Jak galaxie Andromeda opravdu vypadá? Tento snímek ukazuje, jak nejbližší velký galaktický soused naší Mléčné dráhy opravdu vypadá na dlouhé expozici na rušné pozemské obloze a s digitální kamerou, která do snímku přináší nedokonalosti. Obraz tvoří 223 snímků s expoziční dobou...
Výrazná spirální galaxie M104 je slavná tím, že je vidět téměř z boku a vykazuje široký prstenec neprůhledných prachových pásů. Je vidět v siluetě proti rozsáhlé výduti hvězd a pásů kosmického prachu, čímž vzniká kloboukovitý vzhled a ten dává galaxii její populární název, Galaxie...
Sluneční aktivní oblast AR2192 byla největší skupinou slunečních skvrn zaznamenanou za posledních 24 let. Ještě předtím, než koncem října odrotovala ze strany přivrácené k Zemi, tak vytvořila celých šest energetických vzplanutí třídy X. Nejintenzivnější vzplanutí bylo zaznamenáno 24. října na...
Despina je malý měsíček Neptunu. Maličká Despina měří zhruba 148 kilometrů a byla objevena v roce 1989 na snímcích z kosmické sondy Voyager 2 při přiblížení k nejvzdálenější plynné obří planetě Sluneční soustavy. Ovšem při prohlížení snímků z Voyageru 2 o 20 později amatérský zpracovatel...
51. položka ve slavném katalogu Charlese Messiera je možná tou nejpůvodnější spirální mlhovinou, velká galaxie s dobře definovanou spirální strukturou též katalogizovaná jako NGC 5194. Spirální ramena a prachové pásy M51 měří přes 60 000 světelných let a zřetelně se prostírají před její...
Despina je malý měsíček Neptunu. Měsíček Despina o rozměru zhruba 148 kilometrů byl objeven v roce 1989 na snímcích sondy Voyager 2 při přiblížení k této nejvzdálenější plynné planetě Sluneční soustavy. Co je ale pozoruhodné, že 20 let později, amatérský zpracovatel obrazu (a profesor...
Velká a krásná spirální galaxie NGC 7331 je jednou z nejjasnějších galaxií, která není ve slavném katalogu Charlese Messiera z 18. století a je oblíbeným cílem astronomů. NGC 7331 se nachází ve vzdálenosti asi 50 miliónů světelných let v severním souhvězdí Pegasus, co do velikosti se...
Položka číslo 51 ve slavném katalogu Charlese Messiera je možná nejstarší spirální mlhovina, velká galaxie s dobře definovanou spirální strukturou též katalogizovaná jako NGC 5194. M51 má přes 60 000 světelných let a její spirální ramena a prachové pásy se stáčí před doprovodnou galaxií NGC...
Toto Kočičí oko na nás vábivě hledí přes mezihvězdný prostor ze vzdálenosti tři tisíce světelných let od Země. Kočičí oko (NGC 6543) je jedna z nejslavnějších planetárních mlhovin na obloze, měří přes půl světelného roku a představuje závěrečnou, krátkou, ale slavnou fázi svého života Slunci...
Pozoruhodná spirální galaxie M104 je slavná pro svůj profil téměř zcela zboku s širokým prstencem temného prachu. Seen in silhouette against a bright bulge of stars, the swath of cosmic dust lanes lends a hat-like appearance to the galaxy in optical images suggesting the more popular...
Jak galaxie Andromeda opravdu vypadá? Tento snímek ukazuje, jak nejbližší velký galaktický soused naší Mléčné dráhy opravdu vypadá na dlouhé expozici na rušné pozemské obloze a s digitální kamerou, která do snímku přináší nedokonalosti. Obraz tvoří 223 snímků s expoziční dobou...
Výrazná spirální galaxie M104 je slavná tím, že je vidět téměř z boku a vykazuje široký prstenec neprůhledných prachových pásů. Je vidět v siluetě proti rozsáhlé výduti hvězd a pásů kosmického prachu, čímž vzniká kloboukovitý vzhled a ten dává galaxii její populární název, Galaxie...
Sluneční aktivní oblast AR2192 byla největší skupinou slunečních skvrn zaznamenanou za posledních 24 let. Ještě předtím, než koncem října odrotovala ze strany přivrácené k Zemi, tak vytvořila celých šest energetických vzplanutí třídy X. Nejintenzivnější vzplanutí bylo zaznamenáno 24. října na...
Despina je malý měsíček Neptunu. Maličká Despina měří zhruba 148 kilometrů a byla objevena v roce 1989 na snímcích z kosmické sondy Voyager 2 při přiblížení k nejvzdálenější plynné obří planetě Sluneční soustavy. Ovšem při prohlížení snímků z Voyageru 2 o 20 později amatérský zpracovatel...
51. položka ve slavném katalogu Charlese Messiera je možná tou nejpůvodnější spirální mlhovinou, velká galaxie s dobře definovanou spirální strukturou též katalogizovaná jako NGC 5194. Spirální ramena a prachové pásy M51 měří přes 60 000 světelných let a zřetelně se prostírají před její...
Despina je malý měsíček Neptunu. Měsíček Despina o rozměru zhruba 148 kilometrů byl objeven v roce 1989 na snímcích sondy Voyager 2 při přiblížení k této nejvzdálenější plynné planetě Sluneční soustavy. Co je ale pozoruhodné, že 20 let později, amatérský zpracovatel obrazu (a profesor...
Velká a krásná spirální galaxie NGC 7331 je jednou z nejjasnějších galaxií, která není ve slavném katalogu Charlese Messiera z 18. století a je oblíbeným cílem astronomů. NGC 7331 se nachází ve vzdálenosti asi 50 miliónů světelných let v severním souhvězdí Pegasus, co do velikosti se...
Položka číslo 51 ve slavném katalogu Charlese Messiera je možná nejstarší spirální mlhovina, velká galaxie s dobře definovanou spirální strukturou též katalogizovaná jako NGC 5194. M51 má přes 60 000 světelných let a její spirální ramena a prachové pásy se stáčí před doprovodnou galaxií NGC...
Toto Kočičí oko na nás vábivě hledí přes mezihvězdný prostor ze vzdálenosti tři tisíce světelných let od Země. Kočičí oko (NGC 6543) je jedna z nejslavnějších planetárních mlhovin na obloze, měří přes půl světelného roku a představuje závěrečnou, krátkou, ale slavnou fázi svého života Slunci...
Pozoruhodná spirální galaxie M104 je slavná pro svůj profil téměř zcela zboku s širokým prstencem temného prachu. Seen in silhouette against a bright bulge of stars, the swath of cosmic dust lanes lends a hat-like appearance to the galaxy in optical images suggesting the more popular...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
