Související stránky k článku Výzkumy v ASU AV ČR (225): Gravitační aspekty vyprávějí historii útvarů na Měsíci
Meteorické roje jsou fascinujícím astronomickým jevem, který lidstvo sleduje po staletí. V odborníky používaném katalogu je rojů zaneseno více než sto, ale u mnohých z nich jsou údaje značně nepřesné. V některých případech lze i spekulovat, zda uvedený roj s jednoznačnou identifikací vůbec existuje. V představované práci se pracovníci Oddělení meziplanetární hmoty ASU pustili do reklasifikace prázdninových rojů, jejichž radianty se nacházejí v souhvězdích Labutě a Draka.
V neděli 15. září se v úzkém pásu na Pardubicku dal fotograficky zaznamenat nezvyklý úkaz: Mezinárodní vesmírná stanice ISS přeletěla přímo před Měsícem. Prchavý úkaz je, jak jsem se přesvědčil, možné zachytit relativně snadno i bez nutnosti velkého teleskopu. Samozřejmě kvalita bude horší. Tak jako tak, jsou to především velké nervy a následná radost z úspěchu.
Klasické chemicky pekuliární hvězdy mají v atmosférách skvrny s odlišným chemickým složením. Tyto skvrny ovlivňují povrchové rozložení teploty a v principu se také mohou stát důvodem pro výskyt systematických toků plazmatu. Brankica Kubátová ze Stelárního oddělení ASU byla součástí týmu, který se věnoval modelování takové situace.
14. září v 6:33 SELČ nastane úplněk. 13. září v 17:34 bude Měsíc od Země nejdál, 406 377 km. Protože tedy úplněk nastane jen 15 hodin po průchodu Měsíce nejvzdálenějším bodem jeho mírně protáhlé eliptické dráhy, půjde o nejmenší úplněk letošního roku. Na snímku je srovnání dvou loňských úplňku z období kolem přízemí a odzemí (mimochodem, ten druhý nastal při zatmění Měsíce, snímek úplňku vznikl po zatmění). I když je na snímku rozdíl úhlových velikostí úplňků dosti patrný, očima nějaký velký rozdíl nepoznáte, pokud to nebudete míst s čím srovnat (fotograficky).
Sluneční erupce jsou známy jako zdroje elektromagnetického záření, nejčastěji je v jejich kontextu zmiňováno záření v chromosférických čarách nebo v rentgenové oblasti spektra. Důležité informace ale přenáší i záření v rádiové oblasti. Rádiová pozorování byla cílem výzkumu odborníků ze Slunečního oddělení ASU pod vedením Aleny Zemanové.
Země absolvovala krátce po svém vzniku větší počet velkých kolizí s asteroidy, jejichž důsledkem byl vznik několika menších měsíců obíhajících kolem mladé planety. Jejich postupným splynutím došlo k vytvoření současné přirozené družice – Měsíce. Nové počítačové simulace tak změnily ještě nedávnou představu vědců, že ke vzniku Měsíce vedla v minulosti jedna gigantická vesmírná kolize.
Voda je nezbytná pro život člověka a kosmické mise, ty dlouhodobé včetně, nejsou žádnou výjimkou. Stavba základen na cizích tělesech by určitě těžila z místních zdrojů vody, které by mohly sloužit nejen jako pitná voda pro astronauty, ale také jako surovina pro výrobu kyslíku a vodíku – klíčových složek raketového paliva. Jaroslav Klokočník z ASU vedl práci, která s pomocí gravitačních aspektů odhalovala místa s větší pravděpodobností výskytu podpovrchové vody na Měsíci.
Tým vědeckých pracovníků z Purdue University nalezl při kosmickém mapování lunárního povrchu důkazy, že se na Měsíci mohou nacházet docela velké lávové tunely. Ty by v budoucnu mohly být využity pro stavbu obydlí pro kosmonauty a skladování zásob. Ve své studii publikované v časopisu Icarus, kde astronomové popisují studium dat pořízených dvojicí kosmických sond NASA s názvem GRAIL (Gravity Recovery and Interior Laboratory), nastínili důkazy pro existenci velkých lávových tunelů.
Že jsou sluneční erupce tím nejdynamičtějším projevem sluneční aktivity je všeobecně známo. Jejich vznik a vývoj však stále nejsou uspokojivě vysvětleny. Marta García-Rivas byla v čele rozsáhlého týmu pracovníků a studentů Slunečního oddělení ASU, který velmi detailně analyzoval netradičně bohatý materiál pořízený během jedné silnější erupce. V této studii si odborníci vystačili dokonce s analýzou jednoho jediného obrazového bodu.
