhalili pomocí přístroje MUSE a dalekohledu ESO/VLT. Vůbec poprvé byla tato rozsáhlá hala detekována u všech kvasarů ve zkoumaném vzorku. Jejich vlastnosti jsou navíc v příkrém rozporu s dnes uznávanými teoriemi formování galaxií v mladém vesmíru.
Pohled na tento snímek může evokovat, že jde o celkem pěkné spojení hvězdného nebe severní a jižní polokoule. Hlubší pohled pak přinese otázku, proč ty dva oblouky na sebe zcela nenavazují? Až pohled na anotovanou verzi anebo přečtení tohoto textu přinese překvapivé vysvětlení, které byste s velkou pravděpodobností vůbec nečekali…
V úterý 21.2. v 18:00 v pražském Planetáriu bude mít přednášku o Evropské jižní observatoři (ESO) její generální ředitel, prof. Xavier Barcons. Druhým řečníkem bude Dr. Suzanna Ramsay (ESO, ELT instrumentation manager). Po přednášce bude následovat diskuse. Vstup zdarma, přednáška bude anglicky, otázky budou v případě zájmu přetlumočeny. Více informací na stránkách planetária https://www.planetum.cz/porad/eso-at-60/.