Podstata tmavej hmoty, ktorá podľa súčasných poznatkov tvorí až 80% vesmíru, zostáva stále zahalená v tajomstvách. Nedostatok experimentálnych dôkazov, ktoré by boli nám umožnili stotožniť ju nejakou elementárnou časticou predpovedanou teoretikmi, podobne ako tomu bolo v nedávnom objave...
Hubbleova konstanta – míra rozpínání vesmíru – je jednou z fundamentálních veličin popisujících náš vesmír. Skupina astronomů v rámci spolupráce programu H0LiCOW, jejímž vedoucím je Sherry Suyu, profesorka na Technical University Mnichov (TUM) a Max Planck Institute for Astrophysics...
Co se to děje poblíž středu této kupy galaxií? Na první pohled se zdá, že je zde několik podivně protažených galaxií a přinejmenším pět jasných kvasarů. Ve skutečnosti celá kupa galaxií působí jako obrovská gravitační čočka, která bortí a násobí obrazy jasných objektů, které se vyskytují ve...
Co kdybyste mohli vidět gama paprsky? Pokud byste je mohli vidět, tak byste uviděli oblohu vyplněnou třpytivou vysokoenergetickou září z nejexotičtějších a nejtajemnějších objektů ve Vesmíru. Oběžná observatoř NASA Compton vytvořila v ranných létech 1990 tento první pohled celé oblohy v...
Žijeme v pralese. Napříč celým vesmírem jsou "stromy" vodíku, jež absorbuje světlo vzdálených objektů. Tato plynová mračna zanechávají ve spektrech vzdálených quasarů absorpční čáry, jimž se dohromady říká prales Lyman-alfa. Světlo vzdálených kvasarů se jeví být absorbováno mnohem více mraky...
Mapa oblohy jako tato by zajímala astronomy, kteří studují mikročočky. U zobrazování mikročočkami může gravitace okolních hvězd působit k zesílení světla objektů v pozadí jako jsou vzdálené hvězdy nebo kvasary. Toto zesílení není nikde větší než podél kaustických křivek gravitačních...
Čím dále do vesmíru, tím je obtížnější vidět zpříma. Důvodem je, že vzdálené galaxie působí jako gravitační čočky ohýbající světlo které prochází kolem nich. Toto ohýbání způsobuje distorzi zdrojů v pozadí a v některých případech vytváří mnohonásobné obrazy. Na snímcích nahoře jsou kandidáti...
Podstata tmavej hmoty, ktorá podľa súčasných poznatkov tvorí až 80% vesmíru, zostáva stále zahalená v tajomstvách. Nedostatok experimentálnych dôkazov, ktoré by boli nám umožnili stotožniť ju nejakou elementárnou časticou predpovedanou teoretikmi, podobne ako tomu bolo v nedávnom objave...
Hubbleova konstanta – míra rozpínání vesmíru – je jednou z fundamentálních veličin popisujících náš vesmír. Skupina astronomů v rámci spolupráce programu H0LiCOW, jejímž vedoucím je Sherry Suyu, profesorka na Technical University Mnichov (TUM) a Max Planck Institute for Astrophysics...
Co se to děje poblíž středu této kupy galaxií? Na první pohled se zdá, že je zde několik podivně protažených galaxií a přinejmenším pět jasných kvasarů. Ve skutečnosti celá kupa galaxií působí jako obrovská gravitační čočka, která bortí a násobí obrazy jasných objektů, které se vyskytují ve...
Co kdybyste mohli vidět gama paprsky? Pokud byste je mohli vidět, tak byste uviděli oblohu vyplněnou třpytivou vysokoenergetickou září z nejexotičtějších a nejtajemnějších objektů ve Vesmíru. Oběžná observatoř NASA Compton vytvořila v ranných létech 1990 tento první pohled celé oblohy v...
Žijeme v pralese. Napříč celým vesmírem jsou "stromy" vodíku, jež absorbuje světlo vzdálených objektů. Tato plynová mračna zanechávají ve spektrech vzdálených quasarů absorpční čáry, jimž se dohromady říká prales Lyman-alfa. Světlo vzdálených kvasarů se jeví být absorbováno mnohem více mraky...
Mapa oblohy jako tato by zajímala astronomy, kteří studují mikročočky. U zobrazování mikročočkami může gravitace okolních hvězd působit k zesílení světla objektů v pozadí jako jsou vzdálené hvězdy nebo kvasary. Toto zesílení není nikde větší než podél kaustických křivek gravitačních...
Čím dále do vesmíru, tím je obtížnější vidět zpříma. Důvodem je, že vzdálené galaxie působí jako gravitační čočky ohýbající světlo které prochází kolem nich. Toto ohýbání způsobuje distorzi zdrojů v pozadí a v některých případech vytváří mnohonásobné obrazy. Na snímcích nahoře jsou kandidáti...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
Bohužel místo stacku pouze jedno JPG jen kalibrovane urovně v PS kometa nyní docela nízko nad výhodním obzorem mírně k severu kvůli atmosféře a mrakům mi vyšly asi jen dva 60s cvaky než se rozednilo
