Související stránky k článku Neštěstí ve hře, štěstí v lásce…
Na začátku týdne prakticky neexistující aktivní oblast AR4549 se během několika dní výrazně rozrostla, objevilo se mnoho menších skvrnek. Díky komplexnímu magnetickému poli začalo docházet k silnějším erupcím. To vše zrovna v okamžiku, kdy procházela poblíž středu slunečního kotouče, takže případné výrony plazmatu mohou mířit přímo k naší Zemi. Dvě takové erupce skutečně způsobily zajímavé výrony hmoty z koróny, a tak i přes nepřízeň počasí musíme upozornit na možný výskyt polární záře v nadcházejících dnech.
Deset dní uplynulo od úplného zatmění Slunce 20. března 2015, které masy nadšených lidí pozorovaly v Česku jako výrazné částečné. Už jsme přinesli fotogalerii čtenářů, jejich zážitky a rovněž strohé svědectví z Faerských ostrovů, kde počasí moc nepřálo. Nyní přinášíme první snímek sluneční koróny vytvořený z dat pořízených nedaleko špicberkého letiště vědeckou expedicí vedenou prof. Miloslavem Druckmüllerem z VUT v Brně a prof. Shadiou Habbalovou z Univerzity v Honolulu. Ačkoliv jde pouze o rychlý výsledek na počátku značně delší a sofistikovanější práce, která brněnského matematika čeká, už sám o sobě poskytuje neuvěřitelné a v mnoha ohledech doposud ještě nezachycené struktury.
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2026 obdržel snímek Adama Denka s názvem „Neobvykle jasná polární záře nad Českou republikou“
Co nám to naše Slunce tropí? Téměř dva roky po slunečním maximu a my tu máme „jednu polární záři za druhou“, byť je to řečeno trochu nadneseně. Ovšem ve chvíli, kdy článek píšeme, máme za sebou dalších několik dní s několika obřími erupcemi třídy X. I vítězná fotografie lednového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce tuto skutečnost trochu potvrzuje.
Nezapomenutelné a v hlavách mnohých stále ještě na zážitky čerstvé zatmění Slunce v minulém týdnu znamenalo velké okořenění každoročního vyhlížení vzdálených objektů slavného astronoma Charlese Messiera na pozemku Hvězdárny Františka Nušla při DDM v Jindřichově Hradci. Letošní podmínky byly zkrátka vynikající a děkujeme za návštěvu všem účastníkům jak pozorování vzácného zatmění, tak programu, který následoval pod hvězdným nebem.
Na obloze se objevila mimořádně jasná a dynamická polární záře, která si mnoho nezadala s těmi, které normálně mohou vídat pouze cestovatelé do severských zemí za polárním kruhem. Vaše fotografie přidáváme a děkujeme za zaslání přes formulář.
Od zatmění Slunce 20. března 2015 ještě zdaleka neodcházíme, ačkoliv skončilo už před 6 dny. Teprve teď se totiž z kýžených lokalit, kde bylo zatmění vidět jako úplné, vrací mezinárodní expedice a postupně se tak objevují první opravdu zdařilé fotografie či dramatická i zcela unikátní videa. Jedním z nich je i to následující, které si vychutnáte po rozkliknutí článku. Ukazuje záběry vskutku nezvyklé - zrychlený záznam z přeletu letounem ve výšce 14 km nad Severním oceánem ve stínu Měsíce. Stín je pochopitelně několikrát rychlejší než letadlo....
Není obvyklé, abychom mohli už v titulku článku napsat předpověď něčeho tak nevyzpytatelného, jako je výskyt polárních září. V úterý 11. 11. kolem 11. hodiny našeho času však na Slunci v symbolický čas a hodinu došlo k opravdu výjimečně silné erupci, která byla doprovázena silnou radiační bouří a výronem výrazného oblaku hmoty z koróny, který je mířený přímo k Zemi. Je jisté, že až dorazí tyto částice k Zemi, asi za dva dny, mohly by být v noci ze středy na čtvrtek 12./13. listopadu nejjasnější polární záře roku 2025.
Před týdnem se nad českou kotlinou „usmálo“ Slunce. Vlastně ty uvozovky ani nemusí být zcela nutné, neboť před Sluncem přecházel temný měsíční kotouč a vykousl ze slunečního disku podstatnou část v jeho horní půli a na chvíli se tak zdálo, jakoby na nebi zůstal jakýsi zářivý úsměv. Díky perfektnímu počasí se tak v první jarní den mohli mnozí kochat velmi výrazným a neskutečně fotogenickým částečným zatměním Slunce. Jak jsme avizovali dříve, rádi bychom touto cestou dali prostor vám, čtenářům. Neboť je to poslední částečné zatmění Slunce v České republice na dlouhých 6 let, zajímalo nás, co se vám na úkazu líbilo a jaké jste měli při pozorování zážitky. Následující text je tak souhrnem všech došlých příspěvků do naší redakce. Děkujeme, že jste úkaz pozorovali s námi!
Tento díl RoV o kosmickém počasí je zaměřen na polární záře. Mladá slovenská vědkyně Míša Brchnelová nám s pomocí animací ukáže, kde a jak vznikají, kam se na ně jet podívat a jak úspěšně je lze pomocí počítačových simulací předvídat.
