Gama Cassiopeiae září vysoko na severní podzimní večerní obloze. V teleskopickém zorném poli v souhvězdí Kasiopeji (Cassiopeia) je to ta nejjasnější hvězda s paprsky. Gama Cas sdílí étericky vyhlížející scénu s přízračnými obláčky kometárních tvarů IC 59 (vlevo nahoře) a IC 63. Ty 600 světelných...
Tato pěkná mlhovina leží asi 1500 světelných roků daleko a svým tvarem a barvou v tomto teleskopickém pohledu připomíná drozdí vejce. Toto kosmické mračno měří asi 3 světelné roky a je bezpečně uhnízděno v hranicích jižního souhvězdí Pece (Fornax). NGC 1360 vejčitého tvaru se považuje za planetární...
Toto pěkné kosmické mračno se nachází asi 1500 světelných let daleko a jeho tvar a barva připomíná modré vejce červenky. Bezpečně hnízdí v jižním souhvězdí Pece (Fornax) a měří asi 3 světelné roky. Jelikož se jedná o planetární mlhovinu, tak nereprezentuje začátek, ale naopak krátkou a...
Na začiatku 70-tych rokov 20. storočia na University of Wisconsin–Madison's Physical Sciences Laboratory, astrofyzik Ron Reynolds zamieril na oblohu špeciálne zostrojený spektrometer a objavil tak predtým neznámy prvok v Mliečnej dráhe. Všade kam sa pozrel pozoroval slabo červenú žiaru ionizovaného...
Mlhovina Pelikán se pomalu transformuje. Oficiálně je nazývá IC 5070 a od větší mlhoviny Severní Amerika ji odděluje molekulární mračno vyplněné tmavým prachem. Mlhovina Pelikán je ovšem hojně studována, protože se jedná o zvláště aktivní směs vznikajících hvězd a vyvíjejících se...
Na satelitní galaxii naší vlastní Mléčné dráhy, Velké Magellanovo mračno (LMC - Large Magellanic Cloud) je půvabný pohled na tmavé jižní obloze v souhvězdí Mečouna (Dorado). LMC ve vzdálenosti asi 180 000 světelných let je na této velmi hloubkové mozaice 4 teleskopických snímků vidět do...
Vpravo lze vidět jasnou kapku vodíkového plynu katalogizovanou jako N88A. Měří napříč 3 světelné roky. N88A, která se vynořuje se z chladného, prašného meziplanetárního média blízko nepravidelné galaxie známé jako Malé Magellanovo mračno, skrývá ve svém jádře horké mladé hvězdy. Snímek ve...
Gama Cassiopeiae září vysoko na severní podzimní večerní obloze. V teleskopickém zorném poli v souhvězdí Kasiopeji (Cassiopeia) je to ta nejjasnější hvězda s paprsky. Gama Cas sdílí étericky vyhlížející scénu s přízračnými obláčky kometárních tvarů IC 59 (vlevo nahoře) a IC 63. Ty 600 světelných...
Tato pěkná mlhovina leží asi 1500 světelných roků daleko a svým tvarem a barvou v tomto teleskopickém pohledu připomíná drozdí vejce. Toto kosmické mračno měří asi 3 světelné roky a je bezpečně uhnízděno v hranicích jižního souhvězdí Pece (Fornax). NGC 1360 vejčitého tvaru se považuje za planetární...
Toto pěkné kosmické mračno se nachází asi 1500 světelných let daleko a jeho tvar a barva připomíná modré vejce červenky. Bezpečně hnízdí v jižním souhvězdí Pece (Fornax) a měří asi 3 světelné roky. Jelikož se jedná o planetární mlhovinu, tak nereprezentuje začátek, ale naopak krátkou a...
Na začiatku 70-tych rokov 20. storočia na University of Wisconsin–Madison's Physical Sciences Laboratory, astrofyzik Ron Reynolds zamieril na oblohu špeciálne zostrojený spektrometer a objavil tak predtým neznámy prvok v Mliečnej dráhe. Všade kam sa pozrel pozoroval slabo červenú žiaru ionizovaného...
Mlhovina Pelikán se pomalu transformuje. Oficiálně je nazývá IC 5070 a od větší mlhoviny Severní Amerika ji odděluje molekulární mračno vyplněné tmavým prachem. Mlhovina Pelikán je ovšem hojně studována, protože se jedná o zvláště aktivní směs vznikajících hvězd a vyvíjejících se...
Na satelitní galaxii naší vlastní Mléčné dráhy, Velké Magellanovo mračno (LMC - Large Magellanic Cloud) je půvabný pohled na tmavé jižní obloze v souhvězdí Mečouna (Dorado). LMC ve vzdálenosti asi 180 000 světelných let je na této velmi hloubkové mozaice 4 teleskopických snímků vidět do...
Vpravo lze vidět jasnou kapku vodíkového plynu katalogizovanou jako N88A. Měří napříč 3 světelné roky. N88A, která se vynořuje se z chladného, prašného meziplanetárního média blízko nepravidelné galaxie známé jako Malé Magellanovo mračno, skrývá ve svém jádře horké mladé hvězdy. Snímek ve...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
Snímek zachycuje hvězdu Alcyone (\eta Tauri), nejjasnějšího člena slavné otevřené hvězdokupy Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Alcyone je horký modrobílý obr, který září přibližně 2 400krát svítivěji než naše Slunce a nachází se ve vzdálenosti zhruba 440 světelných let. Hvězda je obklopena jemným mezihvězdným prachem, který odráží její intenzivní modré světlo a vytváří tak charakteristickou reflexní mlhovinu typickou pro celou tuto hvězdokupu.
