Počátkem května se noční oblohou míhala zrnka kosmického prachu. Periodická Haleyova kometa za sebou zanechává proud prachu, kterým Země každoročně prochází a zametá ho jako meteorický roj zvaný Eta Aquaridy. V letošním roce však bylo maximum Eta Aquarid vizuálně ztíženo jasným květnovým...
Většinou bezměsíčnou nocí 7. května prolétala oblohou zrnka kosmického prachu. Země každoročně prolétá proudem trosek, které po sobě zanechává periodická Halleyova kometa, za vzniku meteorického roje známého jako Eta Aquaridy. I když byl tento snímek pořízen až den po předpovězeném...
Již za pár dní se můžeme těšit na každoroční podzimní roj – Orionidy. Tento meteorický roj je známý také proto, že jeho mateřským tělesem je asi nejznámější kometa vůbec – 1P/Halley. Meteory vylétávají ze známého zimního souhvězdí Orion, za hodinu jich můžeme vidět 15 až 20. Pozorovat tento roj...
Za časného, bezměsíčného rána 6. května se začaly tmavou oblohou míhat zrnka kosmického prachu. Zrnka zametá planeta Země, když se hrouží prachovými proudy trosek za periodickou Halleyovou kometou, a tento každoroční meteorický roj se jmenuje eta Aquaridy. To inspirovalo tuto expozici, která...
Jak opravdu vypadá jádro komety? O kometárních jádrech, která vznikala z prvotního materiálu Sluneční soustavy se předpokládalo, že se podobají špinavým ledovcům. Ale pozemské dalekohledy ukazovaly jenom okolní mrak plynu a prachu aktivních komet, které se přiblížily ke Slunci a zřetelně...
Ze souhvězdí Orion vylétaly meteory. Čekalo se to, jelikož v polovině října nastává meteorický roj Orionid. Minulý víkend bylo na obrázku nahoře na následně přidávaných expozicích v průběhu tří hodin u města Bursa v Turecku zachyceno více jak tucet meteorů. Obrázek nahoře ukazuje...
I když tento obrázek Halleyovy komety není možná ten nejvíce estetický, tak je asi ten nejunikátnější. Malinký zakroužkovaný shluk pixelů je ta vůbec nejslavnější periodická kometa na své dráze více jak 4 miliardy (4 000 000 000) kilometrů (28 AU) od Slunce, což je při pozorování...
Jak opravdu vypadá kometární jádro? Protože vzniklo z prapůvodního materiálu sluneční soustavy, tak se předpokládá, že se podobá velice špinavému ledovci. Ovšem u aktivních komet teleskopické snímky ukazují pouze obklopující mračno plynu a prachu, kometární komu a charakteristické kometární...
Počátkem května se noční oblohou míhala zrnka kosmického prachu. Periodická Haleyova kometa za sebou zanechává proud prachu, kterým Země každoročně prochází a zametá ho jako meteorický roj zvaný Eta Aquaridy. V letošním roce však bylo maximum Eta Aquarid vizuálně ztíženo jasným květnovým...
Většinou bezměsíčnou nocí 7. května prolétala oblohou zrnka kosmického prachu. Země každoročně prolétá proudem trosek, které po sobě zanechává periodická Halleyova kometa, za vzniku meteorického roje známého jako Eta Aquaridy. I když byl tento snímek pořízen až den po předpovězeném...
Již za pár dní se můžeme těšit na každoroční podzimní roj – Orionidy. Tento meteorický roj je známý také proto, že jeho mateřským tělesem je asi nejznámější kometa vůbec – 1P/Halley. Meteory vylétávají ze známého zimního souhvězdí Orion, za hodinu jich můžeme vidět 15 až 20. Pozorovat tento roj...
Za časného, bezměsíčného rána 6. května se začaly tmavou oblohou míhat zrnka kosmického prachu. Zrnka zametá planeta Země, když se hrouží prachovými proudy trosek za periodickou Halleyovou kometou, a tento každoroční meteorický roj se jmenuje eta Aquaridy. To inspirovalo tuto expozici, která...
Jak opravdu vypadá jádro komety? O kometárních jádrech, která vznikala z prvotního materiálu Sluneční soustavy se předpokládalo, že se podobají špinavým ledovcům. Ale pozemské dalekohledy ukazovaly jenom okolní mrak plynu a prachu aktivních komet, které se přiblížily ke Slunci a zřetelně...
Ze souhvězdí Orion vylétaly meteory. Čekalo se to, jelikož v polovině října nastává meteorický roj Orionid. Minulý víkend bylo na obrázku nahoře na následně přidávaných expozicích v průběhu tří hodin u města Bursa v Turecku zachyceno více jak tucet meteorů. Obrázek nahoře ukazuje...
I když tento obrázek Halleyovy komety není možná ten nejvíce estetický, tak je asi ten nejunikátnější. Malinký zakroužkovaný shluk pixelů je ta vůbec nejslavnější periodická kometa na své dráze více jak 4 miliardy (4 000 000 000) kilometrů (28 AU) od Slunce, což je při pozorování...
Jak opravdu vypadá kometární jádro? Protože vzniklo z prapůvodního materiálu sluneční soustavy, tak se předpokládá, že se podobá velice špinavému ledovci. Ovšem u aktivních komet teleskopické snímky ukazují pouze obklopující mračno plynu a prachu, kometární komu a charakteristické kometární...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
