Hvězdárna v Ondřejově bude opět otevřena všem zájemcům, a to ve dnech 17. až 19. května. K dispozici vám budou odborná pracoviště s výkladem pracovníků, dále historické kopule hvězdárny a samozřejmě bude možné navštívit i kopuli dvoumetrového Perkova dalekohledu nebo vedlejší pracoviště 65cm Mayerova dalekohledu. Vřele můžeme doporučit též návštěvu muzea V. Šfaříka a podle počasí se můžete těšit i na pozorování oblohy.
Týden vědy a techniky Akademie věd ČR je největší vědecký festival v České republice, který zahrnuje přednášky, výstavy, dny otevřených dveří, dokumentární filmy a mnoho dalšího. Letošního ročníku, který proběhne mezi 6. a 12. listopadem 2017, se opět zúčastní i Astronomický ústav AV ČR. Kromě přednášek a projekcí filmů na různých místech České republiky vás zveme na dny otevřených dveří Oddělení galaxií a planetárních systémů na pražském Spořilově (Boční II č. 1401) v pátek 10. a sobotu 11. listopadu 2017.
Po celé tři dny, 19. až 21. května 2017, pro vás budou otevřena naše odborná pracoviště a budete si je moci prohlédnout s výkladem odborníků. Na pátek zveme také školy! Otevírací doba po všechny tři dny 9 až 17 hodin, v pátek a sobotu večer navíc doprovodný program. Návštěva je vhodná nejen pro vážné zájemce, ale i laiky nebo také pro rodiny s dětmi. Máme připraven i dětský program. Vstup i doprovodný program zdarma.
Nenechte si ujít možnost návštěvy Astronomického ústavu v malebném "ladovském" Ondřejově, poznat práci vědců a poslechnout si mnoho zajímavého. Nebude chybět ani prohlídka největšího dalekohledu v České republice - Perkova 2-metrového teleskopu. Letos se Dny otevřených dveří na observatoři v Ondřejově odehrají ve dnech 13. až 15. května 2016 (pátek až neděle), otevřeno vždy od 9 do 17 hodin.
Pražské pracoviště Astronomického ústavu AV ČR na Spořilově, kde sídlí Oddělení galaxií a planetárních systémů, představí 13. a 14. listopadu 2015 pohled do zákulisí práce svých vědeckých skupin v přednáškách a rovněž nabídne pozorování oblohy dalekohledem z kopule a terasy. Dny otevřených dveří tak přinesou vskutku pestrý a velmi poutavý program. Rozhodně si je nenechte ujít!
Zájemci o vesmírné technologie a navigační systémy budou moci již podruhé navštívit jinak veřejnosti nepřístupné prostory sídla GSA, tedy Agentury pro evropský globální navigační satelitní systém. Letošní ročník Dní otevřených dveří se zaměří na vesmír a účast českých podniků na jeho výzkumu a využití vesmírných technologií. Akce začíná v pátek 2. prosince, kdy je pro školy připraven speciální seminář s názvem „Satelitní navigace + Evropa = GSA“. V sobotu 3. prosince se na přednášky o různých tématech může těšit široká veřejnost: dozví se například o využití satelitní navigace v letectví či o GSA jako centru evropské satelitní navigace.
Dlouhodobá astronomická pozorování přinášejí unikátní údaje pro studium zajímavých hvězdných systémů. Kataklyzmické proměnné představují fascinující kategorii objektů. V těchto těsných systémech proudí hmota z jedné hvězdy – obvykle vyvinuté chladné hvězdy – na druhou složku, kterou bývá bílý trpaslík. Oběžná dráha je typicky několik hodin. U většiny takových systémů se vytváří z proudící hmoty kolem tohoto trpaslíka akreční disk, ale existuje zvláštní podtřída, kde k tomu nedojde: tzv. polary. Nová studie porovnává dva konkrétní polary – BY Camelopardalis a AR Ursae Majoris – a ukazuje, že přestože patří do stejné kategorie, jejich dlouhodobé chování se zásadně liší.
Česká astronomická společnost dneškem spouští svůj nabídkový portál astronomických přednášek. Portál funguje jako moderovaná databáze osvědčených přednášejících a přednášek s astronomickou tématikou, v nichž mohou zájemci o pořádání přednášky vyhledat vystoupení podle požadovaných kritérií. Hodí se vám do programu přednáška o Měsíci pro žáky sedmých až devátých tříd? Naklikejte do vyhledávače patřičná kritéria a hned se dozvíte, zda je taková přednáška v nabídce.
