Počátkem května se noční oblohou míhala zrnka kosmického prachu. Periodická Haleyova kometa za sebou zanechává proud prachu, kterým Země každoročně prochází a zametá ho jako meteorický roj zvaný Eta Aquaridy. V letošním roce však bylo maximum Eta Aquarid vizuálně ztíženo jasným květnovým...
Většinou bezměsíčnou nocí 7. května prolétala oblohou zrnka kosmického prachu. Země každoročně prolétá proudem trosek, které po sobě zanechává periodická Halleyova kometa, za vzniku meteorického roje známého jako Eta Aquaridy. I když byl tento snímek pořízen až den po předpovězeném...
Již za pár dní se můžeme těšit na každoroční podzimní roj – Orionidy. Tento meteorický roj je známý také proto, že jeho mateřským tělesem je asi nejznámější kometa vůbec – 1P/Halley. Meteory vylétávají ze známého zimního souhvězdí Orion, za hodinu jich můžeme vidět 15 až 20. Pozorovat tento roj...
Za časného, bezměsíčného rána 6. května se začaly tmavou oblohou míhat zrnka kosmického prachu. Zrnka zametá planeta Země, když se hrouží prachovými proudy trosek za periodickou Halleyovou kometou, a tento každoroční meteorický roj se jmenuje eta Aquaridy. To inspirovalo tuto expozici, která...
Jak opravdu vypadá jádro komety? O kometárních jádrech, která vznikala z prvotního materiálu Sluneční soustavy se předpokládalo, že se podobají špinavým ledovcům. Ale pozemské dalekohledy ukazovaly jenom okolní mrak plynu a prachu aktivních komet, které se přiblížily ke Slunci a zřetelně...
Ze souhvězdí Orion vylétaly meteory. Čekalo se to, jelikož v polovině října nastává meteorický roj Orionid. Minulý víkend bylo na obrázku nahoře na následně přidávaných expozicích v průběhu tří hodin u města Bursa v Turecku zachyceno více jak tucet meteorů. Obrázek nahoře ukazuje...
I když tento obrázek Halleyovy komety není možná ten nejvíce estetický, tak je asi ten nejunikátnější. Malinký zakroužkovaný shluk pixelů je ta vůbec nejslavnější periodická kometa na své dráze více jak 4 miliardy (4 000 000 000) kilometrů (28 AU) od Slunce, což je při pozorování...
Jak opravdu vypadá kometární jádro? Protože vzniklo z prapůvodního materiálu sluneční soustavy, tak se předpokládá, že se podobá velice špinavému ledovci. Ovšem u aktivních komet teleskopické snímky ukazují pouze obklopující mračno plynu a prachu, kometární komu a charakteristické kometární...
Počátkem května se noční oblohou míhala zrnka kosmického prachu. Periodická Haleyova kometa za sebou zanechává proud prachu, kterým Země každoročně prochází a zametá ho jako meteorický roj zvaný Eta Aquaridy. V letošním roce však bylo maximum Eta Aquarid vizuálně ztíženo jasným květnovým...
Většinou bezměsíčnou nocí 7. května prolétala oblohou zrnka kosmického prachu. Země každoročně prolétá proudem trosek, které po sobě zanechává periodická Halleyova kometa, za vzniku meteorického roje známého jako Eta Aquaridy. I když byl tento snímek pořízen až den po předpovězeném...
Již za pár dní se můžeme těšit na každoroční podzimní roj – Orionidy. Tento meteorický roj je známý také proto, že jeho mateřským tělesem je asi nejznámější kometa vůbec – 1P/Halley. Meteory vylétávají ze známého zimního souhvězdí Orion, za hodinu jich můžeme vidět 15 až 20. Pozorovat tento roj...
Za časného, bezměsíčného rána 6. května se začaly tmavou oblohou míhat zrnka kosmického prachu. Zrnka zametá planeta Země, když se hrouží prachovými proudy trosek za periodickou Halleyovou kometou, a tento každoroční meteorický roj se jmenuje eta Aquaridy. To inspirovalo tuto expozici, která...
Jak opravdu vypadá jádro komety? O kometárních jádrech, která vznikala z prvotního materiálu Sluneční soustavy se předpokládalo, že se podobají špinavým ledovcům. Ale pozemské dalekohledy ukazovaly jenom okolní mrak plynu a prachu aktivních komet, které se přiblížily ke Slunci a zřetelně...
Ze souhvězdí Orion vylétaly meteory. Čekalo se to, jelikož v polovině října nastává meteorický roj Orionid. Minulý víkend bylo na obrázku nahoře na následně přidávaných expozicích v průběhu tří hodin u města Bursa v Turecku zachyceno více jak tucet meteorů. Obrázek nahoře ukazuje...
I když tento obrázek Halleyovy komety není možná ten nejvíce estetický, tak je asi ten nejunikátnější. Malinký zakroužkovaný shluk pixelů je ta vůbec nejslavnější periodická kometa na své dráze více jak 4 miliardy (4 000 000 000) kilometrů (28 AU) od Slunce, což je při pozorování...
Jak opravdu vypadá kometární jádro? Protože vzniklo z prapůvodního materiálu sluneční soustavy, tak se předpokládá, že se podobá velice špinavému ledovci. Ovšem u aktivních komet teleskopické snímky ukazují pouze obklopující mračno plynu a prachu, kometární komu a charakteristické kometární...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
