Související stránky k článku Výzkumy v ASU AV ČR (226): Analýza vzniku klastru meteorů z roje zářijových epsílon Perseid
Již v noci ze středy na čtvrtek se můžeme těšit na maximum jednoho z největších meteorických rojů – Perseidy. I přesto, že se jedná o nejslavnější roj severní polokoule, stále je na něm co zkoumat. Hvězdárna Valašské Meziříčí se proto podílí na společném projektu vypuštění stratosférického balónu v noci maxima Perseid. V gondole balonu bude kromě jiných experimentů umístěna kamera určená k záznamu meteorů ze stratosféry.
Cygnus X-1 je jednou z nejznámějších rentgenových dvojhvězd v naší Galaxii. Tato soustava se skládá z masivního modrého nadobra a neviditelného společníka, který je považován za černou díru. Dvojhvězda je sledována dlouhodobě celou řadou přístrojů. Maïmouna Brigitte z Oddělení galaxií ASU studovala jednotlivé složky akretujícího systému na základě nové sady pozorování v optické i rentgenové oblasti spektra.
Letošní maximum každoročního srpnového meteorického roje Perseid nastane v dopoledních hodinách 13. srpna, tedy ve čtvrtek. Nejvíce meteorů v Česku patříme v noci ze 12. na 13. srpna 2015. V průběhu této noci uvidíme na městy neosvětlené obloze zejména mezi půlnocí a 4. hodinou ranní průměrně 70 meteorů za hodinu. Díky vhodné fázi Měsíce nebude noc v podstatě vůbec osvětlena měsíčním svitem. Kromě meteorické podívané obloha nabídne pohledy na Mléčnou dráhu nad hlavou nebo velmi úzký měsíční srpek časně ráno za rozbřesku. Úkaz můžete i poměrně snadno fotografovat. Znovu budou mít Perseidy takto příznivé podmínky až v roce 2018.
Cirkumjaderný disk představuje hlavní zdroj látky pro akreci na supermasivní černou díru v centru naší Galaxie. I když je v současnosti tato akrece pomalá, existují důkazy, že v minulosti se opakovaně epizodicky zvýšila. Představovaná práce vyhodnocuje, jakou úlohu by v tomto mohly hrát exploze supernov v blízkém okolí jádra Galaxie.
Meteorické roje jsou fascinujícím astronomickým jevem, který lidstvo sleduje po staletí. V odborníky používaném katalogu je rojů zaneseno více než sto, ale u mnohých z nich jsou údaje značně nepřesné. V některých případech lze i spekulovat, zda uvedený roj s jednoznačnou identifikací vůbec existuje. V představované práci se pracovníci Oddělení meziplanetární hmoty ASU pustili do reklasifikace prázdninových rojů, jejichž radianty se nacházejí v souhvězdích Labutě a Draka.
Meteor.Autor: NASA.Letošní maximum pravidelného dubnové meteorického roje Lyrid bylo výrazně rušeno téměř úplňkovým Měsícem. Právě to je důvod toho, že jeho místo mezi jarními zajímavými úkazy zaujal další meteorický roj, květnové η–Aquaridy.
Klasické chemicky pekuliární hvězdy mají v atmosférách skvrny s odlišným chemickým složením. Tyto skvrny ovlivňují povrchové rozložení teploty a v principu se také mohou stát důvodem pro výskyt systematických toků plazmatu. Brankica Kubátová ze Stelárního oddělení ASU byla součástí týmu, který se věnoval modelování takové situace.
Pozorovací protokol z 6. expedice BD.Autor: Archiv meteorických expedic.
V předcházejících dílech jsme se seznámili s prvními čtyřmi expedicemi, na nichž se podílela meteorická sekce při Oblastní lidové hvězdárně v Brně. Ne všechny byly úspěšné a tak tomu bylo i nadále. Neúspěchy byly střídány zdařilými akcemi.
Sluneční erupce jsou známy jako zdroje elektromagnetického záření, nejčastěji je v jejich kontextu zmiňováno záření v chromosférických čarách nebo v rentgenové oblasti spektra. Důležité informace ale přenáší i záření v rádiové oblasti. Rádiová pozorování byla cílem výzkumu odborníků ze Slunečního oddělení ASU pod vedením Aleny Zemanové.
Zdeněk Kvíz a Karel Pavlů při expedici z r. 1957.Autor: Archiv Zdeňka Štorka.
Na Silvestra 31. prosince 1956 byla zahájena dosti bláznivá expedice QUADRAD (3. dle BD). Zdá se, že jejím iniciátorem byl Zdeněk Kvíz, v té době zaměstnaný na brněnské hvězdárně, ve spolupráci s předsedou MS v Brně Jiřím Grygarem. Účelem expedice bylo pozorování Quadrantid, a to na Radhošti (kvůli nadmořské výšce a blízké hvězdárně ve Valašském Meziříčí), třebaže se vyskytly názory, že bude špatné počasí. O průběhu expedice mi podal zprávu brněnský účastník Jiří Sedláček, ale až o tři roky později.