Astronomický ústav AV ČR je i letos zapojen do bohatého programu Týdne vědy a techniky 2015, který nabízí ve dnech 1. – 15. listopadu nepřeberné množství vědecko-populárních akcí a událostí pro širokou veřejnost, a to po celém území České republiky. V rámci programu pořádaného Astronomickým ústavem se můžete těšit především na poutavé přednášky, veřejná pozorování astronomickými dalekohledy nebo na jedinečné dny otevřených dveří na pražském pracovišti ve Spořilově.
Na Měsíci existuje voda. Samozřejmě pod povrchem. A to nikoli jen vázaná v minerálech nebo zachycená v hlubokém stínu kráterů, ale i ve formě vodního ledu v měsíčním regolitu, hlavně v blízkosti pólů a dokonce i jako podzemní jezera. Nová studie českých vědců přináší důkazy o výrazných rozdílech mezi polárními a nepolárními oblastmi Měsíce a identifikuje konkrétní místa, kde je pro výskyt vody větší pravděpodobnost.
Asteroidy nemusejí být jen osamělými poutníky Sluneční soustavou – některé jsou tvořeny více velikostně srovnatelnými tělesy, jiné mají své malé měsíčky, a další tvoří složité systémy měsíců se dvěma i více tělesy. Nová studie, u níž byli i pracovníci Oddělení meziplanetární hmoty ASU, se zaměřila na málo známou skupinu asteroidů s družicemi obíhajícími na velmi vzdálených drahách. Tyto tzv. „velmi široké binární systémy“ (VWBA, z anglického very wide binary asteroids) představují extrém v dynamice asteroidů a mohou odhalit klíčové stopy o jejich původu, vývoji, i o kolizní historii rané Sluneční soustavy.
Amatérská prohlídka oblohy (sekce ČAS) a Hvězdárna a planetárium Brno si Vás dovolují pozvat na jednodenní seminář ASTRO@BRNO.2020, který se uskuteční 7. března 2020 v prostorách Hvězdárny a planetária Brno.
Co kdyby černé díry nebyly jedinými extrémními objekty ve vesmíru? Nejnovější studie ukazuje, jak skalární a elektromagnetická pole ovlivňují gravitaci kompaktních objektů. Poukazuje tak na možnou existenci tzv. nahých singularit a upozorňuje na nečekané důsledky pro pohyb světla a překvapivé vlastnosti oběžných drah hmoty v jejich okolí. Jiří Horák z ASU byl hlavním autorem článku, který zkoumá možnosti detekce různých typů exotických objektů na základě speciálních vlastností oběžného pohybu, které se mohou projevit v přímém pozorování rentgenového záření akrečních disků, které tyto objekty zpravidla obklopují.
Modří veleobři – hvězdy mnohonásobně větší a hmotnější než Slunce – procházejí dramatickými proměnami během svého života. Nová studie využívající družici TESS zkoumá, jak se tyto hvězdy vyvíjejí a jaké informace lze vytěžit z jejich proměnlivosti. Díky podrobné analýze jednačtyřiceti těchto hvězd získáváme nové poznatky o jejich vnitřní stavbě, rotaci, pulsacích i záhadném šumu nízkých frekvencí, jehož původ stále uniká jistému vysvětlení.
Jak se ve skvrnách na Slunci pohybují jasné útvary zvané penumbrální zrna, a co tento pohyb říká o vnitřní dynamice a magnetickém poli Slunce? Nová studie pomocí pokročilé počítačové simulace nabízí odpovědi, které rozšiřují výsledky předchozích pozorování a odhalují, jak složitý a proměnlivý je život penumbrálních zrníček.
Astronomové díky vesmírné observatoři XMM-Newton poprvé potvrdili přítomnost aktivního galaktického jádra (AGN) v tzv. „zeleném hrášku“ – zvláštním typu trpasličí galaxie s překotnou tvorbou hvězd. Tato objevná studie ukazuje, že i méně zářivé černé díry mohly hrát klíčovou roli při reionizaci raného vesmíru a poskytuje tak cenný pohled na růst černých děr v jeho prvních epochách.
Ne všechny hvězdy se chovají přesně podle kolonky, do níž spadají. Některé z hvězd například vykazují anomálie v chemickém složení, takové označujeme jako chemicky pekuliární. Marek Skarka ze Stelárního oddělení ASU vedl tým, který studoval hned dvojici chemicky pekuliárních hvězd v systému 50 Draconis. Práce ukazuje, že jde o velmi zajímavý systém, v němž se uplatňuje hned několik neobvyklých fyzikálních procesů.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4
