Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zatmění Slunce se blíží. Na co se těšit?

Zatmění Slunce se blíží. Na co se těšit?

Částečné zatmění Slunce 4. ledna 2011.
Autor: Michal Magner

Už to nejsou měsíce, ale pouhé dny, které nás dělí od velmi vzácného úkazu na českém nebi – výrazného částečného zatmění Slunce 20. března 2015. Ten den se v dopoledních (pátečních) hodinách Měsíc postaví před sluneční disk a skryje z něj na některých místech naší země přes 73 procent průměru. Na nebi tak při maximální fázi úkazu spatříme přes bezpečný filtr či dalekohledy na hvězdárnách jen líbezný srpek z naší mateřské hvězdy vypadající poeticky jako jakýsi úsměv na obloze. Na co se při pozorování úkazu ještě těšit? A kam se v za jevem vydat na území České republiky?

Průběh částečného zatmění Slunce 20. března 2015 v Praze. Zdroj: EAI
Průběh částečného zatmění Slunce 20. března 2015 v Praze. Zdroj: EAI
V pátek 20. března v dopoledních hodinách budeme za příznivého počasí svědky mimořádné nebeské podívané – velmi výrazného částečného zatmění Slunce. Při maximální fázi bude Měsíc krátce před 11. hodinou dopolední středoevropského času zakrývat shora okolo 73 procent slunečního disku. Jev spatříme v celém průběhu a maximální fáze zatmění proběhne poměrně vysoko, přes 35° nad obzorem.

Jako úplné bude zatmění vidět v pásu rozkládajícím se v Severním ledovém oceánu. Na trase měsíčního stínu přitom leží jen dvě pevninské oblasti – Faerské ostrovy a Špicberky. Zatmění na obou místech bude trvat přes dvě minuty a mimo krásný úkaz budou na pozoruhodně potemnělém nebi vidět hned 3 planety Sluneční sostavy. Mnoho vědeckých expedic i nadšenců z celého se proto vydává zejména na plánované komerční plavby různých evropských společností.

Neostré skvrny versus ostrý Měsíc

Sluneční skvrny a sluneční zatmění
Sluneční skvrny a sluneční zatmění
Patrně to nejzajímavější, co úkaz nabídne v České republice, bude možnost sledování siluety hornatého měsíčního okraje před slunečním diskem. Čím větší dalekohled, tím lépe (doporučujeme zajít na nejbližší hvězdárnu – viz dále). Jak se Měsíc bude pozvolna sunout od severozápadního k severovýchodnímu okraji naší mateřské hvězdy, uvidíme nejen ostré kontury na okraji jinak temného měsíčního disku, ale rovněž přechod Měsíce přes objekty na viditelném slunečním povrchu. Pokud se zrovna na Slunci zrodí nějaké výraznější sluneční skvrny, bude patrná jejich neostrost a také ne až tak tmavý odstín jako u Měsíce. Důvod je jednoduchý – zatímco Měsíc je neprůhledné a nezářivé těleso, skvrny jsou sice tmavší v porovnání s oslnivou sluneční fotosférou, ale i tak září při své „povrchové“ teplotě okolo 4500 Kelvinů. Těšme se tedy na vskutku názorný pohled…

Najdeme si Venuši

Venuše při zatmění Slunce 20. března 2015. Zdroj. Stellarium.
Venuše při zatmění Slunce 20. března 2015. Zdroj. Stellarium.
Pro fajnšmekry a návštěvníky hvězdáren tu bude ještě jedna výzva. Přímo během úkazu si budeme moci zkusit najít planetu Venuši. Jas Slunce zdaleka nepoklesne tak, aby byly vidět další planety či hvězdy, ale jasnou Venuši lze pozorovat za bílého dne i bez ohledu na probíhající zatmění. Silně to závisí na průzračnosti ovzduší a jasném počasí. Takže částečný zákryt, byť nebude mít výrazný potemňující efekt, bude jen výhodou. Planetu v době maxima úkazu najdeme okolo 11. hodiny přibližně stejně vysoko nad obzorem jako Slunce, a to asi 33° nalevo od slunečního srpku. Pokud bude jasná obloha, při patřičné opatrnosti bychom mohli Venuši jako stříbřitý bod na obloze najít očima či malým dalekohledem.