Voda je nezbytná pro život člověka a kosmické mise, ty dlouhodobé včetně, nejsou žádnou výjimkou. Stavba základen na cizích tělesech by určitě těžila z místních zdrojů vody, které by mohly sloužit nejen jako pitná voda pro astronauty, ale také jako surovina pro výrobu kyslíku a vodíku – klíčových složek raketového paliva. Jaroslav Klokočník z ASU vedl práci, která s pomocí gravitačních aspektů odhalovala místa s větší pravděpodobností výskytu podpovrchové vody na Měsíci.
Zdeněk Kvíz vypráví o meteoritech při expedici z r. 1956.Autor: Adolf Pánek.
Před několika dny jsem na Astro.cz začal písemně vzpomínat na dnes již legendární meteorické expedice pořádané významnými osobnostmi České astronomické společnosti od poloviny 60. let minulého století. Na první a velmi úspěšnou expedici v Beskydech (kde je nyní shodou okolností čerstvě vyhlášená oblast tmavé oblohy) o rok později navázala druhá, o které bych rád dnes povyprávěl.
Že jsou sluneční erupce tím nejdynamičtějším projevem sluneční aktivity je všeobecně známo. Jejich vznik a vývoj však stále nejsou uspokojivě vysvětleny. Marta García-Rivas byla v čele rozsáhlého týmu pracovníků a studentů Slunečního oddělení ASU, který velmi detailně analyzoval netradičně bohatý materiál pořízený během jedné silnější erupce. V této studii si odborníci vystačili dokonce s analýzou jednoho jediného obrazového bodu.
Účastníci meteorické expedice z roku 1960.Autor: Miroslav Šulc.V době, kdy se žalostí nad klesající úrovní matematicko-fyzikálního vzdělání středoškolské mládeže, se zdá, že z těchto stesků je nutno vyjmout astronomii. Rozhodně si nemůžeme naříkat nad úspěchy mladé generace např. v astronomické olympiádě či nad výsledky pozorovacími, o čemž svědčí webové stránky různých astronomických subjektů. Zjevně astronomie přináší amatérům mnohé radosti ve větší míře, než jiné obory. A není tomu tak jen nyní, bylo tak i v minulosti. Mezi ty nejvýraznější vzpomínky patří dnes již legendární meteorické expedice...
Kupy galaxií představují ideální laboratoře pro studium vývoje galaxií. ESO137-001 je jednou z nejlépe studovaných galaxií, kterým se mezi odborníky říká medúzové galaxie (Jellyfish galaxies). Pavel Jáchym z ASU byl součástí týmu, který s pomocí sítě zjednodušených modelů vyšetřoval nejrůznější fyzikální podmínky, které přispěly k charakteristickému tvaru tohoto hvězdného ostrova.
Meteor.Autor: NASA.
V noci na pátek ze 3. na 4. ledna nastává maximum nejaktivnějšího každoročního meteorického roje Kvadrantidy. Hned na úvod je nutno konstatovat, že podmínky nejsou ideální, leč snad ne beznadějné. V Čechách bude nejlepší „meteory ze ztraceného souhvězdí“ pozorovat zejména v první polovině noci, ve čtvrtek 3. ledna 2013 večer. Tehdy bude nejméně rušit Měsíc.
Výskyt černých děr středních hmotností je pro současnou astrofyziku stále výzvou. Slibný kandidát na tento neobvyklý objekt se měl podle některých studií nacházet v centru hvězdokupy IRS13, která se nachází v širším jádru naší Galaxie. V. Pavlík z ASU vedl studii, která existenci tohoto typu objektu ve zmíněné hvězdokupě zpochybňuje.
Mapa oblohy 2. ledna 2013 v 18 hodin SEČ. Data: StellariumAutor: Martin GembecPřehled událostí na obloze od 30. 12. do 6. 1.
Měsíc po úplňku umožní nerušené večerní pozorování. Silvestr může přinést nečekané meteory,
jistý je spíše roj Kvadrantid začátkem ledna. Skvělou viditelnost má Jupiter od večerních hodin,
3. ledna navíc opět s dvojpřechodem měsíců. Ráno je vidět Saturn a za svítání se loučíme s Venuší.
Mapa zobrazuje oblohu ve středu 2. ledna v 18:00 SEČ.
Výzkum extrasolárních planet rozhodně neusnul na vavřínech. Obor se za poslední desetiletí výrazně rozvinul a od „pouhého“ hledání planet mimo Sluneční soustavu se posunul k jejich charakterizaci. S pomocí nejmodernějších přístrojů v kosmu i na Zemi získáváme přesné údaje, které jsou pak zpracovávány sofistikovanými metodami. Ján Šubjak ze Stelárního oddělení ASU a Centra pro astrofyziku Harvardské univerzity a Smithsonova institutu vedl tým, který pečlivě studoval vlastnosti vzdáleného planetárního systému.