Už to nejsou měsíce, ale pouhé dny, které nás dělí od velmi vzácného úkazu na českém nebi – výrazného částečného zatmění Slunce 20. března 2015. Ten den se v dopoledních (pátečních) hodinách Měsíc postaví před sluneční disk a skryje z něj na některých místech naší země přes 73 procent průměru. Na nebi tak při maximální fázi úkazu spatříme přes bezpečný filtr či dalekohledy na hvězdárnách jen líbezný srpek z naší mateřské hvězdy vypadající poeticky jako jakýsi úsměv na obloze. Na co se při pozorování úkazu ještě těšit? A kam se v za jevem vydat na území České republiky?
Vědcům se díky vesmírnému dalekohledu Jamese Webba podařilo poprvé detailně zachytit, jak se záhadné záře na pólech obří planety mění v čase i prostoru. Zdejší polární záře jsou mnohem silnější než na Zemi. Způsobuje je nejen interakce magnetosféry Jupiteru se slunečním větrem, ale také s nabitými částicemi uvolněnými sopečnou činností z měsíce Io. Překvapivě se ukázalo, že jsou jinak jasné v infračerveném oboru, kde pozoroval JWST a v ultrafialovém, kde současně pozoroval HST.
Krásné divadlo si nachystala obloha na Nový rok 1. ledna 2025. Původce novoročních polárních září je ale ještě ve starém roce, v silných erupcích na Slunci mezi 29. a 30. prosincem. Oblaka hustšího plazmatu postupně dosáhla zemské magnetosféry a především 1. ledna večer byla vidět slabší polární záře.
Na Slunci dochází k silným erupcím poměrně často, protože nastává maximum 25. cyklu jeho aktivity. Ve středu 9. 10. nad ránem však nastala v aktivní oblasti poblíž středu Slunce opravdu dlouho očekávaná velmi silná erupce kategorie X1,84. Doprovázel ji výrazný výron hmoty z koróny mířený přímo k Zemi. tato vlna převážně elektronů právě ve čtvrtek navečer zasáhla zemskou magnetosféru. Již dříve k Zemi dorazily vysokoenergetické protony a způsobily radiační bouři. V noci na pátek lze očekávat viditelnost jasné polární záře.
Očekávané jasné polární záře se o víkendu nedostavily, ale v noci na pondělí se aktivita geomagnetického pole přeci jenom zvýšila a slabší polární záře se přeci jen ukázala vytrvalým pozorovatelům. Dokazují to i pěkné snímky v naší čtenářské fotogalerii.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 2. 9. do 8. 9. 2024. Měsíc je kolem novu, který nastane v úterý 3. 9. Večer se stále nízko u obzoru schovává jasná Venuše, celou noc je viditelný Saturn, který bude v opozici a nejblíže Zemi. Nejlepší období viditelnosti dalších planet je stále ráno, kdy se k Marsu a Jupiteru přidává i Merkur. Aktivita Slunce zůstává zvýšená a radost nám dělají i erupce a velmi slabé polární záře. Zajímavá soukromá mise Polaris Dawn v Crew Dragonu s plánovaným výstupem do volného kosmu byla odložena, aby v případě přerušení bylo dobré počasí v místě nouzového přistání kosmické lodi. Po dlouhé sérii úspěchů se nepovedlo dovézt do přístavu celý první stupeň Falconu 9, protože legendární B1062 se převrátil na plošině po přistání. Před 110 lety se narodil americký vědec James Van Allen, jehož jméno nesou radiační pásy kolem Země.
Rok 2024 byl pro pozorování nejznámějšího meteorického roje velmi příznivý. Bylo to jednak díky počasí, protože byly většinou jasné noci, ale připojil se i Měsíc, který byl vidět pouze večer jako dorůstající srpek. Naprosto fantastickou shodou okolností nastala v noci na 12. srpna také polární záře a Perseidy tak padaly doslova do ní. Vidět dva atmosférické jevy, které mají kořeny ve vesmírných objektech, to se jen tak nezopakuje.
Polární záře je fascinující přírodní jev, který byl pozorován a zkoumán po tisíce let. Dlouho jsme je měli spojeny jen s naší Zemí, s průzkumem Sluneční soustavy se ale ukázalo, že podobné jevy lze nalézt i u jiných planet. Od toho již není daleko k hledání polárních září u extrasolárních planet, kde je lze logicky očekávat. Ale polární záře u hvězd? Jiří Kubát z ASU byl u studie, která se zabývala možnou detekcí ekvivalentů polárních září v atmosférách horkých hvězd.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2024 obdržel snímek
„Oblouk polární záře nad Mikulovem a Svatým kopečkem“,
jehož autorem je Vlastimil Vojáček.
Polární záře. Kdo by ji neznal. Byť třeba jen ze slavné divadelní hry Divadla Járy Cimrmana „Dobytí severního pólu“. Ne každý ji však viděl na vlastní oči. Je totiž poněkud nevypočitatelná, zejména tedy v našich zeměpisných šířkách. Ještě více však v zemích blíže k obratníkům či dokonce k rovníku. Severní nebe, pokud tedy není právě polární den, naopak o toto nebeské divadlo nemívá nouzi. Takže, kdo ji ještě neviděl, případně kdo neviděl alespoň tuto za dlouhou dobu nejintenzivnější u nás, může se pokochat její krásou na snímku Vlastimila Vojáčka. Ten ji zaslal do soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost. Ovšem její krása potěší jistě i ty šťastné, kteří ji mohli shlédnout na vlastní oči.