Jak na to? Slunce si bude třeba zakrýt rukou či nějakým předmětem (případně filtrem, co budete mít po ruce) a pak už jen hledat ve správných míste. Pokud použijete dalekohled, překvapí vás Venuše zvláštním tvarem brambory. Venuše totiž podobně jako Měsíc mění fáze a zrovna v době úkazu bude vypadat jako Měsíc několik dní před úplňkem. V žádném případě ale dalekohledem poté nenajíždějte zpátky na Slunce, dokud na objektiv opět nenasadíte bezpečný filtr.

Připravte si své fotoaparáty... bezpečně!

Vítězný snímek zatmění Slunce 4. ledna 2011 od Jiřího Zacha
Vítězný snímek zatmění Slunce 4. ledna 2011 od Jiřího Zacha
Částečné zatmění Slunce je nejen pastvou pro oči, ale rovněž studnou inspirace pro fotografy. Pochopitelně je třeba brát v úvahu, že Slunce bude v dopoledních hodinách už poměrně vysoko nad obzorem, takže bude nutné dbát na bezpečnost, abyste si nepoškodili svůj fotoaparát či nedejbože i zrak. Nejkrásnější fotografie částečného zatmění přitom vznikají v kompozici s nějakým pozemským objektem – například věží kostela či korunou stromu. K tomu by mohla napomoci případná řidší oblačnost. Čili, ač si všichni přejí opravdu jasné počasí, občasná průhledná oblaka by nebyla úplně na škodu.

Jak se připravit? Pokud chcete dát na přírodu a doufat v nějakou tu oblačnost, je i tak nutné volit co nejkratší expozice, objektiv přiclonit a pochopitelně nastavit co nejmenší ISO. Jaké snímky mohou vzniknout, se můžete inspirovat z galerie zatmění před 3 lety. Pakliže zatoužíte po detailnějším záběru například na sluneční skvny či dokonce protuberance přes speciální dalekohledy, je dobré své záměry konzultovat s odborníky. Můžete využít náš poradní portál, kontaktovat Vám nejblíže nacházející se hvězdárnu, nebo například Astronomické fórum.

Navštivte nejbližší hvězdárnu!

Speciálně kvůli úkazu otévírá na území Česka dveře mnoho hvězdáren, a to i mimo své obvyklé otevírací doby! Akce budou vhodné pro širokou veřejnost a (někdy i především) pro školní exkurze. Pozorování pořádají i různé astronomické spolky. Nechat se nalákat můžete nejen na pozorování úkazu velkými přístroji s bohatým informativním doprovodem, ale rovněž právě na pozorování planety Venuše nebo na internetový přímý přenos úplného zatmění z pásu totality. I v případě nepřízně počasí je často připraven náhradní program. Kam se dá za zatměním vydat, už nyní naleznete na www.astro.cz/zatmeni_cr. Seznam se bude ještě rozšiřovat.

Nenechte si to ujít!

Jak již bylo několikrát i v superlativech zmíněno, jde o opravdu mimořádnou událost. Toto zatmění bude nejen největší svého druhu nad územím naší republiky až do roku 2026, ale rovněž poslední odsud viditelné až do roku 2021. Zatmění Slunce jsou v České republice obecně vzácná, o čemž hovoří i fakt, že úplného se u nás dočkají až budoucí generace 7. října 2135. Rozhodně si proto úkaz nenechte ujít.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Podrobné informace o úkazu na Astro.cz
[2] Akce pořádané v České republice
[3] Přehled slunečních zatmění (nejen) v ČR až do roku 2060
[4] Bezpečnost při pozorování zatmění Slunce




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Zatmění Slunce 2015


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »