Druhá nejjasnější trpasličí planeta Makemake z Kuiperova pásu má měsíc. Měsíc Makemake zvaný MK2 odráží sluneční světlo svým povrchem tmavým jako uhlí a je asi 1300krát slabší než jeho mateřské těleso. Přesto ho v roce 2016 spatřil Hubblův kosmický dalekohled při pozorování, jehož cílem bylo hledat...
U jednoho z nejpodivnějších objektů ve vnější Sluneční soustavě bylo nedávno zjištěno, že má prstenec. Objekt se jmenuje Haumea a je to po Plutu, Ceres, Eris a Makemake pátá trpasličí planeta. Protáhlý tvar Haumei je velice neobvyklý. V jednom směru je Haumea výrazně delší...
Druhá nejjasnější trpasličí planeta v Kuiperově pásu se oficiálně jmenuje Makemake, ale její objevitelé jí nejprve říkali "Easterbunny", neboli velikonoční zajíček. Na tomto astronomickém snímku složeném z obrazových dat z 29. a 30. června je tento svět ledu vidět dvakrát vedle jasné spirální...
Druhá nejjasnější trpaličí planeta v Kuiperově pásu Makemake má měsíc. Měsíc u Makemake má označení MK2 a od svého povrchu černého jako uhlí odráží sluneční světlo asi 1300 krát slabší, než jeho mateřské těleso. Přesto byl odhalen při pozorováních Hubblovým kosmickým dalekohledem, který měl...
Tento bližší pohled pořídila kamera sondy Dawn, která je nyní u Cerery a 4. května zachytila severní polokouli a jednu z jejích tajemných jasných skvrn. Sluncem osvětlený portrét malého, tmavého světa o průměru asi 950 kilometrů je součástí plánované sekvence snímků slunečním světlem...
Jaký je nejvzdálenější známý objekt v naší Sluneční soustavě? Nová odpověď zní 2012 VP113, objekt, který je nyní od Slunce víc než dvakrát dále jak Pluto. Na obrázku nahoře je série objevových snímků pořízených pomocí Dark Energy Camera připojené k 4m dalekohledu Blanco americké...
Ceres a Vesta jsou mají průměr 950 a 530 kilometrů, zhruba velikost Texasu a Arizony. Jsou to dvě z největších, více jak 100 000 malých těles, která obíhají v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Tyto pozoruhodně podrobné snímky z Hubblova kosmického dalekohledu ukazují na...
Pluto je většinou hnědé. Snímek nahoře zachycuje pravé barvy Pluta při zároveň nejvyšším doposud dosaženém rozlišení povrchu. Tento vzdálený svět zatím ještě nenavštívila žádná kosmická sonda, nicméně počátkem tohoto roku byla vypuštěna sonda New Horizons, která by měla k Plutu přiletět...
Druhá nejjasnější trpasličí planeta Makemake z Kuiperova pásu má měsíc. Měsíc Makemake zvaný MK2 odráží sluneční světlo svým povrchem tmavým jako uhlí a je asi 1300krát slabší než jeho mateřské těleso. Přesto ho v roce 2016 spatřil Hubblův kosmický dalekohled při pozorování, jehož cílem bylo hledat...
U jednoho z nejpodivnějších objektů ve vnější Sluneční soustavě bylo nedávno zjištěno, že má prstenec. Objekt se jmenuje Haumea a je to po Plutu, Ceres, Eris a Makemake pátá trpasličí planeta. Protáhlý tvar Haumei je velice neobvyklý. V jednom směru je Haumea výrazně delší...
Druhá nejjasnější trpasličí planeta v Kuiperově pásu se oficiálně jmenuje Makemake, ale její objevitelé jí nejprve říkali "Easterbunny", neboli velikonoční zajíček. Na tomto astronomickém snímku složeném z obrazových dat z 29. a 30. června je tento svět ledu vidět dvakrát vedle jasné spirální...
Druhá nejjasnější trpaličí planeta v Kuiperově pásu Makemake má měsíc. Měsíc u Makemake má označení MK2 a od svého povrchu černého jako uhlí odráží sluneční světlo asi 1300 krát slabší, než jeho mateřské těleso. Přesto byl odhalen při pozorováních Hubblovým kosmickým dalekohledem, který měl...
Tento bližší pohled pořídila kamera sondy Dawn, která je nyní u Cerery a 4. května zachytila severní polokouli a jednu z jejích tajemných jasných skvrn. Sluncem osvětlený portrét malého, tmavého světa o průměru asi 950 kilometrů je součástí plánované sekvence snímků slunečním světlem...
Jaký je nejvzdálenější známý objekt v naší Sluneční soustavě? Nová odpověď zní 2012 VP113, objekt, který je nyní od Slunce víc než dvakrát dále jak Pluto. Na obrázku nahoře je série objevových snímků pořízených pomocí Dark Energy Camera připojené k 4m dalekohledu Blanco americké...
Ceres a Vesta jsou mají průměr 950 a 530 kilometrů, zhruba velikost Texasu a Arizony. Jsou to dvě z největších, více jak 100 000 malých těles, která obíhají v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Tyto pozoruhodně podrobné snímky z Hubblova kosmického dalekohledu ukazují na...
Pluto je většinou hnědé. Snímek nahoře zachycuje pravé barvy Pluta při zároveň nejvyšším doposud dosaženém rozlišení povrchu. Tento vzdálený svět zatím ještě nenavštívila žádná kosmická sonda, nicméně počátkem tohoto roku byla vypuštěna sonda New Horizons, která by měla k Plutu přiletět...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