V pátek 21. října proběhlo v renomvané české vesnici Mokré vyhodnocení fotografické soutěže „Za všechno může Měsíc jen“. Již třetí ročník fotografické soutěže pořádané aktivní a mnohokrát oceněnou Knihovou U Mokřinky se setkal letos s opravdu velkým zájmem a díky partnerům soutěže si mnozí účastníci odnesli velmi pěkné ceny. Po vyhodnocení soutěže následovala přednáška známého popularizátora astronomie a nositele ceny Littera astronomica za rok 2013, Pavla Gabzdyla.
Kupy galaxií představují ideální laboratoře pro studium vývoje galaxií. ESO137-001 je jednou z nejlépe studovaných galaxií, kterým se mezi odborníky říká medúzové galaxie (Jellyfish galaxies). Pavel Jáchym z ASU byl součástí týmu, který s pomocí sítě zjednodušených modelů vyšetřoval nejrůznější fyzikální podmínky, které přispěly k charakteristickému tvaru tohoto hvězdného ostrova.
Srpnový úplněk vyšel na období relativně příznivého počasí a navíc se nacházel v poměrně nízké oblasti ekliptiky, takže vycházel po dlouhou dobu kdy se koupal v červenavém zákalu při jihovýchodním obzoru. Díky tomu bylo možné pořídit jeho náladové snímky a ani tolik neoslňoval, jako vysoko na nebi během zimních nocí.
Výskyt černých děr středních hmotností je pro současnou astrofyziku stále výzvou. Slibný kandidát na tento neobvyklý objekt se měl podle některých studií nacházet v centru hvězdokupy IRS13, která se nachází v širším jádru naší Galaxie. V. Pavlík z ASU vedl studii, která existenci tohoto typu objektu ve zmíněné hvězdokupě zpochybňuje.
Knihovna U Mokřinky, Česká astronomická společnost a pardubická hvězdárna vyhlašují fotografickou soutěž s názvem „Za všechno může Měsíc jen…“. Téma je velmi volné a záleží jen na fantazii a důvtipu fotografa. Záleží samozřejmě také na štěstí. Možná je ten nejskvělejší ukryt někde v šuplíku. A je jen na každém z vás, zda bude Měsíc na fotografii či bude skryt. Zapojit do soutěže se mohou jak zdatní astrofotografové, tak i laická veřejnost – jde hlavně o netradiční a originální zachycení našeho nejbližšího vesmírného souseda. Soutěž probíhá až do 25. září 2016 a na účastníky soutěže již teď čekají pěkné ceny. Těšíme se na zajímavé snímky!
Výzkum extrasolárních planet rozhodně neusnul na vavřínech. Obor se za poslední desetiletí výrazně rozvinul a od „pouhého“ hledání planet mimo Sluneční soustavu se posunul k jejich charakterizaci. S pomocí nejmodernějších přístrojů v kosmu i na Zemi získáváme přesné údaje, které jsou pak zpracovávány sofistikovanými metodami. Ján Šubjak ze Stelárního oddělení ASU a Centra pro astrofyziku Harvardské univerzity a Smithsonova institutu vedl tým, který pečlivě studoval vlastnosti vzdáleného planetárního systému.
Pátráním na periferii Sluneční soustavy objevil Hubbleův kosmický teleskop HST (NASA) malý tmavý měsíc obíhající kolem Makemake, druhé nejjasnější ledové trpasličí planety – po Plutu – v Kuiperově pásu.
Rentgenové dvojhvězdy jsou aktivními galaktickými jádry v malém. I proto se na jejich výzkum často používá technik odladěných pro tyto mnohem větší systémy. Početným tým pracovníků Oddělení galaxií a planetárních systémů ASU si pokládal otázku, zda jsou pro tyto případy používané modely validní a zda nejsou podané informace zkreslené.
Ve čtvrtek 4. února zemřel ve floridském hospicu významný muž, kterého sonda Sputnik přiměla stát se astronautem a tato kariéra ho přivedla až na Měsíc. Pojďme si společně připomenout jeho životní pouť, na jejímž vrcholu svítí hlavně dramatické lunární přistání Apolla 14 a studium nevšedních fenoménů.
Vojtěch Šimon z Astronomického ústavu AV studoval dlouhodobá pozorování dvou kataklyzmických proměnných, které v době astronomicky velice nedávné vybuchly jako klasické novy. Zejména na základě analýz světelných křivek si všímá změn, ke kterým v obou sledovaných systémech dochází. Oba tyto objekty v současnosti aspoň občas procházejí stádii vzplanutí trpasličích nov a zřejmě na povrchu bílého trpaslíka akumulují materiál pro další výbuch klasické novy.
Komety z jiných hvězdných soustav mohly dopadnout na povrch Měsíce a existuje určitá naděje, že jejich pozůstatky budou nalezeny v polárních oblastech souputníka naší planety. Alespoň to předpokládá Vladislav Ševčenko, doktor fyzikálně-matematických věd, vedoucí oddělení výzkumu Měsíce a planet Státního astronomického institutu im. P. K. Šternberga.
